48 hodin v Singapuru
24. 3. 2023 | Singapur - Hlavní město a stát SingapurVítejte v Singapuru. Tak jsme tady. Na první pohled nevidíme moc rozdíl mezi Malajsii a Singapurem, ale rychle přeběhneme k našemu autobusu, který nás přiblíží do centra a k ubytování. Po vystoupení z autobusu sháníme něco k jídlu a taky kde vybrat peníze. Asi 500 m od zastávky získáváme Singapurské dolary a s nimi jdeme do lokální restaurace na malajské jídlo. Dorazíme k ubytování. Je docela pěkné, ale velmi drahé. Za dva dny platíme cca 2500 Kč, ale Singapur už je takový. Marťa si dá šlofíka a pak už vyrážíme na průzkum města. Nejprve sedneme do autobusu (mají tu doubledeckery jako v Londýně) a po 6 měsících nás překvapuje, že můžeme platit kartou přímo ve vozidle.
Dojedeme na stanici metra, kde po chvíli bloudění nacházíme pokladnu a kupujeme si turistickou jízdenku na 3 dny. Pak dojedeme do centra ke známému hotelu Marina Bay Sands, který vypadá jako surfařské prkno položené přes tři paneláky. Přejdeme silnici a už jsme v parku Gardens by the Bay se spoustou stromům podobným konstrukcím (super trees), jezírek, fontánek, rostlin a dřevin. Obdivujeme výhledy na město a ruské kolo. Nedaleko mají také futuristicky vypadající skleník s deštným pralesem uvnitř. Projdeme se pod jeho žebry a dál po parku.
Obdivujeme všelijaké rostliny, ptáky a architekturu. Na večeři se rozhodujeme vyrazit do Čínské čtvrti, kam přejdeme v cuku letu metrem. Ulička, kde měl být levný street food nevypadá moc otevřeně a tak pokračujeme kolem chrámu Buddhova zubu do trochu levnější čínské jídelny, kde získáváme celkem levné a výborné jídlo. Pak už dobíháme zpátky na metro a zpět k super stromům, kde má probíhat večerní světelná show. Od Poláků jsme dostali tip, že na show máme jít na visutý most a tak to zkoušíme. Podobný nápad má ovšem spousta lidí a tak musíme čekat ve frontě 30 - 40 minut, ale zkusíme to i tak. V 19:35 začíná hudba a my stojíme stále ve frontě. I ze zdola je to ale magické a něco takového člověk jen tak nevidí.
Zhruba po 10 minutách přicházíme na řadu a výtahem frčíme nahoru. Tady se naskytne úplně jiný pohled a je to prostě wow. Všude okolo nás problikávají různobarevná světýlka a v pozadí to dokresluje panoráma města. Ke konci show se chýlí i náš čas nahoře a tak sjedeme zase dolů. Moc času v Singapuru nemáme a dá se toho tady vidět tolik že i přes únavu vyrazíme ještě směrem k dalším pozoruhodnostem.
Procházíme se po pobřeží a nevíme, co obdivovat dříve. To máte Helix bridge - první zahnutý most na světě připomínající DNA šroubovici, ArtScience muzeum ve tvaru obřího lotusu obklopené jezírkem s živými lotusy a Event plaza - náměstí s nádherným výhledem na panorama plné mrakodrapů. Na tomhle náměstí je ale nějak plno lidí. Jako by na něco čekali. Hodiny ukazují za 10 minut 9 a tak si říkáme, že počkáme do devíti. A náhodou objevujeme jednu z nejlepších světelných show, co jsme zatím viděli. Z vody míří nahoru spousta fontánek s barevnými světly a do toho speciální trysky rozstřikují jemnou mlhu na kterou jsou laserem promítané obrazce. Strhující. Přeplnění vjemy ještě přejdeme přes Helix bridge s dalšími úžasnými výhledy na město na metro a spokojeně usínáme v našem hotelu.
Ráno se dosyta vyspíme a po snídani vyrážíme na letiště. Ne, abychom odsud odletěli (na to mají letenky moc drahé), ale jedny z nejzajímavějších atrakcí tu najdete i na letišti. Ve vstupní hale obdivujeme obří květinovou stěnu, než se přesuneme do budovy s názvem Jewel (drahokam), kde se nachází náš cíl: největší vnitřní vodopád na světě. Vůbec nechápeme, jak tenhle koncept někoho napadl, ale je to impozantní. V horních patrech padá z několika metrové výšky vodopád velkou dírou ve stropě. Všude kolem obdivujeme zeleň a stromy, které dokreslují atmosféru spíš džungle než letiště. V dolních patrech pak vodopád protéká skrz sklo a vytváří nepopsatelnou atmosféru.
Další cíl - moderní multimediální centrum výuky o letišti nakonec z finančních a časových důvodů vynecháme a sedáme na metro zpět do centra. V čínské čtvrti si dáme oběd na osvědčeném místě a pokračujeme na nábřeží, odkud chceme dojet na ostrov Sentosa. Nejdřív dorazíme na špatnou zastávku, ale na podruhé už trefíme a po chvíli hledání v supermarketu nalezneme vláček směrem na ostrov. Jednokolejka nás dopraví na zastávku Resorts world, kde plánujeme navštívit obří akvárium.
Náhle se ocitáme na ostrově, kde je v podstatě obrovský zábavný park. Jsme v šoku a raději míříme přímo do akvária. Hodně nás překvapí, když je problém vrátit u vstupu na hotovost. Zvykli jsme si všude chodit s reálnými penězi, ale tady všichni platí kartou. Hned na úvod procházíme skleněným tunelem s žraloky a velkými rybami plavajícími nad námi. Kousek dál pozorujeme mimo jiné murény a papouščí ryby ve válcovém akváriu a kousek dál si můžeme osahat hvězdice v mělké nádržce. Kolem spousty menších akvárií se vydáme k delfináriu s dvěma okolo plavajícími delfíny a nakonec dorazíme k obří nádrži plné žraloků, rejnoků a mant. Zaujmou nás i medúzy osvětlené různými barvami z led zářivek. Cestu zpět už bereme trochu rychleji ale přece jen nás ještě zaujmou mořští koníci a další murény. Pak už vylézáme ven a pokračujeme vlakem na konečnou na pláž.
Jsme trochu nerozhodní, kam se vydat, ale nakonec vyrážíme směrem k pevnosti na jednom konci ostrova. Okolo bunjee jumpingu, simulátoru seskoků, světelných show a nepřeberného množství dalších atrakcí projdeme až ke kafi, které se nám líbí. Marťa má absťák a tak si užíváme pozdní ledové americano. K pevnosti už je to pak jen kousek. Výtahem se dá vyjet nahoru na další procházku v korunách stromů a tentokrát zadarmo. V moderní pevnosti projdeme pár tunelů a prozkoumáme pár děl, ale procházka spodem přes les už se zavírá a tak se vracíme po mostě zpět.
Cestu k vlaku si zpříjemňujeme zacházkou přes les. Marťa by ho ráda prozkoumala víc protože pozorujeme nějaké nové vlhy malajské, ale už moc nestíháme na další program. Nasedáme do vlaku a pak do metra a frčíme na večeři do indické čtvrti - Little India. V indické čtvrti jsou "kupodivu" všude Indové. Fascinující, jak člověk nasedne na jedné zastávce v moderním městě a za 10 minut vyleze v Indii. V rychlosti prozkoumáme stánky a nejbližší restauraci si objednávame vegetariánské indické jídlo. Pálí jen něco, takže se to dá přežít. V mojí porci rýže nacházím extra protein - červíka. Obejdeme blok a už zas sedáme do metra.
Včera se nám obě světelné show líbili tolik, že na ně vyrážíme znovu. K super stromům v podstatě dobíháme, ale těsně před začátkem show už ležíme na zemi a za chvilku už se kocháme pohledem na světýlka tentokrát ze spodního úhlu. Strhující. Po show se projdeme trochu parkem a zamíříme na nábřeží. Přejdeme přes Helix bridge a u pána s pojízdným stánkem dostaneme chuť na zmrzlinu. Má všelijaké příchutě ve velkých blocích, ze kterých vždy kus ukrojí a vloží mezi sušenky. Z nějakého neznámého důvodu je možnost místo sušenek použít i chleba, ale to nás teda nezaujme. Vybíráme stracciatelu a Marťa chce hrozně vyzkoušet durian a tak bereme i ten. Stracciatela je jasný vítěz, ale mně nevadí ani ten durian.
Po promenádě se procházíme okolo divadel - obřích durianu podobných budov. Na mostku dál si dáme na chvilku pauzu a kocháme se výhledem na panaroma Marina Sands Bay hotelu a ArtScience muzea naproti. Kousek dál je symbol Singapuru - socha Merliona - mořského lva s vodou prýštící s otevřené tlamy. Z mola kousek vedle pak máme ideální výhled na laserovou show. Je stejná jako včera, ale z jiné perspektivy má v sobě zase něco jedinečného. Není vidět promítané obrazce, ale zase můžeme pozorovat, jak se mění barvy na všech okolních budovách v souladu s fontánami. Máme dost vjemů a tak se rozhodujeme jet zpět na ubytování. Po cestě ale ještě natrefíme na čtvrť z imperiální doby a obdivujeme parlament, koncertní halu a muzeum. Pak už jen metro, kilometrová procházka a spát.
Kvůli naší chybě musíme Singapore opustit trochu dřív, než jsme chtěli, ale to nevadí. Z checklistu máme odškrtnuto téměř vše. Zbývá ještě botanická zahrada, ale tam míříme teď. Metrem dojedeme až ke vstupu a na informacích se ptáme, jestli si u nich nemůžeme nechat batohy, ale mají přísná opatření a není to možné. Nevadí, dojdeme do turistického centra, kde mají boxy na batohy a schováme je tam. Zahrady mají moc pěkné a lidi si tu užívají pohodové sobotní dopoledne. Náš hlavní cíl je ale orchidejová zahrada. Sice se za ní platí, ale údajně to stojí za to. A už vstupujeme dovnitř. Máme na spěch, ale vidíme spoustu orchidejí. Já je třídím na modré, žluté, oranžové, červené, fialové a modré. A pak speciální poddruh: s kapsičkou. Marťa doplní v okénku.
Marti okénko: Zvažujeme, zda investujeme 250 kaček do návštěvy orchidejové zahrady, když na ní máme lehce přes půl hodinky. Okej, jdeme do toho. A to co vidíme je neskutečná krása. Hodně orchidejí zrovna kvete. Nejprve jdeme kolem rozkvetlých záhonů do VIP zahrady. Tam jsou rostliny vyšlechtěné na počest známých politiků. Orchidej Václav Havel mezi nimi bohužel nenacházíme. Některé rostou ze země, jiné na stromech. Přejdeme do impozantního skleníku, kde jich tisíce tvarů a barev. Mě se líbí převislé závěsy květů a střevíčníky. Jenže musíme jít. Přes žluté orchidejové brány opouštíme zahradu.
Bohužel se čas krátí a tak nasedáme na metro. Vystoupíme na nejbližší zastávce u hranic a vracíme jízdenky na metro. Chvilku hledáme autobus, ale necháme si poradit a stoupáme si do fronty. Naštěstí se vejdeme hned do prvního autobusu, který nás doveze k hranicím. Nejprve přes automatickou kontrolu na singapurských hranicích a pak znovu do autobusu a na hranice s Malajsií. A co dál? Uvidíme…