Rozmanité ostrovy Filipín
1. 6. 2023 | Filipíny - Ostrovy Bohol a SiquijorPřistáváme v Cebu. Hodiny ukazují 22:30. Autobus z letiště už nejede a tak volíme grab jako dopravu do našeho 16 km vzdáleného ubytování. Kolem půl dvanácté nás vítá ochotná paní a ukazuje nám naši kapsličku v horním patře. S radostí do ní uleháme a spokojeně spíme až do rána.
Snídani si dáme v nedalekém 7/11 a jdeme na průzkum města. Marťa se ujímá vedení a postupně navštěvujeme několik monumentů. Za zmínku stojí Heritage of Cebu Monument zobrazující historické události v jedné soše. Navštěvujeme také katedrálu v Cebu. Líbí se nám, že nás opět pouští do kostelů a má to v sobě něco domácího. A když už procházíme ty kostely stavíme s i v bazilice Minore del Santo Niño. Je tu celkem dost lidí a mají tu i Jezulátko, na které vystojíme kratší frontu.
Na pobřeží obdivujeme dlouhý most spojující ostrůvek Mactan s Cebu a taky místní myjící se v moři mezi odpadky. Kousek dál stojí malá pevnost San Pedro trojúhelníkovitého tvaru. Zrovna se tu připravuje svatba nebo nějaká slavnost a tak se jen projdeme po hradbách a míříme do přístavu. Tady zjišťujeme, že loď na ostrov Bohol, kterou chceme jet, odjíždí v 1 odpoledne. Koupíme lístky a vracíme se pro batohy na ubytování. Po jejich vyzvednutí se stavíme na rychlý oběd do bistra a pak už pádíme do přístavu. V 7/11 koupíme pro Marťu bonbóny na krk a už to máme tak tak. V přístavu platíme ještě vstupní poplatek. Při odbavení zavazadel přesvědčíme úředníky, že Marťa má jen příruční batůžek a určitě za něj není potřeba platit. V součtu si za loď celkem připlatíme, ale lepší, než letět. Čekáme asi do půl druhé, než nás naloží a přejíždíme asi 3 hodiny do města Tagbilaran na ostrově Bohol. Chvilku počkáme, než nám vyloží batohy a zkontrolují podle štítku, že nebereme cizí.
Před přístavem odmítneme taxikáře a nabízené motorky a dojdeme si o pár set metrů dál do půjčovny s dobrými recenzemi. Tu sice nenajdeme, ale naproti je jiná s podobně kvalitním hodnocením. Od paní převezmeme postarší stroj a na chvíli se u ní schováme, protože začíná pršet. Když déšť trochu ustane, přesuneme se do nedaleké kavárny. S sebou bereme stan s tím, že chceme přespávat venku. Dnešní předpověď tomu ale nepřeje a tak přejedeme asi 20 km na konec ostrova Panglao, kde nás čeká malá místnost na dnešní noc. Nemáme chuť shánět večeři a tak sníme brambůrky, co nám zbyly a unavení usínáme.
Snídani dostaneme na ubytování a po ní jedeme na nedalekou pláž Alona a na chvíli tu dáme relax.
Před polednem se rozhodneme se přesunout na pár kilometrů k útesu Napaling. Po cestě se stavíme v místní restauraci. Asi po 15 minutách přijde skupina asi 20 lidí a slaví narozeniny. Oslavenec nám nabídne, ať si s nimi zakrojíme z pečeného selete, co mají na stole, ale nechceme se vtírat a po jídle odjíždíme. U útesu nám chvilku trvá, než najdeme přístup, ale pak si užijeme skvělé šnorchlování, kde první část tvoří mořská tráva, než po pár metrech přejde v úzký pás korálů končící podmořským útesem. Z fauny nevidíme nic, co bychom už nepozorovali jinde (až na spoustu malých nežahavých medůzek), ale stejně si to moc užijeme. Jako další plánujeme Chocolate hills - čokoládové kopečky, ale nejdříve k nim musíme dojet. Stavíme se v kostele Dauis na konci ostrůvku Panglao, než se vrátíme zpět na hlavní ostrov Mobol.
Dojedeme k vyhlídce Blood compact shrine, kde v roce 1565 uzavřeli Španělé a domorodci krevní smlouvu o přátelství. Zajedeme do kavárny, jak velí tradice a pak už razíme do kopců. Cestou vidíme strom obsypaný kaloni, krásného hnědavého ledňáčka a chřástala. Před západem slunce pozorujeme první kopečky. Krajina tu vytváří roztomilou scenérii hromady zaoblených kopců, které v nejsušším období přijdou o zelenou vegetaci a připomínají barvou čokoládu. Na stanování bohužel opět nemáme podmínky a tak na rychlo zamlouváme ubytování ve vesničce Batuan. Projíždíme městečkem Carmen, kde si dáme výborné grilované vepřové a kuřecí, než překvapíme paní v ubytování. Vůbec s námi nepočítá, ale rychle nám připravuje pokoj. Po nabídnuté kávě a pivu, které si koupíme dole v obchůdku, nás ještě vezme za dům, abychom se podívali na strom plný světlušek. Celkem magická podívaná.
Další den po snídani opouštíme naše ubytování a jedeme na vyhlídku na Chocolate hills. Pod ní zaparkujeme motorku a necháme se vyvézt minibusem na jeden z kopců. Naskytne se nám malebný výhled na spoustu hnědozelených kopců. Po schodech se ještě vydáme na vyšší výhled a pak už místo opouštíme, protože se začíná plnit turisty.
Pokračujeme v průzkumu ostrova směrem k rýžovým terasám Cadapdapan. Cesta se dost zhoršuje, až přejde na kvalitu polňačky. Nakonec se ale dokodrcáme do restaurace s výhledem na políčka. Pokud se tu najíme, nemusíme platit vstupné a vzhledem k tomu, že máme hlad, se nám to jeví jako dobrý nápad. Po obědě se vydáme po schodech mezi poli k vodopádu Can - Umantad. Po cestě začne celkem hodně pršet a tak se schováme (po zaplacení vstupného) v domečku hlídače. Čekáme až déšť ustane a pak se pokocháme moc pěkným vodopádem. Koupat se nám ale nechce a proto se vydáme po schodech zpět.
Původně jsme uvažovali, že dojedeme ještě na konec ostrova do jeskynního bazénu, ale nakonec se stejnou polňačkou vrátíme směrem k Chocolate hills. Najdeme poslední ubytování, ale nikdo není doma a tak chvíli čekáme před vchodem. Konečně někdo přijede a po ubytování se, jedeme ještě na průzkum do džungle. Chceme najít nártouny v přírodě. Projedeme vesnicí až na konec do kopců. Občas potkáme bůvola nebo místní obyvatele (nártounci tu nikde nejsou), ale jinak se kocháme pěknou přírodou okolo. Se zapadajícím sluncem se vracíme z kopců a dojedeme do nedaleké restaurace na večeři. Vypadá to, že nechali kvůli nám déle otevřeno, protože zavírají, jakmile dojíme. Celkem spokojení usínáme v našem zeleném pokoji.
Ráno vyrážíme okolo 9 směrem zpět do města Tagbilaran. Projíždíme přes Man made forest - les vysazený člověkem. Celkem pěkné místo, kde se místní fotí uprostřed silnice s pozadím zeleného lesa. Když přijedeme, jde les do pozadí a hlavní atrakcí se stáváme my. Asi 20 lidí si s námi chce udělat fotku v různých kombinacích a zabere to asi 5 minut. Pak jdeme na procházku. Škoda že tu zrovna probíhají lesnické práce a tak si klidu lesa moc neužijeme.
Nártouny nevidíme a proto se rozhodujeme navštívit nártouní stanici. Najdeme jednu od neziskové organizace Philippine Tarsier Foundation, kde svoje obyvatele nechávají v klidu spát a návštěvníci se procházejí jejich přirozeným prostředím. Po příjezdu zaplatíme vstupné a hned nás bere průvodce s sebou dovnitř. Prohlídku začínáme jedním sotva viditelným, schovaným ve větvích. Stěží ho vidíme, ale líbí se nám, jak na nás mžourá obrovskýma očima. Procházka, která trvá asi 10 minut nás zavede ještě k dalším třem jedincům a každého vidíme trochu lépe. Poslední sedí na větvičce přímo před náma a můžeme se k němu přiblížit na pár desítek centimetrů. Potichu ho pozorujeme a pak už prohlídka končí.
Vrátíme se do info centra, kde si můžeme pustit informační video. Asi by se hodilo vidět ho před procházkou, abychom věděli, jak se chovat. Taky tu potkáváme skupinu Čechů na dovolené a prohodíme s nimi pár vět. Prohlédneme si místní rozpadající se sbírky brouků a vybledlé plakáty a pak už jedeme dál. Dorazíme do Tagbilaranu a máme čas na jednu kávu, než nám pojede loď. Po ní odvezu Marťu do přístavu a vrátím motorku. Při návratu musím ochranku přístavu chvilku přemlouvat, že jízdenky má Marťa, ale nakonec mě pustí. Zaplatíme poplatky a už se naloďujeme. Cestou vídíme skupinu delfínů, což je moc krásné. Loď nás po pár hodinách doveze do přístavu ve městě Siquijor na stejnojmenném ostrově. Za přístavem obhlédneme kostel a pak si pujčíme motorku. Nedaleko přístavu na nábřeží nabízí několik stánků s posezením grilování a tak si objednáme a při zapadajícím slunci si vychutnáme opečené párky, kuře a vepřové.
Popojedeme ještě pár kilometrů za Siquijor, než dorazíme na naše ubytování. Ochotná paní nám ukazuje pokoj a v domě můžeme využít i kuchyni a obývák. Usínáme za zvuků štěkajících psů a křiku kohoutů.
Ráno vstávám brzy, ale Marťa vyspává a tak sednu na motorku a dojedu do města. Na místním trhu koupím vejce, párky, fazole a zeleninu a vrátím se vzbudit Marťu. Nutno podoknout, že klobásky tu připravují výhradně na sladko. Než se vyhrabe připravím anglickou snídani, kterou si společně vychutnáme. Aby to bylo fér, Marťa umyje nádobí. Pak vyrážíme na průzkum ostrova.
První zastávka: mořská svatyně Tubod. Zaplatíme vstupné a jdeme se potápět. Vidíme super korály, obří škeble a dokonce i želvu. Paráda. Po vyplavání se stavíme do místní restaurace, kde si z vystavených hrnců vybereme, co nás láká a zakončíme to v nedaleké kavárně ledovou kávou.
V přístavu a ve článcích lidé doporučovali navštívit tůňku se stoletým stromem a spoustou malých rybiček, které nás oždibují. Mně to přijde fajn, ale Martě se to vůbec nelíbí. Po půl hodině tedy odjíždíme. V nedalekém městečku Tigbawan si prohlédneme starý kostel a faru naproti. Ještě nám zbývá trocha času na návštěvu vodopádů Cambugahay. Po pár desítkách schodech sestoupíme k řece, kde můžeme obdivovat krásné terasovité vodopády plné tyrkysové vody. Vylezeme kam až nás pustí cedule a já si v jednom jezírku zaplavu. Prozkoumám malou jeskyni skrytou za vodní stěnou a potom už se vracíme zpět.
Zjišťujeme, že další atrakce v okolí už budou brzy zavírat a proto se přes kopce vracíme zpět na naší stranu ostrova. Zkoušíme prozkoumat mangrovy, kde by podle map měla vést stezka, ale stojí tu už jen betonové sloupky bez spojujících mostků. Učiníme ještě jeden pokus o pár set metrů dál po bambusové stezce, ale končí zakázaným vstupem a moc taky nevěříme, že vydrží. Jelikož se blíží večer najdeme krásnou restauraci na kopci s nádherným posezením s výhledem na přístav a zapadající slunce. Po skvělé večeři se stavíme ve městě na drink - koupíme láhev rumu (za 50 Kč) a kolu a vrátíme se na ubytování, kde to smícháme do příjemného večera.
Marťa si přivstaneme a nachystá druhou porci snídaně ze zásob a pak mě vzbudí. Dnes chceme opouštět ostrov a tak zabalíme, batohy necháme na ubytování a jedeme nejdříve do přístavu v Siquijoru a pak do Lareny. Přímý spoj pluje z Lareny, za příznivou cenu, ale už v 1 odpoledne. To nám zbývá asi hodina a půl na průzkum ostrova. Přejedeme hory na opačnou stranu ostrova a zastavíme se v pěkném kostelíku v městečku Maria. Jako poslední místo zvolíme pláž Slagdoong s pěkným útesovým kamenem před pláží.
Moc času nezbývá a proto vyhazuju Marťu v Siquijoru, aby zjistila oběd, zatímco já se vracím na ubytování pro batohy. Tentokrát nezapomenu vrátit klíče od pokoje, které jsme omylem odvezli. Sejdeme se u půjčovny motorek, kterou vrátíme a loučíme se se Siquijorem. A popojedem zase dál.