Na sever až k Barmským hranicím
18. 11. 2022 | Thajsko - Oblast Chiang RaiProbouzíme se v Chiang Khong hned naproti Laosu a plánujeme, jak přejet do Chiang Rai - naší další zastávky. Snídani nakoupíme v místním 7/11 - obchod, který mají v Thajsku úplně všude, otevřeno mají non-stop a dá se tam sehnat vše od potravin přes drogerii až k elektronice a SIM kartám. Hned si jednu Thajskou SIMku pořizujeme a po snídani vyrážíme na autobusové nádraží. Víme, že autobus má jet v 9, takže trošku chvátáme, abychom to stihli. Po nasednutí zjišťujeme, že autobus pojede až 9:40, ale to už nás moc nepřekvapuje. Tady to pak prostě chodí. Koho to ale překvapuje je inženýr Kenny ze Skotska, který po Asii spíše léta nebo jezdí taxíkem. Dáváme se s ním do řeči a po příjezdu do Chiang Rai si s ním vyměňujeme kontakt s tím, že se večer můžem potkat na pivo. V nedaleké restauraci si dáváme oběd a o kousek dál v kavárně kávu. Hurá, konečně zase dobrý kafe. Jdeme na ubytování, kde nás majitelka Dada velmi přátelsky přivítá. Pak vyrážíme zpět do města. Hledáme banku na výběr hotovosti, SIMku pro Marťu a půjčovnu motorek na další den. Po zajištění těchto nezbytností vyrážíme ještě k Modrému chrámu (Rong Suea Ten) a pak na noční trh.
Dáváme si hot pot - vývar v kotlíku, ke kterému nám přidají spoustu bylinek, zelí, nudlí, vajec, kuřecího, vepřového, rybího, krabího a chobotnicového masa a to si pak postupně přidáváme do vývaru stojícím na žhavých uhlíkách. Marťa tomu říká, že vaří, ale to se mi zdá trochu nadsazené. Zkoušíme Thajské pivo, kvůli vyšší ceně budeme muset jeho konzumaci v Thajsku omezit. K večeři nám hraje kytarista nejdříve Thajsky a pak i známější anglické písničky. Marťa by šla tančit, ale píše nám Kenny z autobusu, jestli se s ním nechceme potkat v Bavorském baru kousek od nás. Neváháme a vyrážíme vyzkoušet pravou Bavorskou atmosféru uprostřed Thajska. U stolu s Kennym sedí postarší pár z Kanady a pak se k nám ještě připojuje Německý vlastník. Užíváme si příjemný večer, než se s námi všichni rozloučí protože musí ráno vstávat. My jdeme do 7/11 protože je 11. 11. a s našimi kamarády Martinem a Markétkou máme domluvenou on-line husu a svatomartinské víno a chceme sehnat něco, co by se k tomu hodilo. Zjišťujeme, že husu ani kachnu tu nemají v žádné podobě a tak vezmeme za vděk lahváčem a brambůrkama a po online setkání jdeme spát.
Motorku si nakonec půjčujeme další den ráno přímo v ubytování od Dady a i když je to automat a já chtěl poloautomat, tak jejímu "good motorbike" - dobrá motorka neodoláme. První zastávka na naší cestě je Black temple - černý chrám. Mystické místo, kde má výstavu obrazů a soch známý thajský umělec Thawan Duchanee. Jeho obrazy dokonce můžou s pomocí instagramu i ožít, což nám místní slečna s radostí ukazuje. Neodoláme a na stará kolena si pořizujeme vlastní instagram, abychom oživení vyzkoušeli na vlastní kůži.
Vyrážíme dál na sever. V lokální restauraci zkoušíme objednat jídlo bez menu a znalosti angličtiny na jejich straně. Jídlo dostaneme, ale pálí jak čert. Po obědě opouštíme hlavní silnici a vydáváme se k hoře Doi Tung a Barmským hranicím. Na hoře prozkoumáváme krásný chrám s pěkným výhledem do Thajska. Naše další krátká zastávka je u královské vily, kde ale vyhodnocujeme, že se nám nechce platit za vstup a raději pokračujeme dál na sever do místního arboreta. Procházíme se parčíkem přes různorodé kytky, stromy, keře a výhledy. Po procházce chce Marťa ještě kousek na sever, protože tam jsou hranice Barmy. U nich už je celkem dost vojáků a kontrol a tak se raději obracíme zpět, ale ještě se u hraničního kaféčka pokocháme krásným výhledem na zalesněné Barmské hory při západu slunce. Chvilku hledáme ubytování, než zakotvíme v malém domku u cesty. Na večeři jdeme kilometr na vyhlídku, kde si trochu povídáme s místními Thajci, co sem přišli na sobotní pivo.
Ráno nasedáme na motorku a u královské vily ještě koukáme přes plot na zahrady. Projíždíme malebnou krajinou směrem na Mae Salong plnou čajových plantáží. K obědu si dáváme výborné grilované kuře s místní specialitou - papájovým salátem. Po obědě stoupáme po schodech k chrámu Santikhiri.
Dá se tam sice dojet i po silnici, ale takhle si ho víc zasloužíme. Obdivujeme výhled a chrámové budovy a po zastávce v kavárně hurá dál k fialovému chrámu Thaton Chedi. Spěcháme, abychom stihli nahoře západ slunce, ale přijíždíme těsně po něm a stejně chrám nemá výhled na západ. Nevadí i tak je to moc pěkné a stihneme ještě krátkou zastávku na výhledu u stojícího Buddhy, než se za tmy vydáváme k ubytování. Kousek před městem Fang najdeme malý bungalovík a zajdeme na místní hot pot. Já už mám polévek dost, ale Marťa si to nemůže vynachválit.
Ráno vyrážíme kousek za Fang, kde se nachází místo s horkými gejzíry. Procházíme pěkným parčíkem s jedním velkým gejzírem a spoustou malých vyvěrajících jezírek a potůčku. V ceně je vstup do sauny, jak nás pán u vstupu nezapomene upozornit, ovšem ta nefunguje. Zkoušíme tedy alespoň koupel nohou (plavání je za příplatek) a místní specialitu: vařená vejce. Člověk by řekl nic zvláštního, ale když si je můžete vlastnoručně uvařit ve speciálním košíčků přímo v jednom z horkých pramenů, má to své kouzlo. Celkem zajímavý zážitek i když trochu předražený. Jako přespolní platíme cca 200 Kč. Místní to mají asi za 30 Kč, ale údajně neplatí ani to.
Další zastávka Doi Ang Khang - kopec vysoký 1928 metrů kousek od Barmy v národním parku Doi Pha Hom Pok. Zastavujeme 300 výškových metrů pod vrcholem a jdeme na výhled. Po cestě jsou krásné výhledy jak na Thajsko tak na Barmu, ale samotný vrchol halí oblaka. Slezeme dolů a zkoušíme místní stravovny. Paní neumí moc anglicky, ale ochotně nám ukazuje, co má v hrncích. Vybíráme polévku s rýží a jedeme dál. Ve vesnici Chiang Dao si prohlížíme jeskyni, ale jen tu část bez průvodce. Na to abychom platili průvodce, jsme za poslední 2 měsíce viděli jeskyní víc, než dost. Marťa ještě zkoumá nedaleké chrámy a pak už se jen stavíme na výbornou večeři a dojíždíme na ubytování na farmě v malém městě jménem Phrao. Máme obří apartmán s krasnou terasou jen pro sebe. Spokojení a unavení usínáme.
Dnes začínáme pomaleji a užíváme si posezení na terase. Majitelka nám přináší obří výbornou snídani. Rýžovou polévku už známe, ale máme k ní ještě mandarinky, vejce, v páře udělané Edamame (nezralé sójové boby) a výborný pudinkový dezert s kokosem zabalený v banánovém listu.
Dnes máme v plánu návrat do Chiang Rai. Projíždíme klikatou cestičkou přes národní park Si Lanna. Po překonání jeho horského masivu se zastavujeme u dalších horkých pramenů. Tentokrát jsou zdarma a tak se Marťa i vykoupe. Mě horká voda v poledne zas tolik neláká. Nedaleko si jako zápaďácký turisti dáváme hranolky a pizzu, než pokračujeme pár kilometrů, abychom zjistili, že suchá sezóna má taky své limity a že tu může lejt jak z konve. Nejhorší déšť přečkáváme v kavárně a pak pokračujeme okolo NP Doi Luang až k Chiang Rai, kde se ještě zastavujeme u chrámu Rong Khun známějšího jako White Temple - bílý chrám. Naprosto nás uchvacuje kombinace bílých a zlatých chrámových budov. Máme štěstí je 16:45 a chrám má otevřeno do 17:00. Rychle kupujeme vstupenky a procházíme chrámem. Pro mě jeden z nejlepších chrámu naší trasy.
Těsně u Chiang Rai nás vítá rozkopaná silnice. Po vzoru místních motorkářů projíždím kolem cedulí a pak se chci prosmýknout mezi mantinely do druhého pruhu. Vypadá to na užší průjezd, ale mám pocit, že se vejdeme. Otáčím se na Marťu, jestli to je v poho a vypadá to, že jo a tak zrychluju a pokračuju dál. Někdo volá na můj telefon. Řídím a tak telefon podávám ho dozadu, ať zjistí kdo volá. Marťa si telefon nebere a tak se na telefon dívám sám. Volá mi Marťa