Baví tě Bangkog?
17. 12. 2022 | Thajsko - Hlavní město BangkokV Chiang Mai si spořádaně sedáme na svá místa do vlaku č.13, který nás za pár hodin doveze do Bangkoku, hlavního města. Je 17:00. Přesedneme si na volná místa. Třetí třída připomíná cestování za pradávných časů. Otevřená okénka na vyklánění hlavy, zavírání dveří nefunguje a? Turecký záchod! Ovšem vlak udržují a dokonce WC čistí. Vyleje se na něj saponát a hotovo. Spí se nám mizerně, ale ušetříme čas přesouváním. Tu a tam stavíme na delší dobu na zastávce. Někdy do vlaku proniknou prodejci polévky, špízů, ledových limonád či kávy. Před pátou se budím a celá nervózní tvrdím Míšovi, že už tam jsme. Rozespalost. Ještě to tak hodinu trvá. Před šestou opouštíme vlak. Dojeli jsme do stanice Bang Sue. Na trzích Chatuchak jsme si chtěli koupit snídani a můžem sežrat leda tak kytky.
Jediné otevřené jsou stánky s rostlinami. Ovšem s úžasnými druhy a za hubičku. Koupíme si alespoň banány. Po přesunu do parku Queen Sirikit natrefíme na kávu, Míša si dá tiramisu a pozorujeme majny (druh ptactva) a veverky. Kolem půl desáté se rozhodneme přejít na hotel. Málem mě trefí šlak. Rybičky v igelitových sáčcích, přeplněná akvária, zvířata obarvená na červeno ci modro, klece plné veverek a plchů, ptáci jeden vedle druhého… Tohle mě odrovnává. Pokračujeme dál až dojdeme na fakt krásné ubytování. Pokoj bude volný až ve 12. Zajdeme se podívat do nejbližšího chrámu, dáme si vegetariánské jídlo. Chutné, ale… pálivé. A pak si dáváme sprchu. Takový luxus. Teplá sprcha. Kolem jedné potkáváme Edytu. Spolu s Wojciechem jdou do města a my si chvíli odpočneme. A zhruba o půl třetí vyrážíme. Jedeme nadzemní dráhou a koukáme na spousty mrakodrapů. Navštívíme umělecké centrum. Užíváme si obrazy, sochy a instalace. Mám ráda tyhle různé pohledy na svět. Prý spoustu lidí modernímu umění nerozumí. Ale mě oslovuje.
Nejvíce se mi líbí obrazy inspirované Afrikou, akusticko-vizuální instalace a to, když se můžu připojit svou hliněnou kuličku k dílu. Umění tvoříme my. Strávíme tu asi dvě hodiny. Dáme si kávu v kavárně, kde oslavují narozeniny nějakého místního dívčího idolu. Úplná jeho svatyně. Vyjdeme ven a procházíme mezi budovami, civíme na vánoční retro výzdobu s bílým králíkem a vyjíždíme do sedmého patra. Se setměním nastupujeme opět do nadzemky a jdeme kousek pěšky k hotelu. Abychom natrefili na restauraci, kam nás vtáhne úsměv milé dámy. Mám chuť na salát z papáji a neostrá jídla. Kuchařka ještě nadšeně přiběhne s třemi papričkami. "No, thank's!!!" Jídlo je vcelku fajn a my najezeni jdem prát (praní zdarma, neber to!) a brzy i spát. Ráno se potkáváme s Edytou a Wojciechem a společně se nasnídáme a pak sami vyrážíme do města. Jedeme klimatizovaným autobusem. Což je prostě drsný teplotní šok. Vystoupíme, dáme si kokosovo-kávový a jahodový shake. V backpackerské (bacpacker je výraz pro turisty s kompletní výbavou na zádech) uličce si kupuji barevný duhový šátek. Následně jdeme ke slavné houpací lavici. Rybáři zde chytali pytel plný ryb na obřadu, při kterém se zpívali hinduistické zpěvy. Ovšem kvůli nebezpečí (mnoho mužů se při tom zabilo) vláda tradici zrušila. Pak navštěvujeme chrám Suthat Thepwararam, kde zapaluji vonné tyčinky.
Zbožňuji jejich vůni. Jdeme ještě do druhého chrámu Pilířů a sledujeme, jak místní obmotávají barevné látky, dolévají olej. Pak procházíme kolem obchodníků se sukněmi, kalhotami a košilemi. Neúnavně hlavně Míšovi nabízí kalhoty se sloníky. Ty tu nosí pouze turisté a na mužích je to divné. Blížíme se ke královskému paláci a chrámu se zeleným budhou a tam striktně vyžadují dlouhé oblečení. Najíme se v místní restauraci, kde výborně vaří a jdeme do impozantního paláce. Vstupenky jsou trochu vyšší, ale v ceně jsou ještě dvě muzea a divadlo. Vnoříme se do chrámového komplexu, který je plný různých budov - knihovny, stoupy a všemu vévodí chrám Phra Kaeo. Místní lidé sem chodí uctívat zeleného jaspisového budhu, který mění své roucho dle ročního období. Ve studené "dry season" (kolem 20°-30°) ho navlečou do zlatého hávu od hlavy až k patě.
Notnou chvíli ho obdivujeme. Pak navštěvujeme jeho muzeum, kde jsou různé postupy při stavbě chrámů a tři jeho podoby. Ještě projdeme muzeum textilu, kde se dozvíme mnohé o látkách a královniných šatech. Mají zpracovaná úžasná videa spolu s vývojem šatů a trendů módních návrhářů. Mě to doopravdy zaujme. Pak už je načase vyrazit na místo spichu s Eďou a Wojciechem. Chceme jet nejlevnějším autobusem a to se ukáže jako nejhloupější nápad. Čekáme 25 minut, abychom se dostali do dopravní zácpy.
S třičtvrtě hodinovým zpožděním dorazíme do parku, kde pozorujeme varany. Obrovští ještěři upoutávají pozornost všech v parku. Společně se potkáváme, nakoupíme pivka a sedneme si v parku. V Thajsku je zakázané pití alkoholu v parcích. To ovšem zjišťujeme až posléze. Cestou koupíme ještě další zásoby na poveselení. Nasedáme na loď, která nás pouze převeze na druhý břeh. Ale i tak. Sledujeme osvětlenou metropoli. Usedáme na jedno z mol a náramě se nasmějeme. A to především vtípkům, kdy nám žádná loď nezastaví.
Kolem desáté jdeme hledat jídlo, ale ani jedna restaurace se nám nezamlouvá. Za to najdeme telefon. Zkouším volat na poslední číslo, ale člověk, co mi zvedne telefon mi nerozumí. Telefon nakonec necháváme v nejbližším fastfoodu. Snad najde svého majitele. Ale tak i tak platí zákon karmy. Co uděláš vrátí se ti zpět. Notně vysmátí míříme na autobus a nadzemní dráhu. V 7/11 kupujeme večeři a my ještě vyperem. V jednu jdem spát. A do čeho se ráno probudíme je otázka. Moje narozeniny. Je to tady! Mám opět 22. narozeniny, už poněkolikáté. Budím se kolem šesté. A čeká nás běžný ranní rituál, který Míša obohatí o kousek dortu se svíčkou. Vyrážíme k moři - to je totiž moje narozeninové přání. Cestou se chceme stavit do bezlepkové pekárny. Kupujeme celodenní lístek na nadzemní dráhu. Od stanice k pekárně je to zhruba kilometr, trochu dál než jsem čekala. Procházíme úžasným tržištěm. Když jsme na místě podle google maps, nemůžeme pekárnu najít. Okamžitě nám pomáhají dvě Thajky středního věku, zavolají majitelce a zjišťují, že má kovid. Bohužel. Nevadí. Jdeme zpět k nadzemní dráze, jedeme ještě 40 minut a dorazíme na konečnou. Nasedáme do tuk tuku a ten nás doveze k molu. Odsud sledujeme bílé volavky, mořské racky a rybáky.
Z klád tu mají poskládané srdce a na nich sedí spousta racků. Na molu pozoruji ledňáčky proměnlivé a bizardní ryby - lezce. Cestou vidíme Thajce, jak cosi pozorují. Muž neváhá skočit do bahna a loví krabíka houslistu. Dá mi ho na ruku a já jsem v sedmém nebi. Posléze se vypravíme do mangrovového porostu, pozorujeme život mangrovů. Včetně všudypřítomného plastového bordelu. Lítají kolem nás ptáci. Je to fascinující.
Vracíme se zpět do centra, abychom si dali oběd. Jdeme do luxusní italské restaurace, kde si dáme tu nejlepší a nejdražší pizzu v našem životě. I bezlepkovou. A kujóni nám ještě připočítávají daň. No a ještě jdeme na českou ambasádu kvůli volbě prezidenta. Nejenže nám neporadí a ani se nám nesnaží pomoci, nebojí se nám říci, že se máme objednat e-mailem. Czechpoint. Přijdu si, jako když mě někdo osprchuje studenou vodou. Probuď se, tohle je jiný styl myšlení. Někdy by mě fakt zajímalo: "Proč?!". Vítejte v složitém systému 21. století.
Najdeme roztomilou kavárničku, kde si dáme kávičku a koupíme si marijánkové gumítky a brownies. V Thajsku je tráva legální. Pak jedeme metrem, abychom stihli divadlo, které jsme vynechali při návštěvě královského paláce. A je to super. Předvádí nám svou historii, typické tance a scénku "bílá opice". Tanečníci nás úplně vtáhnou do děje, jak prochází mezi diváky.
Po představení se ocitáme na trhu, kde kupujeme námi oblíbený slaďoučký ananas. A chvíli hledáme přístav na loďku. Najdeme přívoz, načínáme ovocné víno a veselíme se. Přesedneme na další loď a přívozem se převezeme tam a zpátky. A vystřídáme ještě dvě lodičky, které nás vezou kolem nasvícených mrakodrapů.
Všechno doplňuje úplněk. Skončíme v Asiatique riverfrontu, což je obrovská nákupní hala se světýlky. Odsud se dostáváme do nadzemky a přejíždíme do Skybaru Legend roof bar, kam jdeme kilometr pěšky. Užíváme si rozhled, světýlka a drinky. Spoustu drinků. Nakonec si zatančíme na "Dancing Queen." Zpátky na hotel nás nablíží dvě Thajky. Celkově bych svoje narozeniny shrnula slovy: "To takhle slavíš v Bangkoku." Fakt jsem si to užila. Ráno si dáme pohodičku, vypereme oblečení, navoníme se a? Kolem jedné si dáme oběd a nasedáme na malém nádraží do vláčku. Rozbité nástupiště, rozpadlá signalizační budova a stánek s jídlem podél kolejí sotva připomíná zastávku. Vyrážíme vstříc novému státu. Co byste řekli na Kambodžu? Tak to nás čeká pětihodinová cesta přecpaným vlakem.