Češi v pralese "expedice Pai"
28. 11. 2022 | Thajsko - Okolí PaiJsme v turisticky exponovaném městečku Pai na severu Thajska. Oba jsme zvyklí na čundry a tak se rozhodujeme vyrazit na dvě noci do hor. Taky chceme využít trochu stan, který s sebou taháme. Odpoledne vyrážíme směrem na výstupní bod s tím, že se někde zašijeme. Po chvíli hledání nacházíme místečko v liči hájí, kde konečně využíváme náš vařič a ohříváme si knedlíky, co jsme nakoupili. Místo je trochu hrbolaté, ale spokojeně usínáme.
Ráno si vaříme vlastní kávu a po snídani vyrážíme k vodopádu Mo Paeng. Po cestě potkáváme čínskou "tradiční vesnici" cílenou na čínské turisty plnou stánku a kostýmů - nic autentického.
Po prozkoumání vodopádu hledáme stezku, kterou chceme jít do hor. Martě se nezamlouvá užší stezka do kopce a tak se vydáváme širší cestou přes pole. Stoupáme nahoru, než narazíme na potrubí vedoucí do pralesa. Očividně z něj přivádějí vodu z potůčku, který chceme překročit a proto se vydáváme malou vyšlapanou cestičkou podél potrubí. Po asi 1,5 kilometru cestička mizí v pralese. Dole vidíme procházet jednoho Thajce a tak se rozhodneme sešplhat směrem k němu. Thajec ale mizí a s ním po chvíli i stezka. Podle map můžeme jít po vrstevnici a měli bychom dorazit na naší cestu. Vrstevnice v mapě ale neodpovídají skutečnosti a tak se po chvíli rozhodujeme brodit potokem s vodopádky zpět, než narazíme na cestu, která má potok protínat.
Vrátíme se okruhem téměř zpět na místo, kde jsme vycházeli a vzhledem k tomu, že cestu, kterou bychom měli jít stěží rozeznáme, se rozhodujeme, že tenhle výlet po asi 4 hodinách vzdáme. Nový plán: do hor půjdeme jinou a snad větší cestou. Na ni to ale musíme dost obcházet a tak se rozhodujeme, že si to trochu zkrátíme. Cestou, která na mapě není, ale určitě tam povede, ne? Omyl. Mezi cestou, kterou jsme se vydali a vysněnou destinací leží průrva s potokem a příkrým srázem. Lezení nemáme ještě dost a tak se vydáváme na sestup. Přes různá pole a louky se ale nakonec dostáváme na cestu, kam potřebujeme. Blíží se večer. Optimistický plán je ujít ještě 4 km na menší vrchol po cestě. Realita? Po kilometru prudkého stoupání stavíme stan u napůl skládky napůl chrámu. Vaříme nudlové polévky a jdeme spát. V noci mě budí Marťa, že jí koušou mravenci. Ok, nějací asi zalezli do věcí, co byly vyskládané venku a teď vylézají. Rozsvěcujeme a šokovaně se díváme na mravenčí dálnici skrz náš stan. Ukazuje se, že kluci našli hrnek od polévky umístěný uvnitř a prokousali se k němu. Mravence čeká genocida a nás bude čekat zašívání. Znovu usínáme. Kolem páté se budím já. Mravenci znovu útočí. Při vymetání jsem nedovřel stan a další dálnici nic nebránilo. Kolem 7 opouštíme mravenčí kolonii a vyrážíme dál do hor.
Čeká nás 6 kilometrů prudkého stoupání z 900 m do 1723 m. Kolem 12 konečně vylezeme na vrchol a pak ještě kousek cesta po hřebeni na krásný výhled na Pai. Získáváme vodu a vaříme si polévky a kávu. Šel jsem do exotiky a vybral si těstoviny karbonára. Není to sice žádná delikatesa, ale alespoň to narozdíl od všech ostatních nepálí. Po obědě si vaříme kávu, ale máme jen rozpustnou a navíc nám trochu upadne ruka a nedá se to pít ani po přidání kondenzovaného mléka. Kousek vedle je naštěstí stánek, kde nám připraví kávu v mocca konvičce.
Po obědě nás čeká sestup zpět do Paie. Procházíme pralesem kolem vodopádů až dolů do vesniček s rýžovými políčky. Po páté ještě rychle vyběhneme k vodopádu. Sice má zavřeno, ale žádnou bránu nemají, takže jediný rozdíl je, že neplatíme vstupné. Je těsně před setměním a nám zbývá ještě asi 9 km do ubytování, pokud půjdeme po silnici. To je moc. Jdeme další zkratkou a zase zkoušíme najít stezku tam, kde ji mapy neukazují. Po chvíli zkoumání naštěstí slavíme úspěch a dostáváme se na větší cestu směřující naším směrem. Zkrátili jsme si cestu o 5 km, ale pořád to dnes bude slušných 25 km terénem. V Paii končíme v první restauraci, která nás zaujme thajským jídlem a pak už se jen doplahočíme k ubytování. Spíme v malé bambusové chatičce kilometr od centra Paie. Před spaním nás ještě čeká hovor do ČR a pak už usínáme vyčerpáním.
Další den volíme relax. Nohy nás bolí a tak si po snídani půjčujeme motorku a vyrážíme směr horké prameny. Zastavujeme u gejzíru Mueang Rae, kde si tradičně uvaříme slepičí vejce a pokračujeme do turisticky nepříliš objevených horkých pramenů Mueang Paeng. Tohle napůl přírodní napůl upravené koupaliště se nám celkem líbí a chvíli tu relaxujeme v horké vodě. Po cestě zpět se stavujeme v kavárně s krásným výhledem na rýžová pole. Na západ slunce plánujeme navštívit kaňon v Payi - skalní útvary, ze kterých je krásný výhled do okolních hor. Bohužel je to natolik známé místo pro pozorování západu, že tu je asi milión turistů. Když naše místečko obklopí asi 10 skupinek a vidíme že přicházejí další, tak nápad vzdáme a vracíme se do kavárny, kde máme taky krásný výhled a jsme tam téměř sami.
Večer si užíváme atmosféru Paie. Na místním trhu ochutnáváme grilované špízy a dezert s kokosovým mlékem a kukuřicí. Cestou na ubytování si dáváme drink v místním baru s živou hudbou a jdeme spát. V noci máme dalšího návštěvníka - krysu. Vypadá ale, že dovnitř nevleze a zůstane na střeše.
Chtěli bychom ještě jednu noc zůstat v Pai, ale naše ubytování už je plné a tak se rozhodujeme, že se večer vrátíme do Chiang Mai. Kupujeme jízdenky na autobus v 16:00 a vyrážíme směr jeskyně Tham Lot. Užíváme si krásnou projížďku horami přes průsmyk a nějaké chrámy. Stavujeme se na oběd u milé paní těsně před jeskyní. Je tu sama, ale zvládá to skvěle a jídlo je výborné. U jeskyně zjišťujeme cenu 200 bathů a rozhodujeme se, že nám to za to nestojí a jedeme raději podpořit místní kavárnu, která zase podporuje lokální školu. Nemáme už moc času a tak se vracíme zpět do Chiang Mai. Zajedeme se podívat k soše bílého Buddhy se spoustou schodů a po jejím zdolání už jen vracíme motorku a vyrážíme. Minibus jede jako šílený, takže je nám trochu špatně, ale do Chiang Mai dorážíme v rekordním čase. A o trávení našeho času zase příště...
