Jihokorejský jih
5. 7. 2023 | Jižní Korea - Města Gyeongyu a BusanTří a půl hodinová cesta nám po korejských dálnicích uteče jako nic a už vystupujeme v malém městečku jménem Gyeongyu. Z hlavního nádraží to máme kousek na designový hotel s názvem Stay Romantic (zůstaňte romantičtí), kde se nám moc líbí. Na pokoji si uvaříme poskytnutou kávu a zkulturníme se teplou sprchou. Netflix na televizi nefunguje a tak odpočíváme a pracujeme na webových stránkách. Když nás přepadne hlad, vyrážíme na nedaleké noční trhy. Zrovna se tu rozjíždí asi 30 stánků s jídlem. Obejdeme trhy dokola a pak nás paní zláká na korejskou palačinku Pajun s kokosem. Místní tu obcházejí s plastovou krabičkou, do které si vybírají u stánku různá jídla a to nás hodně zaujme.
Najdeme paní, co krabičky vydává za 11 000 korejských wonů. Jednu získáme spolu s poukazy na další tři jídla. Na cestě jsme se naučili u jídla hodně experimentovat a vybíráme, co nám přijde zajímavé. V krabičce nám postupně skončí krevetové závitky, pálivé vepřové žaludky, místní vysoké karbanátky a hovězí barbecue. Ptáme se na rýží u stánku s karbanátky a pán Marťu ochotně odvede do obchůdku, kde získá rejži v kelímku, kterou jí paní na pokladně ohřeje v mikrovlnce. Vše zalijeme místním pivem Terra z papírových kelímků. Žaludky nás teda nezaujmou, ale jinak nám vše chutná moc. Spokojení se vracíme spát na hotel.
Nepodaří se nám vstát zcela brzy, ale o půl desáté nás z pokoje vyžene hraniční čas na snídani podávanou dole. K jídlu mají sice jen toasty s marmeládou, takže Marťa si dává koupené jogurty. Na druhou stranu si tu můžeme uvařit neomezené množství kávy. Prohodíme pár slov s Nikem a Claire z Francie a kolem 11 vyrážíme na průzkum města. Skoro okamžitě vstupujeme mezi travnaté kopečky, kterými je Gyeongyu pověstné.
Dříve (asi v pátém století) tu stávalo hlavní město království Silla a kopce jsou ve skutečnosti starověké hrobky dávných králů. V parku, kde leží komplex hrobek nazvaný Seobongchong se podíváme nejprve do jedné odkopané hrobky, kterou tu opět zastřešili a zrekonstruovali. Můžeme tu sledovat, jak se hrobky budovaly. O kousek dál právě probíhá slavnostní otevření druhého muzea, takže jen nakoukneme, ale mezi lidmi v oblecích a kamerami se cítíme nepatřičně. Raději prcháme. Vyběhne za námi paní z pokladny ať přijdeme zítra a ještě nám nacpe prospekt. Zláká nás křivolaká silnice vinoucí se mezi pěkné domečky s trochou street artu. Za nedlouho ale přechází do méně atraktivní části města a tak se raději vracíme zpět do největšího komplexu hrobek pojmenovaného Daereungwon.
Vyfotíme sebe a pár dudků, než se vydáme parkem do čtvrti Hwangridan-gil plné tradičních domků většinou přestavěných do moderního stylu a sloužících jako kavárna, obchod nebo restaurace. Obdivujeme místní street art a hledáme místo na oběd.
Chceme zkusit nějaké tradiční korejské jídlo a zláká nás restaurace nabízející bibimbap a bulgogi. Bibimbap se nazývá korejské národní jídlo a skládá se z misky rýže, na které jsou naskládané různé druhy vařené i syrové zeleniny. Bulgogi je najemno nakrájené hovězí ve vývaru s rýžovými nudlemi podávané s rýží. K tomu dostaneme asi 10 misek s různými dochucovadli jako kimči (nakládané zelí s čili), krevety v marinádě, nakládaného tuřínu, mořské trávy se sezamem a sojovky. Jídlo i servírování si maximálně užijeme. Měli jsme trochu obavu, že v Koreji bude vše pálivé, ale oproti jiným zemím se to celkem dá.
Pokračujeme v průzkumu, který nás zavede do tradiční vesnice Gyochon. Chvilku obdivujeme místní architekturu a lidi ustrojené v krojích, ale déšť nás za nedlouho vyžene do čajovny/kavárny. Asi hodinu relaxujeme, než přestane pršet a můžeme se vydat dál. Projdeme trochu mrtvou vesničku a prolezene pár zákoutí jako místní konfuciánská škola, než nás cesta zavede k mohutnému mostu Woljeonggyo. Obdivujeme jeho dřevěnou zastřešenou konstrukci.
Začíná se připozdívat a raději se vracíme zpět kolem starodávné observatoře Cheomseongdae postavené ze 365 kamenů symbolizujiících dny v roce. Údajně se jedná o nejstarší stále stojící observatoř v Asii a možná i na světě. Kolem kvetou záhony plné okrasných rostlin jako lilie a floxy. Vracíme se k našemu prvnímu hotelu pro batohy a stěhujeme se do dalšího o 500 metrů dále. Z něj pak vyrazíme na noční trhy. Dnes si bereme krabičky dvě a vybíráme opět spoustu zajímavých a výborných jídel. K nim si kupujeme místní pálenku soju, ale ta nám teda nechutná.
S plnými bříšky sedáme do autobusu a necháme se odvézt k paláci Donggung a jezírku Wolji, který se v noci krásně nasvětluje. Zavoláme do Čech a po setmění se projdeme kolem vodní hladiny. Obdivujeme žlutě ozářené zdi a věže paláce a stromy zrcadlící se ve vodní hladině. Ve městě je osvětlené naprosto vše a tak si užijeme noční procházku kolem hrobek a lesem. Na konec se zastavíme u barevné observatoře a pak se už vracíme na hotel a spát.
Po ranní pohodičce se kolem 11 vracíme do muzea, kde byla včera vernisáž. S hotelem se nám bohužel nepodařila dohodnout úschova batohů a tak šlapeme s nimi. V muzeu z nás mají radost. Vše nám ukazují, ale nám to nepřináší nic moc nového. Vysvětluje se tu vznik hrobek, ale to jsme viděli včera ve vedlejší budově. Paním na pokladně ale řekneme, že se nám to líbilo a za odměnu dostaneme pohlednice, které ještě v nedaleké mašině musíme naskenovat a podívat se na pár prezentací. Zkoušíme, zda bychom si tu nemohli nechat batohy, ale nejde to. Paní se nám snaží pomoct a nabídnout úschovnu za peníze... A tak milé batohy končí v "úschovně" za nedalekými veřejnými záchodkami.
Na výlet na chrámy za městem nemáme ani čas ani chuť a raději se projdeme kolem hrobek a nedalekým parčíkem. Oproti včerejšku máme dnes celkem vedro a ze stínu stromů se nám na původně plánovanou procházku podél řeky na slunci moc nechce. Jako alternativu volíme národní muzeum.
Fascinuje nás, kolik se toho z místních hrobek dochovalo. Jsou tu místnosti plné zbraní, nástrojů, váz a šperků. Také se nám líbí, jak mají vše moderně a stylově zařízené. Vše tu do sebe hezky pasuje a vitríny podtrhují vystavené objekty. Ve druhé budově mají zrovna vystavený originál vlajky nebeského koně. Čekali jsme něco víc, než kus hadru 40x30, který vypadá jako spálená, děravá utěrka.
Z muzea vyrazíme kousek podél řeky znovu na most Woljeonggyo. Dnes má otevřeno i ve věžích nahoře, ale výhled tam bohužel není. Okna jsou zavřená a běží tam prezentace. Čas se nám nachýlil a tak v rychlosti projdeme přes čtvrť Gyochon a vracíme se pro batohy. Kupodivu nikam neutekli a můžeme s nimi pokračovat k autobusovému nádraží. Na přepážce vyměníme voucher za jízdenku, nakoupíme zásoby na cestu a po páté sedáme do dalšího luxusního autobusu.
Po zhruba hodině přijíždíme do druhého největšího města Jižní Koreji jménem Busan. Ubytujeme se v motelu. V 90. letech býval pravděpodobně velmi luxusní s vyřezávaným masivním nábytkem, koženým gaučem a vanou s výřivkou, ale dnes už jeho sláva pohasla a snesl by renovaci a hlavně úklid. Zažili jsme ale mnohem horší, takže si tolik nestěžujeme. Z hotelu vyrazíme do večerního města.
Zkusíme nedaleké trhy na večeři, ale nic nás tolik nezaujme a také chceme vyzkoušet pověstné korejské barbecue. Vybereme podnik s dobrým hodnocením, ale po vstupu na nás paní uvnitř zvednou hlas a asi ukazují, že máme jít ven. Nerozumíme, co se děje, ale raději jdeme jinam. V trochu luxusnější restauraci nás mile přijmou a usazují ke stolu. Ceny mají vyšší, ale bereme to jako zážitek. Nakonec si objednáme set A složený z vepřového masa. Servírka přiveze vozík plný příloh: zelný salát, různá nakládaná zelenina, česnek, cibule, salát, v páře udělané vejce a několik omáček. Za chvilku umístí do díry ve stole košík s rozžhaveným uhlím a už se nese talíř masa, hub a ananasu. Zapne odsávání nad roštem a všechno maso nám postupně ogriluje. Je to vynikající, ale po snězení se sotva odplazíme do hotelu.
Ráno zkusíme obnovit dřívější vstávání a celkem se nám to i zadaří. S francouzským párem Clair a Nikem, které jsme potkali v Gyeongju se domlouváme na odpoledním setkání a vyrážíme do autentické vesnice Gamcheon. Dvě zastávky před tím, než chceme vystoupit se řidič ptá, kdo jede do Gamcheonu a vysvětluje, že teď musíme přestoupit na jiný autobus. Snažíme se ho přesvědčit, že se chceme projít, ale podlehneme a vystoupíme. Vyrazíme po svých směrem k vesnici, ale řidič za námi volá, že máme počkat na autobus. Vracíme se a říkáme mu, že to dojdeme. Prý je to daleko a budeme unavení, ale nám to nevadí. Řidič nás vezme zpět do autobusu a odveze nás na naši původní zastávku. Odtud můžeme začít stoupat do kopce.
Po pár stech metrech se ocitáme nahoře u infocentra. Mapa tu stojí 30 korun a to my raději ušetříme a půjdeme na vlastní pěst. Za rohem projdeme maličké muzeum s vystavenými nástroji z dob našeho mládí (psací a šicí stroj a podobně). Nedaleká vyhlídka Haneul Maru se zrovna rekonstruuje a tak pokračujeme dál do vesničky. Podél cesty se střídají kavárny, restaurace, cukrárny a spousta barevného street artu. Kolem chrámu vylezeme o patro výš, kde se nám naskytne výhled na barevné domky pod námi. Marťu nechám kousek od chrámu a vydám se k nedalekému altánku. Výhled tam není o tolik lepší, ale mile si tam popovídám s asi osmdesátiletým dědou o Koreji.
Vrátím se k Martě a pokračujeme kolem různých tematických vyhlídek až do místa, kde silnice začíná silně klesat. Tady se otočíme a malými uličkami mezi domky se pomalu vracíme zpět. Líbí se nám, jak z některých domků jsou udělané umělecké galerie a různé výstavky a street art nás tu baví.
Podíváme se na schody pojmenované "pohled na hvězdy". Poetický název má ale jiný důvod, než by se mohlo zdát. Místní to tu tak pojmenovali kvůli tomu, že při šplhání s těžkým nákladem se jim dělali mžitky před očima. Vrátíme se k zastávce autobusu a přejedeme k obrovskému trhu Bupyeong Kkangtong.
Prozkoumáváme místní stánky a náhodou objevíme výbornou jídelnu s velmi chutným obědem za příznivou cenu. Místní specialita je rybí koláč: vaječné placky a rýže na špejli ponořené v rybím vývaru. K tomu si dáme ještě gimbap (korejské sushi) a udon (polévka s nudlemi).
Projdeme skrz trhy až k mostu Yeongdo, který přejdeme kvůli výhledům tam a zpět a pak sedáme na autobus 1001, který nás veze skoro hodinu k pláži Haeundae. Přijíždíme chvilku po třetí a potkáváme se s čekající Claire a Nikem. Společně se vydáme po pláži směrem k poloostrovu Dongbaek. Po cestě nás zláká koupání. Voda není zcela teplá a dělají se tu velké vlny, ale i tak si to užijeme. Marťa si nechtěla namočit hlavu, ale pár vln bylo tak vysokých, že je nepřeskočila a skončila pod vodou. Po oschnutí pokračujeme dřevěnou stezkou kolem sochy mořské panny až k majáku Dongbaekseom s parádním výhledem na pláž a mrakodrapy v pozadí.
O kousek dál se podíváme do kongresového centra a potom se vydáme k autobusu. Ten nás veze další skoro hodinu k chrámu Haedong Yonggungsa. Po cestě si mile popovídáme. Je zajímavé natrefit na pár v podobném věku (často potkáváme mladší cestovatele) a putující už neuvěřitelných 18 měsíců. Líbí se nám, že si pořád drží nadšení. Chrám Haedong je údajně nejkrásnější chrám Jižní Koreji a i když se nám celkem líbí už jsme viděli lepší. Má ale pěkné zasazení hned na skalnatém pobřeží s výhledem na modré moře.
Projdeme ho od shora dolů a pak zamíříme ještě na procházku podél moře a skal na vzdálenější výhled na moře. Kousek odsud objevíme 7/11 a koupíme si místní tradiční alkoholický nápoj Makgeolli vyráběny z rýže a připomínající kombinaci piva a burčáku. Sedneme si na skálu a popíjíme při západu slunce. Za chvilku nás začnou ohrožovat vlny a raději pití dokončíme na zídce blíže břehu. Před setměním sedáme na autobus zpět k pláži, kde Francouzi bydlí. Tam najdeme lokální trhy a objednáme si knedlíčky. Líbí se nám, jak je přímo na ulici balí a v patrových hrncích vaří v páře.
Podíváme se na pouličního pirátského umělce a na pláži sníme naší večeři (nebo spíš předkrm). Kolem deváté už se musíme rozloučit, protože nám ještě skoro hodinu bude trvat cesta autobusem. Před hotelem ještě koupíme na dojezení druhou večeři a jdeme spát.
Čeká nás poslední den v Jižní Koreji. V Busanu se toho dá hodně vidět, ale vše je celkem daleko. Nakonec zvolíme jako cíl ptačí rezervaci na ostrově Eulsukdo. Ptáci sice zrovna nemají migrační období, ale i tak by to mělo být zajímavé. Metrem a autobusem se přepravíme na zastávku nedaleko informačního centra, které se ale zrovna rekonstruuje. Zkusíme projít jednou stezkou, ale zastaví nás brána a varování o nemocných zvířatech. Otočíme se a podél zálivu jdeme po asfaltce, než natrefíme na odbočku k jezeru. Kousek od ní mají zbudovanou první pozorovatelnu/stěnu z rákosu. Z okýnek ale moc vidět není, protože okolní rákos to trochu přerůstá. Pár kormoránů, volavek a kachen však vidět můžeme.
Pokračujeme kolem řeky a velkým obloukem se pomalu vracíme zpět k jezeru. Po cestě slyšíme chřestit rákosí a po chvíli v něm i něco zahlédneme. Chvilku počkáme a pak do mezery vkráčí čínský jelen. Na fotkách pak zjišťujeme, že přišel asi z pravěku, protože je šavlozubý. Dojdeme na další pozorovatelnu. Ta stojí na kopci a dokonce jsou na ní namontované dalekohledy. Chvilku pozorujeme vyřádkované vodní ptactvo na speciálně zbudovaných platformách a pak už pokračujeme na zastávku autobusu.
Včera se nám osvědčil trh a tak se vracíme na místo činu do stejné jídelny. Dáme si už tradičně Gimbap, fazolovou placku a mix obalovaných smažených věcí (kreveta, chobotnice, sushi a batát). Opět si velmi pochutnáme. V Seoulu se nám hodně líbila mega coffee kavárna a protože mají několik poboček i v Busanu, zamíříme tam. Pár hodin tam doháníme resty a relaxujeme. Kolem půl páté se začneme pomalu vracet do hotelu pro batohy. Z hotelu je to pak do přístavu jen přes ulici. Nebo to jsme si alespoň mysleli. Tak co najdeme přístav a loď do další země?
