Chrámy a Čínský Nový rok
27. 1. 2023 | Thajsko - Města Ayautthaya a BangkokPo příjezdu do bývalého hlavního města Ayutthaya, standardně odmítneme tuk tuky a pěšky se vydáváme z nádraží na ubytování. Po cestě se zastavujeme na lokálním nočním trhu, kde zkoušíme místní speciality. Tousťák zapečený v trojobalu s kuřecí šunkou/mořskou trávou/párečkem, smažené mušle a palačinky s kořenem Taro. Ve stoce vedle pozorujeme plavajícího varana s mláďátkem. Fascinující, čemu se příroda přizpůsobí. Večer dorazíme unavení na ubytování. Konečně teplá sprcha. A jdeme spát.
Ráno obnovujeme ranní rutinu, která v Khao Yai trochu utrpěla. Na ubytování si dáme ještě kafe 3 v 1 a vyrážíme do města. Ayutthaya je na seznamu UNESCO a v jejím centru se nachází nespočet malých i větších, starších i novějších chrámů. Rozhodujeme si zakoupit dvoudenní vstupné do všech chrámu za cenu 220 bathů. Tudíž jich musíme navštívit alespoň 5, aby se to vyplatilo. To v podstatě zvládneme během dopoledne.
Začneme v chrámu Ratchaburana. Jsme tu celkem brzo a tak si užíváme jeho polorozpadlé zdi a stoupy celkem v klidu a tichosti. Chrám je význačný tím, že v jeho nitru se nacházelo asi 100 kg zlatých artefaktů z dob krále Borommarachathirata II. V roce 1957 byl ale vyloupen a i když se zloděje podařilo chytit, dochovalo se pouze asi 10 %.
Další na řadě je hned vedle Wat Mahathat. Trochu už se zalidňuje, ale je moc pěkný. Chvilku sedíme na trávníku pod stromem a užíváme si atmosféru. Když vylezeme zjišťujeme, že jsme se zapomněli podívat na hlavu buddhy zarostlou ve fíkovníku, takže se ještě vracíme jednou.
Jsme hladoví, ale autíčka s jídlem se otvírají až večer a tak jdeme do dalšího chrámu. Před chrámem potkáváme stánek s polévkami. Není to moje první volba, ale lepší než nic. Polévka sice stojí 20 bathů, ale zase dostáváme poloviční porci, než jakou bychom si představovali nebo jakou dostávají vedle místní. Natrefíme také na slony. Bohužel jsou určení na vození turistů. Je to hodně smutné porovnání s majestátnosti volně se pohybujícího slona, kterého jsme viděli den předem v Khao Yai. Wat Phra Ram je opět téměř bez lidí. Je zajímavé, že místní chrámy jsou téměř výhradně z cihel. Nepůsobí to na nás tak starodávně jako Angkor v Kambodži, ale pořád jsou úchvatné.
Po cestě k dalšímu starodávnému chrámu se stavíme u obří sochy zlatého Buddhy a napíšeme přání na stříbrné srdíčko, které zavěsíme na k tomuto účelu určený keřík. Nedaleký Wat Phra Sri Sanphet nás ohromuje třemi velkými stoupami tyčícími se mezi polorozpadlými zdmi.
Směrem na oběd se zastavujeme ještě ve Wat Thammikarat, pobaví nás množství sošek kohoutů a pak už jdeme hladoví do nejbližší restaurace na pad thai. Po obědě se stavíme na tradiční kafíčko v milé kavárničce. Už z Kambodži si vezeme naše dva kelímky z pevnějšího plastu na ledové kafe. Objednávám jedno teplé a jedno studené kapučíno a přikládám kelímek, abychom ušetřili plasty. Do kelímku bohužel udělají teplé kapučíno a ledové neudělají vůbec. Zkoušíme to znovu s druhým plastovým "hrníčkem" a opět nás čeká horké kapučíno. Vzdáváme se a vychutnáme si horkou kávu i tak.
Stavíme se na hotelu. Marťa je trochu nemocná a tak si dáme kafe, čaj a drobný relax, než opět vyrazíme do města. Náš nejvzdálenější cíl je chrám Chaiwatthanaram, ke kterému jdeme asi 4 km. Po cestě sledujeme odlehlejší části města: vesnickou fotbalovou ligu, ulici plnou hořícího odpadu, stanový squat a hospodu plnou sázejících fanoušků thajského boxu (dokumentační foto jsme ale na jejich prosbu smazali). Pak už jen přejdeme most, občerstvíme se mladým kokosem a jsme u chrámu. S odpoledním sluncem působí úchvatně. Všude se fotí místní v tradičních oblecích a šatech, které se dají kousek od chrámu i zapůjčit. Obejdeme ho okolo a pak se vracíme zpět. Marťa po cestě fotí ptáky a před pátou docházíme zpět k centrálním chrámům.
Obdivujeme místní stánečky se vším možným od kytek až po drogerii. Na malém trhu na lavičce zkusíme smažená křepelčí vajíčka (chutnají stejně jako slepičí) a pokračujeme k hlavnímu nočnímu trhu. Tady jsme naprosto fascinováni. Nejprve projdeme tunelem plným světýlek a dojdeme na největší noční trh s jídlem, který jsme zatím navštívili. Nevíme, jestli je to blížícím se Čínským Novým rokem nebo je to tady každý víkend, ale tolik stánku s jídlem jsme ještě neviděli. Konsternovaně procházíme a chceme zkusit vše. Nakonec si dáváme mleté kuřecí na stonku citronové trávy, sýrové hranolky, čerstvé závitky s třemi různými náplněmi, smažené rybí placičky a jako dezert wafli s nutelou. Mňam. Po jídle se ještě jednou podíváme ke světelnému tunelu za tmy a jdeme na pokoj. Čeká nás hovor do Letohradu a spánek.
Vstáváme okolo 7, odhlásíme se z hotelu, v 7/11 koupíme snídani a ptáme se veřejný autobus na nádraží. Podle paní z ubytování má jet, podle paní z obchodu si máme vzít taxi… a tak jdeme pěšky jako sem. Po 4 km jsme na nádraží. Kupujeme lístky, v místní kavárně si dáváme kapučíno a čekáme na vlak do Bangkoku. Káva je dobrá, ale už nejsme moc zvyklí na dýško započítané v ceně. Nasedneme do vláčku a za 10 korun na osobu se svezeme hodinu a půl do Bangkoku. V Bangkoku trefíme správný autobus a dojedeme na naše standardní ubytování v Pillow and bread. Dáme prát prádlo, osprchujeme se a vyrážíme na oběd. Máme luxusní mleté vepřové na bazalce s rýží a vejcem a zeleninový mix. Po obědě ještě rychle věšíme vyprané prádlo a jdeme na autobus a metro, které nás dovezou do Čínské čtvrti. Protlačíme se davem a akorát stiháme malý dračí průvod s bubeníky. Dračí loutky nosí akrobati, kteří je před námi sundávají a staví lidskou pyramidu z pěti na sobě stojících lidí. Chvilku se procházíme kolem stánků, až narazíme na chrám. Kolem něho hoří obří červené svíce a pálí se gigantické vonné tyčky. Další program má být až před šestou, a tak jdeme zatím do milé kavárničky na kafe.
Po kafi, okolo páté, jdeme do víru velkoměsta. Na hlavní ulici se to plní lidmi a stánky. Ochutnáváme smaženou zmrzlinu, tradiční čínské knedlíčky a pažitkovo-česnekové kostky. V 7/11 se zásobujeme šumivým vínem. Marťa chce pod lampionky a začíná mačkanice k pódiu na konci silnice. Protlačíme se až k chrámu vedle pódia. Odtud můžeme vidět draka nasvětleného led pásky. Svádí boj s muži, kteří vylezli na dřevěnou tyč ve výšce několik metrů nad zemí. My v chrámu mezitím zapalujeme vonné tyčky a svíčky. Dostaneme se před pódium, abychom pozorovali svítícího draka, ale vidíme už jen konec divadla.
Začíná koncert. Hraje místní rocková kapela Paper planes band, to nám sděluje nadšená fanynka vedle nás a diví se, že je neznáme. Užijeme si dvě písně a mizíme zpět do davu a za drakama. V postranních uličkách sledujeme, jak draci "koledují" u místních. Za doprovodu rytmické hudby bubnů a činelů leze drak do obchodů a od místních vybírá peníze. Malému dráčkovi vedle dáme taky něco na přilepšenou a vyfotíme se s ním. Všude nás provázejí nejrůznější podoby vodního zajíce, protože jeho bude nový rok. Procházíme uličkami až k řece. Tady voláme do Čech a dokonce vidíme ohňostroj v 10 večer. Pak se vracíme zpět k pódiu. Hraje jiná kapela. Nějaký boy band, místní holky z nich šílí, ale Marťu to moc nezaujme a já taky nejsem cílovka a tak se ztrácíme do davu. Máme dilema, jestli jít k řece nebo zůstat u pódia. U pódia očekáváme odpočet a přípitek, u řeky ohňostroj. Ukazuje se, že ani jedno nesplní naše očekávání. Poté, co jsme ve tři čtvrtě na dvanáct před pódiem a všichni už jsou rozprchlí, se rozhodujeme dojít k řece. U mola čekáme na půlnoc, otevřeme si šumivá vína, co jsme nakoupili v 7/11 a…
Nic. Půlnoc přeskočí a Bangkok je úplně tichý. Dopijeme a jdeme na metro. Metro už ale nejezdí, a tak nás čeká asi 3 km procházka na stanici sky trainu. Po jedné jsme na místě, abychom zajistili, že sky train už taky nejezdí. Máme to ještě přes 5 km do ubytování... Podlehneme a máváme na projíždějící tuk tuk. Smlouváme cenu na 150 bathů a o půl druhé padáme vyčerpání do postele. A zítra nás čeká velmi speciální železnice, tak se těšte na příště.