Loučíme se s Indonésií na Bali
20. 5. 2023 | Indonésie - Bali část 3.Nakonec nás u jedné přepážky na letišti v Labuan Bajo odbaví a můžeme začít poslední kapitolu v Indonésii. Náš let se neukazuje na informační obrazovce, ale v době odletu našeho spoje je tam jiný. Zkoušíme se do něj odbavit, ale prý máme počkat na správný u jiné brány. Čekáme asi hodinu. Martě jsem slíbil západ slunce nad Komodem, ale bohužel slunce už nad obzorem nestíháme a odlétáme za tmy. Asi za hodinu přistáváme v Denpasaru na Bali. Vymotáme se z letiště a přejdeme asi kilometr do našeho ubytování. Čeká na nás pěkný pokojíček a brzy usínáme.
Ráno vstáváme brzy. Voláme si grab a vyrážíme do přístavu Sanur vzdáleného asi 15 km. V přístavu chvíli hledáme, kde nám vymění zamluvený lístek za opravdový lístek. V hlavní budově ne, ale pán u vstupu nás nasměruje do vedlejšího domu, kde je několik stánku jednotlivých společností. Najdeme tu naší, ale máme trochu zpoždění a před námi je spousta lidí. Nakonec se ale protlačíme dopředu. Získáme visačky a lístky a šupajdíme zpět. V přístavu nás nasměrují k lodi. Všichni před námi se nalodili na jednu loď a nás posílají na druhou. Nechceme úplně čekat až se naplní a tak se Marťa jde zeptat, jestli se nemůžeme přesunout a prý můžeme. Loď je sice plná, ale na zádi se dá ještě sednout. Z nějakého důvodu ale musíme zalézt do lodi při výjezdu z přístavu až pak se můžeme vrátit. Pár lidí se rozhodlo jít sem taky a tak se stěží vlezeme. Za zhruba půl hodinky přijíždíme do Mushroom bay na ostrově Nusa Lembongan.
Kousek za pláží najdeme super kavárnu na snídani. Dáme si spoustu ovoce v podobě salátu, misky se smoothie, smoothie drinků a kávy. Výborné. Během návštěvy za námi přijde roztomilé štěně, které si hodně oblíbí moje sandály a vehementně se věnuje přežvykování jejich pásků. Pořád tvrdím, že tenhle výlet přežijí, ale po tomhle to začínám trochu zpochybňovat.
Po obědě pokračujeme necelých 5 km k našemu ubytování na druhé straně ostrova. Po cestě míjíme hřbitov s hroby krytými slunečníky. Zvláštní. V ubytování nás přivítá super milá paní Sinta. Do našeho pokojíčku se ihned zamilujeme. Modrá barva a námořní dekorace se nám moc líbí. K dispozici máme i malou kuchyňku. S paní si hned domluvíme zapůjčení motorky a zajištění výletu na zítra. Kousek popojedeme do nedaleké resturace a dáme si hamburger. Po obědě sedáme na motorku a jedeme navštívit Devil's tear. Místo na pobřeží, kde se mohutné vlny lámou o nádherná skaliska a vytváří pestrou kombinaci různých odstínů modré vody a zpěněných bílých gejzírů mísících se do občasné duhy. Opravdu působivá scenérie.
Když nás pozorování vln přestane bavit, vyrazíme dál po ostrově až ke žlutému mostu vedoucímu na vedlejší ostrůvek Nusa Ceningan. Na druhé straně si v obchodě nakoupíme nanuky a jedeme ještě kousek k modré laguně. Nanuky se roztečou během chvilky a tak je napůl lížeme napůl pijeme ještě u motorky. Potom se vydáme na útes a chvíli se díváme na obdobnou scenérii, jako jsme viděli v Devil's tear. Tentokrát však s vyššími útesy. Posedíme na útesu a pak se po něm kousek projdeme až ke skryté pláži. Tady se v těch mega vlnách můžeme i vykoupat. Je to osvěžující a zábavné. Po koupeli se rozhodneme dojet na západ slunce na trochu schovanou vyhlídku. Jsme tu skoro sami a užijeme si krásné kýčovité barvy zapadajícího slunce.
Dojedeme vrátit motorku a po chvíli relaxu vyrazíme na večeři do blízké lokální restaurace. Jídlo chutná průměrně, ale kvalita odpovídá ceně a tak si ani nestěžujeme. Jdeme dřív spát, abychom mohli brzy ráno vyrazit.
Vstáváme v 6 a na sedmou už má pro nás Sinta nachystanou snídani. V klidu pojíme a pak nás po jednom doveze na motorce do přístavu. Marťa jede první a já se rozhodnu jít Sintě naproti jen abychom se na hlavní ulici minuli. Nakonec se ale najdeme a v 8 jsme připraveni vyrazit. Nasedáme na loď a plujeme na první místo. Za výlet sice platíme trochu víc, ale hned se ukazuje profesionalita posádky. Ujistí se, že vypůjčené vybavení nám sedí perfektně a u prvního místa nám detailně vysvětlí, co nás čeká včetně popisu proudu. Je nám přidělen průvodce se záchranným kruhem, kdyby někdo měl problém a s profi podvodní kamerou. I když je sám, zvládne nám ukazovat zajímavá zvířata, pomáhat rodičům postarat se o nezbedné děti, fotit fotky a všechny hlídat. Plaveme kolem nádherných korálů a množství nečekaně velkých ryb asi půl hodiny, než nás znovu naloží. Už jsme pár šnorchlování u korálů absolvovali, ale tohle bylo asi nejhezčí.
Na palubě dostaneme ručníky a vodu a během chvilky dojedeme k druhému místu, kde se dají pozorovat želvy. Hned po seskoku do vody nám průvodce ukazuje dvě želvy na dně kousek od nás. Jedna malá hned odplavává, ale větší se drží při dně. Za chvilku se potřebuje nadechnout a tak si ji můžeme prohlédnout z blízka. Během plavání k lodi zjišťuju, že podvodní kamera přestala zobrazovat věci na displeji. Asi jsem se k želvě potopil moc hluboko 🤦♂️. Nedá se nic dělat. Nasedáme zpátky na loď a ta nás veze asi půl hodiny kolem pobřeží ostrova Nusa Penida. Celkem velké vlny s námi hází nahoru a dolů. Mně to celkem baví, Marťa se trošku bojí. Pobřeží je ale krásně zelené s vysokými útesy. Líbí se nám tu. Škoda, že to tu nemáme čas prozkoumat víc.
Na posledním místě plave o dost víc lodí. Skočíme do vody a hned pod námi plave první manta. Je obří. Odhadujeme ji na 2 až 2,5 metru. Plaveme k útesu. Voda je pěkně studená a vlny tu s námi zmítají sem a tam. Moc na to ale nedbáme, protože kolem útesu majestátně proplouvají další dvě manty a krmí se všudypřítomným krilem. Naprosto nezapomenutelný zážitek. Promrzlí se vracíme na loď. S radostí doplníme energii nabízeným ovocem a sušenkami. Znovu poskakujeme po vlnách zpět do místa vyplutí. Už mi z toho je trošku nevolno. Spokojení doplujeme zpět na pláž. V ubytování si vyzvedneme batohy a dáme si oběd. V nedaleké kavárně pak posedíme u kafe. Marťa se ještě vydá do nedalekých mangrovů na průzkum. Já si dám raději ještě jedno kafe.
Marti okénko z mangrovů: Maličko po druhé vyrážím po okraji ostrova směrem na mangrovy. Kus cesty jdu po pláži, kde kotví lodičky, bydlí rybáři a suší se řasy. Tu a tam na mě zaštěká pes, tu a tam pozoruji pěvce. Sleduju, jak toulavá fenka žere hinduistické obětiny. Pak projdu mezi drobnými resorty do vesnice. Tam mi všichni nabízí lodičku, nebo výlet. Na to už mi ale nezbývá čas. Nakukuji do mangrovů, poslouchám ptáky a sleduji loďky. Cestou zpátky vyruším nějakého chřástala. Paní jde dát obětinu s rýží malému pohublému kotěti. Připojí se ke mě přátelský pejsek a pak mě opustí. Chvátám k lodi, budu to mít dost přesně. Koupím ještě jednu studenou vodu a mezi změtí lidí mávám na Míšu.
Sejdeme se v přístavu. Vyměním lístky a pak už nastupujeme na loď. Tentokrát raději dovnitř. Dáme se do řeči se sympatickými Čechy, kteří na Bali přechodně bydlí a pracují. Domlouváme se s nimi další den na pivo. V přístavu pak dojdeme do nedaleké půjčovny pro motorku a zajedeme se podívat zpět k pobřeží jak místní pouštějí draky. Užíváme si poklidnou atmosféru před západem slunce. Pak se raději rozjedeme na naše další ubytování, abychom nejeli za tmy. Tady chvilku čekáme, než se objeví postarší paní s širokým úsměvem na tváři a ukáže nám náš pokoj. S balkónem, mega postelí a teplou sprchou. Luxus. Dáme si večerní čaj a paní nám mezitím vypráví a ukazuje, co můžeme vidět v okolí. Marťu zaujme duchovní obřad s Barongem. Mě spíše tip na grilovanou rybu k večeři. Vyrazíme kolem chrámu, ale zatím se obřad asi neděje. Pán nám lámanou angličtinou a znakovou řeči vysvětluje, že za hodinu se tu bude dít nějaký obřad. Posuneme se ještě o kousek do warungu na grilovanou rybu a mušle pro Marťu. Ryba je famózní. Po cestě zpět chvilku okouníme u chrámu, ale máme domluvený hovor do Čech a tak jdeme zpět na ubytování.
Ráno si dáme výbornou snídani s dvěma konvemi kafe a vyrazíme. Nejdříve se rychle stavíme okouknout monument Bajra Sandhi. Kousek se okolo něho projdeme a jedeme dál. Zkoušíme pár obchodů, abychom doplnili ztracené/rozbité vybavení, ale moc úspěšní nejsme a rozhodujeme se raději směřovat k chrámu Pura Luhur Uluwatu. Projíždíme okolo mangrovů a samozřejmě tam musíme zastavit. Projdeme se mezi loďkami na suchu a pozorujeme krabíky a ptáky. Marťa má chuť prozkoumat okolí víc do hloubky a já si mezitím dám chvilku relax u motorky. Pak pokračujeme dál.
Po cestě se stavíme na vyhlášené grilované prasátko: babi guling. Chutná dobře, ale místo rýže bychom volili brambor a vypečený sos namísto pálivé omáčky. Do chrámu už to pak máme kousek. Vyfasujeme sárongy a rady ohledně opic. Nenosit brýle, čepice a ideálně mít vše v batohu. Chrám je zajímavý hlavně polohou na vysokém útesu, který obejdeme z obou stran. U vyhlídky vidíme skupinku lidí, kteří něco pozorují dole v moři. Prý želvy. Tak to si na ně počkáme taky. A skutečně, za chvilku už se jde na hladinu nadechnout první a pak druhá. Baví nás je pozorovat, ale jsou dost nepředvídatelné a vyfotit moc nejdou.
Vyhlídka se nachází na slunci a tak tu dlouho nevydržíme a jdeme okolo zpět k chrámu. Marťa počká dole, protože má svoje dny (a menstruující ženy do chrámu nemohou) a já se vydám po pár schodech nahoru. Není tu moc k vidění. Vše je pro běžného bezvěrce zavřené. Pozoruju opici, jak krade jedné turistice čepici. Opravdu si tu člověk musí dávat pozor. Vrátím se dolů pro Marťu a mezi skupinou opic prokličkujeme k cestičce po okraji útesu na druhou stranu. Po cestě se stavíme na toaletu. Turistovi tu opice krade brýle. Ochotný hlídač je vymění za ovoce. To povzbudí další opici a ta krade brýle zas někomu jinému. Marťa si pro jistotu brýle schovává do batohu. Raději chvilku nic neuvidí, než o ně přijít. Máme krásný výhled na chrám v rekonstrukci, útesy a moře.
Pak se už rozhodneme se vracet. Projdeme kolem obří sochy a výběhu s jelenem zpět na parkoviště. Místní tu hladí na lavičce opici. Tak nevím, jestli se je tu snaží odradit od kontaktu s lidmi nebo ne. Sedneme na motorku a podél pobřeží frčíme na druhou stranu poloostrova k místu známému jako Nusa Dua. Prozkoumáme dva místní poloostrovy a pláže. Fascinuje nás těžká technika rovnající místní pláž. Jinak jsme už ale viděli i zajímavější místa. Krátí se nám čas na navrácení motorky a doprava v Denpasaru je trochu bláznivá a tak chci raději už vyrazit.
Asi půl hodiny se motáme, abychom dorazili na ubytování blízko letiště, kde jsme uschovali naše batohy. Tam vyhodím Marťu a pokračuji k přístavu vrátit motorku. Vše proběhne bez problémů a o půl šesté se můžu vracet. Zavolám si grab motorku a mladým řidičem se nechám odvézt zpět. Má trochu lepší styl. Občas to vezme přes chodník a zpět jsem v cukuletu. Ještě si po cestě užiju výhled na zapadající slunce. Na ubytování mi Marťa řekne, že Češi nestíhají a tak vyrazíme směrem k pláži sami. Předem vybraná restaurace má bohužel zavřeno a tak jdeme naproti. Dáme si výbornou rozlučkovou večeři: pizzu a Marťa hovězí ve stylu guláše. Zapijeme to dvěma pivama a ještě se jdeme projít na pláž Kota. Projdeme se pod hvězdami k nasvícené soše a v plážovém baru si dáme ještě jedno. Po cestě zpět potkáváme plácek s koncertem a necháme se zlákat na opravdu poslední pivo. Rychle usínáme.
