Konečná Kuala Lumpur
15. 9. 2023 | Malajsie - Hlavní město Kuala LumpurLet z Kota Kinabalu proběhne hladce. Přistáváme na letišti v Kuala Lumpur 20 minut před plánovaným časem příletu. Čekáme na batohy, které se z nájezdu klopí a padají na sklo, aby najely na okružní pás. Čapneme náš mokrý batoh, aha venku asi prší a jdeme na spoj do centra vzdáleného asi 30 km. Zvažujeme rychlovlak za šest set, grab za půlku a nebo autobus za čtvrtinu ceny. Tak hádej, co vyhrálo. Míša to jen komentuje: "Jedeme jako veřejným autobusem?"
Chvíli nám trvá než se dostaneme do centra, nasedáme na červené metro (Rapid train) a kolem dvanácté přicházíme na hostel The factory. Já unaveně padám do postele. A asi tak do půl třetí si zdřímnu. Vypravíme se do kavárny. Cestou potkáme Kaye, Němce se kterým si výborně popovídáme. Jen ten jeho názor na “roztomilou retro Českou republiku z 90. let”, ale nás už to nikterak nepřekvapí. Opět stojíme ohromeni pouličním umění. To v Malajsii prostě umí nejlíp. Vidíme hinduistický chrám Kuil Sri Maha Mariamman. Při naší první návštěvě města před pěti měsíci se opravoval, dneska už opět hýří všemi barvami.
Před ním na chodníku vesele září barevné mandaly. Akorát začíná krápat. Zajdeme do námi oblíbené kavárny Café ETC a doháním resty. Přijde pořádná bouřka a my čekáme až přejde. Po třech hodinách vyrazíme do ulic. Procházíme přes čínský trh a dojdeme k mešitě Masjid Jamek. To místo jsme si oblíbili hned napoprvé. Procházíme se kolem řeky Gombak, která se prudce zvedá po dešti. Obdivujeme zase krásné nábřeží. Sledujeme obrovské ryby, možná sumce. Na břehu loví malé rybky bukáček. Přejdeme a mě napadne projít se na náměstí kolem sídla sultána Jabatan Warisan Negara. Zamíříme zpátky k řece a procházíme kolem řeky dál za silnici. Natrefíme na krásný katolický kostel St. Mary. Já tu najdu zase skákající tanu (veverkomyš) a hnedle jí fotím. Až se na mě rozčiluje šáma. Začíná se smrákat. Míša pózuje u starého parostroje. Procházíme ještě jednou kolem měšity.
Na lavičce leze několik achatin. Jdeme pod umělecky pomalovanými budovami. Na opačné straně podél řeky sledujeme rychlovlaky a budovu banky. Čekáme až nad vodou vypusí mlhu a zapnou modravá led světla. Tohle miluju. River of live. Místo působí fakt mysticky. Vracíme se na hostel, užijeme si barevné schody u obchodního centra The Grand steps at Lapaport. Videomaping na schody působí impozantně. Koupíme si večeři v 7/11. Na parkovišti, kde je náš hostel, se navečeříme a já do noci pracuju na článcích. Kupodivu je tu klid.
Ráno se vzbudíme brzy, všechno pěkně zvládneme a najíme se. Popovídáme si s Kayem. A v půl desáté jsme připraveni na odjezd. Jenže. Přijde milý majitel, že pro všechny udělal snídani. Já si jí dám jako branch a Míša si mezitím chvíli oddechne. V jedenáct si zavoláme grab a necháme se sympatickým mladíkem odvézt do 30 kilometrů vzdálené Putrajayi. Vysedáme přímo před nádhernou růžovou mešitou. Navléknou nás oba do hábitů jako z Harryho Pottera.
A my jdeme vykoukat mešitu. Tahle se nám zdá přívětivější. Pustí nás dokonce dovnitř. Stojíme u mapy, kde je zaznamenáno odkud až sem lidé přijeli. Když tu si nás odchytne místní žena, která má na starosti turistický prostor. Hned se s námi dává do řeči o toleranci a muslimech. Má pravdu, že Malajci patří mezi velmi tolerantní národ. Ovšem zahalování žen pro mě znamená trochu něco jiného. Po dvaceti minutách prcháme. Aláh nás vidí sice stejně, ale my cítíme pomalu hlad. Najdeme fajn prostranství s několika stánky a nadlábneme se satay (tyhle krysičky na špejli frčí pořád). Milí kuchaři si s námi popovídají a ve mě se začíná hromadit pocit, že naše dobrodružství brzy skončí. Pokračujeme dál po vysokých schodech Tangga Putrajaya.
Přes upravený moderní park procházíme dál (v noci tu musí být i pěkné osvětlení stromů). Všude skáčou veverky a my se vrháme do vedra a na slunko. Přejdeme k dalšímu nedalekému parku s několika rybníky a krásnými mokřady Taman Wetland Putrajaya. U prvního jezera vidíme ostrůvek, kde hnízdí zejozobi asijští, volavky popelavé a červené. Já si užívám focení a Míša mizí neustále do stínu. Obcházíme k dalšímu místu, kde chovají pelikány bílé a černé labutě. Tu a tam se zde přikrmují nesyti indomalajští. Pokračujeme po slunci tu a tam mezi stromy a jejich obrovské hejno loví drobné rybky na protějším břehu dalšího rybníku.
Mávají křídly a přilétají další. V altánech na zemi natrefíme na haldy bobků a fíků, až zjistíme, že shora na nás kouká roztomilý kaloň. Pak se vypravíme dál až k našemu cíli - mezi plameňáky. Ti nás už tolik nezaujmou a tak si objednáme grab. Během té chvilky, co čekáme na auto pozorujeme několik vážek. Přejíždíme do kavárny ETC, kde si trochu odpočineme a dáme si opět jejich fajn jídlo. Přes čínskou čtvrť procházíme za šera jednu z ulic plnou potkanů. Ty teda točíme a fotíme. Nikdy předtím jsem jich tolik neviděla. Na tržnici nás fascinuje místní život, ale nákup značkové rohožky Gucci necháme na zítra. Metrem pokračujeme k Petronas Tower, seženeme si dvě piva a čekáme na to, až začne vodní a světelná show.
Chvíli mlčky sedíme a když začne vystoupení, zjišťujeme, že nás to baví úplně stejně jako posledně. Pak pěšky dojdeme na hostel a už jen odpočíváme. Dneska to vypadá na rušnější noc. Naštěstí sousedi přestanou hlučet brzy potom, co je Míša na noční klid upozorní.
Ráno se prostě protáhne. Sedíme na křeslech a já zkouším psát článek. Jak spolu š Míšou mluvíme Česky, ozve se: Slyším správně češtinu? Potkáme se tedy s Čechem Michalem a jeho partnerkou z ciziny Julií, co žíjí v Bruselu. Chvíli si povídáme a probereme hlavní české problémy. Mezitím Kevin, majitel hostelu, vaří rýži pro všechny k snídani a to jen tak. Fakt milé místo na přespání. To asi brzy nevyjdeme ani tentokrát, vyrazíme zase až kolem 11. Zabalíme a odhlásíme se z ubytka.
Jen si nakoupíme suvenýry a dárečky. Pár věcí máme už z Japonska. Ovšem přivézt domů durian? Kdo by tomu odolal! A tak nakoupíme drobnosti, sušené ovoce a trochu nezbytných věcí. Rádi bychom udělali radost všem, na které se těšíme. Tím strávíme celé dopoledne. Najdeme milý čínský obchod s všelijakými blbostmi a obchod se sambalem (pálivou super omáčkou). Přeju si jít na oběd do čínské čtvrti. A tam najdeme stánek s výbornými bentoboxy.
Zamíříme i na hlavní zastřešenou tržnici. Trochu se necháme napálit u sypaného čaje, kdy zaplatíme dvakrát tolik. Život už je takový. A cenu stáhneme v normálním obchodě, kdy vezmeme ještě dva malajské čaje za pakatel. V průměru dobrý. Pak už zamíříme do hostelu pro batohy, poslední noc budeme spát v lepším hotelu. Rozloučím se se svou květovanou sukní, strávila se mnou hodně času, ale už se fakt moc prošoupala, rozpadá se a má spoustu děr. Bohužel.
Vyrazíme na Rapidtrain, přejedeme na podobné místo, kde jsme měli ubytování posledně. Kontrolujeme adresu D´Majestic hotel a čekáme. Čekáme a čekáme. Nic moc se neděje, i když jsme napsali zprávu na booking. Naštěstí najdeme někoho, kdo nám pomůže. Ten člověk někam zavolá a už se přiřítí zaměstnanec. Omluví se nám a odvede nás do luxusního pokoje. Prošmejdím ho, fakt super. Fotíme se s výhledem na odpadky a krásný hinduistický chrám v pozadí. Jak poetické. Ihned vyrazíme do bazénu na střeše. Infinity pool (nekonečný bazén).
Užijeme si úžasný výhled na věžáky a centrum města. Nádhera. Zaplavu si. Uděláme spoustu našich fotek. Jako bychom jich za celou cestu neměli přehršel.
Umyjeme se a odpočineme si. Pak si rychle vzpomeneme, co vše jsme ještě chtěli koupit. Bohužel námi vytoužené značkové Gucci rohožky a pyžámka se přes den ztratily. Alespoň koupíme vtipnou duhovou čepku a uvidíme koho potěší. A pak rychle chvátáme, abychom stihli noční výhled na město z bazénu.
Užijeme si noční plavání a taky světla. Kuala Lumpur ukončuje naše lumpačení na cestách. Sedneme si do restaurace, dáme si dvě piva objednáme večeři. Za chvíli milá servírka přináší pivo značky Tiger (tygr) a dvě výborné misky s rýží, masem a zeleninou.
Na houpací lavici se pohupujeme nocí. Když si něco pořádně přeješ. Ono se ti to vyplní.