4000 (±) ostrovů
26. 10. 2022 | Laos - Ostrov Don DetZ Pakse vyrážíme kolem 9 minibusem směrem na jih na 4000 ostrovů. Zlatý český silnice. Náš dopravní prostředek drncá tak, že raději ani nemluvíme, abychom si neukousli jazyk. Řidiči se to ale asi líbí, protože nevynechá jedinou díru na silnici. O tři hodiny a dva bolavé zadky později dorážíme do vesničky Ban Nakasang na břehu Mekongu. Nasedáme na loďku a ve skupině asi 30 turistů se plavíme na Don Det, což je ostrov a náš základní tábor na průzkumy.
Celkem rychle najdeme ubytování v dřevěném apartmánku na břehu řeky se spoustou houpacích sítí z bambusu nebo látky. Vybíráme stolek vybavený matracemi a dáváme si kávu a relax. Odpoledne vyrážíme na procházku kolem ostrova. Všude jsou rýžová pole, buvoli a napůl zavřené apartmány a restaurace. Dojdeme k francouzskému mostu na ostrov Don Khon a vracíme se po druhém břehu zpět. Musím říct, že po pěti týdnech na rýží nepohrdnu dýňovým kebabem s hranolkama.
Ráno si trochu přispíme a po ledové kávě a drobné snídani si jdeme půjčit kola a jedeme se projet na Don Khon. Dáváme si oběd o několika chodech včetně papájového salátu, kde Marťa zariskuje a objednává si ho lehce pálivý. Školácká chyba.
Dál prozkoumáváme vodopády přímo na Mekongu s polorozpadlým mostem, kde je přechod jen na vlastní nebezpečí. Marťa zůstává na břehu, ale mě to nezastaví a přecházím na druhou stranu. Nic zajímavého tam není. Marťa tvrdí, že na konci ostrova je přístav a že můžeme přejet na další ostrov. Přístav tam je, ale turistické lodě tam určitě nejezdí. Chvíli tam okouníme, protože v této oblasti žijí říční delfíni, ale žádného bohužel nevidíme a vydáváme se zkratkou k dalším vodopádům.
Zaplatíme vstup a obdivujeme plejádu vodopádu, dojdeme k pláži, ale koupání nás neláká protože je po období dešťů a celý Mekong má hnědou barvu a podvědomě to vnímáme jako špínu. Večer pozorujeme západ slunce na mostě, vracíme kola a chvilku hledáme místo, kde jsme si odpoledne nechali vyprat a po večeři jdeme spát.
Další den si prosazuju, že si uděláme volný den, takže si přispíme, dáme si brunch a do 4 jenom relaxujeme. Ostrovy jsou k lenošení jako stvořené. Všude vládne pohoda, nikdo nikam nespěchá. Hodně se tu kouří různé omamné látky, pije alkohol a to po celý den.
Potom ještě vyrážíme na plavbu na voru na západ slunce za zvuků kytary. Dáme si pár pivek s lidmi z ubytování a já se nechám překecat na skok do vody. Vyndávám věci z kapes, ale zapomínám si sundat pásek s dolary, ale alespoň víme že jim voda zas tak nevadí. Po příjezdu na břeh také zjišťujeme, že nemáme klíče od pokoje - asi plavou někde v Mekongu. Naštěstí tady to není takový problém a po pár minutách s pilkou na železo se dostáváme do apartmánu.
Další den plánujeme přejezd do Thakheku - městečka vzdáleného cca 500 km. V agentuře na ostrově nám nabízejí cenu 340 000 KIPů (cca 500 Kč), ale máme dost času a Marťa najde, že naším směrem jezdí i veřejná doprava, takže to jdeme zkusit na vlastní pěst s tím že mužem případně i stopovat. Z ostrova předjíždíme po rychlém kafi v 8 ráno loďkou na pevninu a záhy se nacpeme do otevřeného mini autobusu k dalším cca 10 Vietnamcům a vyrážíme do Pakse. Cestou nabereme ještě spoustu balíčku a cestujících a testujeme známé pravidlo, že pokud v autobuse jede n lidí vždy se jich tam vleze n+1. K našemu překvapení je to mnohem pohodlnější než cesta minibusem a také autentičtější. Do Pakse dorazíme spokojení kolem půl dvanácté a plní nadšení, jak nám to cestování jde usmlouváme rozumnou cenu do spacího autobusu do Thakheku.
Nadšení z nás bohužel vyprchá, když po třech hodinách jsme stále 30 km od Pakse protože autobus popojede vždy pár kilometrů a čeká ani nevíme na co. A když už to konečně vypadá, že se rozjedeme… tak se autobus rozbije. Po cca půl hodině nám ukazují, že máme vystoupit a venku už čeká druhý autobus kam se naskládáme. Tenhle bohužel už není spací a navíc část sedaček a podlahy zabírají pytle s bramborama. Jsou 4 odpoledne a my se skoro nepohnuli. Pořád ale doufáme, že zbývajících 300 kilometrů ujedeme do 8 večer. Bohužel jsme zapomněli započítat zastávky na cígo, na nakládání poloviny firmy na výrobu dveří a oken a 30 km před cílem ještě hodinovou přestávku na jídlo. Jsme rádi, když v půl dvanácté večer dorazíme po 15 hodinách cesty. Teď nás ještě čekají 4 km na ubytování. Tuk tuky tu žádné nejsou a tak vyrážíme pěšky. Po cca kilometru nám naštěstí zastavuje čínský řidič a dováží nás před hotel, kde už jen padneme do postele.