Busem, pěšky, lodí, na kole i limuzínou
24. 9. 2022 | Vietnam - Parfémová pagodaMám ráda, když hledíme na věci různě. V běžném světě ale jedou předsudky. (Těch teda mám!) A tak jsme se vydali poznávat reálný Vietnam. Turista pro něj znamená zdroj peněz a to jsme s naším "balíčkem" i my. Chceme cestovat co nejdéle to půjde a tak investujeme do zážitků, ale nechceme platit cestovní kanceláři. Raději pěkně po svých.
Opouštíme Hanoj a to autobusem. Místní nám tvrdí, že je to složité. Ale není. Za pakatel se náš druhý autobus kodrcá po silničkách nevalné kvality mezi rovinatými rýžovými políčky a bažinami. Vyhodí v malém městečku My Duc. Zde jsem doopravdy ráda, že mi k obědu nenaservírujou kočku. Mají ji totiž v nabídce na ceduli. Nakonec nás naloží na motorku paní, která nemá problém s výletem k Parfémové pagodě za 250,-. Posléze zjišťujeme, že nás chce odvézt k jiné pagodě. Nevadí, celodenní výlet výlet odložíme. Nastudujeme možnosti a vyrážíme k buddhistickému chrámu Chua Thanh Son, kam si myslíme nás chtěla dostat vykutálená Vietnamka. Víš co to je vedro? Áno? Tak zkus Vietnam. Mám pocit, že jsem neustále uvařená ve vlastní šťávě. Leje z nás. Dojdeme k magickému klášteru, o který se starají místní mnišky. Následuje procházka horským lesem, kde létá nepřeberné množství motýlů a pár ptáků. Po návratu k chrámu si zpocení zaplaveme v chladné krasové vodě. Tu i pijeme, jak je průzračná. Jdeme zpět k přístavu a hledáme místo na stan. Není to zrovna lehký, ale je to zadarmo.
Ráno poznáváme, že merino po jednom až dvou dnech SMRDÍ. Nevím, kde si kdo myslel, že vydrží i tři týdny bez praní. A slunce pro nás bude spíše znamenat rozžhavenou kouli. Dojdeme k stánku s loděmi a já si trvám na svém. 260 000 dongů. Ani o chlup víc. Milá vietnamka mě (s mými myšlenkami: "Co budu dělat, když…") nakládá a veze na motorce. U pokladny zase cosi zkouší, ale nerozumím jim zhola nic. Koupeno, jízdenky máme. Jdem čekat na šest lidí. Přichází k nám další spolucestující. Upovídaná Vietnamka, která furt mluví, nesnaží se nám porozumět a směje se. (Doteď nevíme, zda šla na pouť do chrámu, či byla naše průvodkyně 😆). Dostávám na hlavu klobouk a naše lodivodka nás přivítá též s úsměvem a může nás teda jet i míň. Prohlížíme si první pagodu, zapalujeme vonné tyčinky a koukáme na různorodý sortiment prodejců - želvy, ptáci, ryby, zlaté balíčky, deštníky… Pak nasedáme zpět a hodinu se plavíme po řece. Kupodivu jsme v cíli. Uličkou s dalšími obchůdky projdeme ke krásnému velkému chrámu Gac Chuong.
Dost jich je zavřených. Jsme naštěstí ve Vietnamu mimo sezónu. Uf. A už pokračujeme za velkého parna dál, doškrábeme se po schodech (2 km) splavení na vrchol. S otevřenou pusou koukáme na provoněný chrám Dong Huong Tich v obrovské jeskyni s krápníkovou výzdobou včetně krásných jezírek a osvětlení. Dechberoucí. Zpátky to jde snadno. Dole u stanice lanovky si dáváme Pho (Tvrdí, že hovězí. Míša na mou otázku, jak sem na lodi dostávají tu tuhou krávu, odpovídá: "Dostanou sem všechno!"). Zpátky nás lodivodka nechce dovést na břeh, žádá si spropitné. Zkoušíme osvědčenou metodu, nerozumím ani slovo. Nakonec dáme 40 kaček, čapnene batohy, seženeme kolu a jsme OK. Sedáme do městského autobusu do Hanoje a pokračujeme dalším autobusem do města Ninh Binh. Zde máme ubytování, místní nám poradí delikátní pho a jdeme se kousek projít. Čeká nás překvapení v podobě nasvícených tesaných pagod a lampionů. Plni zážitků usínáme.
Další den si půjčíme kolo a jedeme na vyhlídku Hang Mua, kde šplháme po (asi milionu) schodech na horu s drakem a modlitebnou. Po žhavém pekle je nám odměnou úžasný výhled. Cestou si dole dáváme kokos a necháváme si ho rozseknout. Přejíždíme do Trang An. Míšovi praskne guma (u kola)! Zde si kupujeme jízdu do chrámů a jeskyní. Pusobivé. Tři hodinky strávíme na lodičce. Obdivuju lodivodku, jak tvrdě pádluje. Kocháme se přírodou a chrámy, popovídáme si se spolucestujícími Polkami a užíváme si krásné přírody. Všude jsou veřejné toalety evropského stylu, tu a tam turecký záchod (díra v podlaze). Ale doopravdy se skoro počůrám, když uvidím na stěně pavouka jako moje dlaň. Brrr. Necháme opravit kolo s dírou. Pán obratně i přes svůj handicap (nemá nohu) opravuje díru v duši a ještě k tomu jezdí na kole. Rozhodneme se dojet do městečka Tam Coc k dalšímu chrámu a krasovým horám s řekou. Poměrně drsná doprava se dá i s kolem zvládnout. Teda pokud za vámi nepřijíždí na kruháč závratnou rychlostí kamion, co nedává přednost menším dopravním prostředkům na silnici. To se pak trochu bojíte a jedete spíš prostředkem než po krajnici. Večer si zajdeme na vietnamské barbecue. Brzy jdeme spát.
Následující den pro nás přijede bourák hodný papalášů a odváží nás na zastávku limuzín. Tak říkají luxusně upraveným transportérům. Jedeme asi pět hodin do zátoky Ha Long. Dáme si instantní polívku a relax v hotelu za pakatel. Ve městě si objednáme silnou vietnamskou kávu s kondenzovaným mlékem. Fascinuje nás trh s mořskými plody a masem. Projdeme se kolem pobřeží, okoupeme nohy v moři a při západu slunce se vracíme zpět do městečka. V letadle jsem se seznámila s Vietnamkou pracující v Německu. Setkáváme se s Pham a její kamarádkou Hien, co nám přibližují místní kulturu. Doopravdy obdivuji jejich vstřícnost, pokoru a přátelskost.
Jíme s nimi výborný mix skleněných nudlí s masem a bylinkami a pak ještě na úžasný dezert z tapioky, jack fruitu (druh ovoce, ale český výraz chlebovník se moc nepoužívá)/tmavé rýže a jogurtové zmrzliny s kokosem. Delikátní. Já s Míšou se ještě procházíme po pobřeží a co bylo dál? Zase příště...