Nad zemí i v podzemí ve Vang Vieng
3. 11. 2022 | Laos - Oblast Vang ViengZ Thakheku bereme noční autobus do Vientiane. Po vcelku bezproblémovém přejezdu se nad ránem opět ocitáme na autobusovém nádraží hlavního města. Vybereme pár milionů kipů z bankomatu a vydáváme se na vlakové nádraží vzdálené cca 5 km. Vychází slunce a my si užíváme ranní procházku. Nádraží tu vypadá jako z jiného světa. Obrovská prosklená budova, všude precizní informace, lidi v uniformách a čisto. V 7 kupujeme listky na vlak odjíždějící v 7:30, pak nás čeká kontrola lístků a pasu, bezpečnostní kontrola s rámem jako na letišti, check-in a pak už nástup do vlaku. Souprava vyjíždí přesně 7:30 a po zhruba hodině cesty nás dováží na nádraží ve Vang Vieng. I když "ve" je trochu nepřesné, jelikož do centra to jsou opět 4 km. Výstavbu laosko-čínské železnice totiž sponzorovala ve velké míře právě Čína a zastávky jsou údajně blíž strategickým zdrojům jako jsou uhelné doly než městům. Po zajištění ubytování se vydáváme na průzkum města.
Dáme si výbornou kávu, ovocný shake a oběd a vyrážíme do jeskyně Tham Chang. Jdeme podle mapy.cz po malých stezkách a kolem buvolů až k ceduli vstup zakázán. Otáčíme se, že to obejdeme, ale vidíme skupinku oranžově zahalených mnichů jak se smíchem procházejí a cedule je vůbec nezajímá. Když můžou oni tak my taky. Otáčíme se a přes banánové plantáže procházíme směrem k jeskyni. Mniši znají ale očividně lepší cestu protože za nedlouho se brodíme řekou a já dokonce zapadávám po kolena do bahna. Marťa se směje, dvě paní na břehu s telefonem se smějí a já nemůžu ven. Marťa se nakonec smiluje a pomůže mi a z bahna vyváznu dokonce i s oběma botama. Po pár krocích se zase směju já, jelikož brodíme přítokem řeky a zatímco mně voda sahá do půli stehen Marťa si namočí i pozadí. Nakonec ale dorazíme do jeskyně a po pár schodech ji prozkoumáváme.
Za posledních pár dní jsem viděl jeskyní už asi tak 15 a začíná to být trochu stereotypní. Zkoušíme jinou cestu zpátky přes prales, ale najdeme jen pár Laosanů, kteří nás s odmítavým gestem pošlou zpět. Oranžový most, který k jeskyní vedl vzala bohužel před třemi lety voda a místo opravy tam teď jezdí přívoz. Po převozu míříme zpět do města a procházíme mnohé turistické agentury, abychom si vybrali s kým pojdeme další den na kajaky.
Ráno vstáváme brzy, abychom si došli před výpravou ještě na snídani. U stánku na ulici si dáváme výborné Lotte palačinky s nutelou a kondenzovaným mlékem. Pak už nás u hotelu nabírá tuk tuk a po malých zmatcích s nabíráním druhého páru vyrážíme asi 15 km proti proudu řeky Nam Song, kde nastupujeme na prvních 7 km kajakování. Řeka celkem hezky teče a až na občasné peřejky je to spíš kochací plavba. Dříve tu byl hodně oblíbený takzvaný "tubing", což je jízda na velké nafouklé duši z pneumatiky. Vzhledem k tomu, že samotné plutí v pneumatice vypadá dost nudně, tak si tubeři cestu zpříjemňovali velkým množstvím alkoholu a drog, což zase vedlo k velkému množství smrtí a důraznému omezení této aktivity a hlavně barů po cestě.
Zastavujeme a prozkoumáme Andělskou jeskyni, objevnou a uzpůsobenou pro turisty těsně před covidem takže v podstatě fungl novou. Po obědě a kafi jdeme i my vyzkoušet tubing. V jeskyni. Nasedáme na duši a přitahováním se po laně plujeme do temnoty.
Pozorujeme obrovské jeskynní pavouky a okruhem se pěšky vracíme ke kajakům. Nasedáme na druhou část plavby a užíváme si zbytek řeky zpět do Vang Viengu. Tady už čeká tuk tuk, který nás odveze na jednu z mnoha modrých lagun v okolí. Laosané se neobtěžují složitými jmény a tak jedem na modrou lagunu s číslem 1. Tady se nachází ještě jeskyně Phu Kam s náročným výstupem. Na výpravu jsme vyrazili v sandálech a tak si Marťa po pár krocích zavrtává kotník. Naštěstí jen lehce, ale dál do jeskyně pokračuji už sám. Jeskyně je super. Je v ní tma, obří dóm a ticho. Vracím se za Marťou a jdeme zpět k laguně, kde se schladíme v modré vodě plné ryb.
O půl páté nás tuk tuk odváží zpět do Vang Vieng, kde si dáváme opět kolečko po turistických agenturách, abychom našli nejlepší výlet (doslova) balónem na východ slunce. Po pár pokusech se vrátíme potřetí k jednomu chlapíkovi, který nám let poskytne o 5 dolarů levněji a jdeme spát.
Ráno se vzbudíme ještě před slepicema v 5 a chystáme se na let. 5:35 nás vyzvedává minibus plný turistů a jedeme cca 20 minut za město, kde je mezi rýžovými poli připraveno asi 6 balónů. Obsluha nafukuje teprve první a máme trochu obavu, jestli východ vůbec stihneme, protože motorové větráky jim moc nefungují. Konečně je ale balón dostatečně roztažený, aby se do něj mohl pustit plamen z plynového hořáku a pak už to netrvá dlouho a balón se před námi tyčí v plné kráse.
Kapitán nám ukazuje, kam si stoupnout a spolu s dalšími 10 lidmi vyrážíme do vzduchu. Je to super pocit. Je těsně před rozbřeskem, pod námi jsou rýžová políčka a vesničky a okolo hory opředené lehkým raním oparem. Nestíháme to ani vstřebávat a už někdo volá, že vychází slunce. Okolo nás vzlétají další balóny a my si užíváme úžasnou podívanou. Abychom si nepřišli škodní tak po východu sklesáme a pár desítek metrů níž a pozorujeme druhý východ slunce nad horami. Po 30 minutách plachtění přistáváme mezi rýžovými poli, kde nás opět naloží tuk tuk a necháváme se odvézt do centra.
Dáváme si snídani a rozdělujeme se na další úkoly. Já jdu sehnat motorku a Marťa balit. Potkáváme se na hotelu, kde necháme v úschově batohy a vyrážíme s motorkou k vodopádům Kaeng Nyui. Sympatické Australance, která tu s manželem vyučuje na 14 dní angličtinu pomáháme s přechodem přes lávky a kamení - protože mosty tu spadly a kdo by to opravoval. Marťa po cestě fotí mraky motýlů a já zase vodopády. Po zpáteční cestě vyrážíme na sever k vesničce Nadao. Zaplatíme za přejezd mostu a jdeme se podívat do Sloní jeskyně. Ta je trochu nudná i když jeden skalní útvar opravdu připomíná slona. Další na řadě je Vodní jeskyně. Za pár korun nám půjčují vestu, helmu, čelovku a duši a vyrážíme na další tahání po lanech. Tady jsme sami a tak si tento nevšední zážitek na 400 metrech jízdy tam a zase zpět hodně užíváme. Po obědě nakoukneme do Hadí jeskyně a pak už nás, na doporučení cestovatelky Any z Pakse, čeká modrá laguna číslo 4. Jsou tu další 4 turisti, ale jinak nikdo a tak si užíváme plavání v chladivé průzračně modré vodě. Dokonce tu mají i “lanovku” se skokem do vody. Je to super, jedu dvakrát.
Odpoledne jsme ještě chtěli vylézt na vyhlídku odkud bychom pozorovali západ slunce, ale v restauraci, kam jsme se stavili na jídlo na nás zapomenou a večeři dostáváme až po páté a to už nemá cenu nikam jezdit. Z restaurace je naštěstí taky super výhled na západ a tak nelitujeme. Na dnešní noc máme v plánu spát ve stanu v blízkosti nádraží. S motorkou tedy převážíme naše batohy a Marťu na předem vyhlídnutou loučku a já se s motorkou vracím do města a pak pěšky zpět. Marťa mezitím staví stan, pozoruje buvoly a zachraňuje naše batohy před mravenci. Usínáme za zvuků hudby z nedaleké restaurace, abychom ráno brzo vstali na vlak.