Co všechno zvládne...
1. 11. 2022 | Laos - Ješkyně u ThakhekuRáno se vyštracháme relativně brzy. Bohužel ztrácím jednu nohavici od kalhot. Můžu alespoň být jako koloběžka první. Naše hostitelka vypadá dost nevyspale, ale je tak milá. Beru si z toho příklad. Dá nám skvělou snídani a několik tipů na cestu. Půjčujeme motorku, cena dobrá, košík vpředu děravý. Nakoupíme nějaké potraviny, a cpeme je do košíku. Protrhneme vak na vodu. No nic, koupíme petku (těmi se snažíme šetřit, protože odpadky tu pálí) a frčíme dál. První zastávku máme asi za 16 kilometrů u Buddha cave. Dostáváme se do jeskyně, kde paní leží na rohožce a klábosí s druhou. Na rohožce s motivem dopravního hřiště pro děti se můžeme kochat starými kamennými soškami Buddhy. Čekali jsme asi trochu víc. Navštívíme druhou jeskyni Passum a to je teda spolu se zeleným jezírkem slabší. A pak vyrážíme k další jeskyni Xieng Liap. Kolem ní je lanové centrum a i návštěva jeskyně je víc pro lezce než pro mě. Míša do toho jde a já čekám u vchodu. Leze dovnitř průchozí jeskyně. Nakonec se rozhodne přebrodit ke mně na druhou stranu. Přiskakuji k němu, chtěla bych mu vzít boty. V ten moment z brašny vypadává fotoaparát přímo do vody. Zastaví se o kámen. Míša bleskurychle reaguje, loví foťák a z něj srší voda. Safrajz. Průšvih. No nic, v životě jsou prostě ztráty. A můj vztah k elektronice není zrovna růžový. Odkapávám foťák, co to jde. Uvidíme, co s tím dál.
Dáme si výbornou nudlovou polévku a pad thai. Pokračujeme podél modré řeky Nam Done s pěknými lagunami. Bohužel teplo na koupání není. Zatahuje se a padají první kapky. A tak pokračujeme dál do barevně nasvětlené jeskyně Tham Nang Ene. Asi jako kdyby člověk posbíral světelnou vánoční výzdobu ze tří domácností a využil všechnu. Rozesmály nás překlady. Především doslovný překlad “K přírodnímu vzhledu.” či “Návštevníci, neberte si lodě sami. Najdete 1 000 000 kipů.” Poté si dáme kávu. Třikrát ubezpečíme naši objednávku, abychom celou snahu zazdili tím, že není mléko. Za deště vyrážíme do ubytování. Prší a “mrznou” nám ruce. Tohle ubytování doporučuje hodně lidí, ale google recenze moc ne. Nakonec to není tak špatné. Dáme si barbecue, dvě pivka a povídáme si s párem z Belgie.
Mravenci. Invaze mravenců. Tyhle potvory vlezou všude. Nejčastěji si dělají mraveniště v mému batohu. Zacvičíme si a to i s nimi. A jedeme na vyhlídku na přehradu, kde snídáme z vlastních zásob. Střídá se jedna serpentina za druhou. A v jedné zatáčce jsou vytesané sochy Budhy. Na usmíření boha stačí i limonáda v kelímku. V Lak Sao si dáváme přestávku a frčíme dál k Dračí jeskyni. Ta je tedy úchvatná. Má krásnou krystalickou krápníkovou výzdobu a kolem ní je opět několik tesaných soch Šivy. Skromnější oběd nám dodá energii a odvahu na zkratku. Miluju cestu přes rýžová políčka. Míša a motorka už tolik ne. Vystupuji, ale i tak se motorka boří do bahna. Naštěstí pole vedle je sušší.
Dojíždíme ke cool pool. Průzračně modrému a ledovému oku. Musím se přemáhat, abych tam vlezla. Netuším, jak je to vlastně možné, ovšem dost jsem se tu otužila. Celkově se mi líbí pestrá krajina. Mění se každým kouskem. Zastavíme u výhledu a postupujeme dál, abychom dojeli za světla. Což se nám přes všechny výmoly nakonec podaří. Milá čtrnáctiletá slečna nás ubytuje a my jdeme na jednu z těch nejlepších večeří. Dáme si kari a to tu proště umí. Dvě piva nás uvolňují do říše snů.
Ráno pokoušíme promočený foťák. Nejprve mám pocit, že odešel displej (má rozbité ochranné sklíčko). Ale je to jenom nastavením funkce fantazie. Světě div se, vše funguje! Moje klasická snídaně je nudlová polívka. Míša si dopřává luxus palačinek. Vyrážíme k jedné z nejhezčích jeskyní. Výlet nám zabere dvě a půl hodiny. Nejprve se převezeme na druhou stranu řeky a pak následujeme našeho průvodce. Nemluví anglicky, ale kormidlování mu jde výborně. Svítíme si baterkami do tmy a projíždíme obrovskými dómy. Světlem svítíme dokola a často před námi prolétá netopýr. Na chvíli vysedáme a kocháme se krápníkovou výzdobou. Pak znovu nasedneme do lodi, chvíli jedeme a vysedáme, náš průvodce zápasí proti peřejím. Vyjíždíme z jeskyně k malé vesničce Ban Phon Kam přímo v pralese. Vracíme se zpět k lodičce a ta nás sveze ke vstupu. U motorky mravenci neotáleli a zkouší pevnost obalů od sušenek. Zatím OK. Popojdeme kousek dál a dáme si fajn oběd.
Nakonec zamíříme i do resortu Spring River, kde si dáme kávu se zápaďáckým nádechem: "Lady first." a krásnou modrou řekou. A jako dezert rýži s kokosovým mlékem a mangem. Přemluvím Míšu na poslední jeskyni a ta je horolezcká. Brodím se kus řekou, zuju si boty, vylezu na kameny a… Při obouvání padá má jediná pohora i s ponožkou mezi šutry, tak dva metry pode mě. Lovíme botu. Trošku scéna pro novou komedii, jelikož Míšovi do díry spadnou ještě brýle. Bota není k nalezení. Baterkou svítíme skrze pavučiny, ale hledání se vyplácí za hranou balvanu Míša chytá mou botu. Uf. A už nás čeká 150 km do Phosy Guesthaus. Cestou zastavíme na pozorování hvězd, zahřívá nás polívka a mě čaj. A v měkké posteli s moskytiérou se…
Vyspíme do růžova. Dáme si snídani. Vylezeme orchidejovou stezku, kde koukám pořád do větví, ale orchideje tu rostou na zemi, kámo. Kocháme se výhledem a černou bochánkovitou skálou. Sjedeme na motorce kousek do pralesa a trasu raději vzdáme. Po kilometru fakt špatný cesty. Jdu se ještě kousek projít, abych místo opic a divokých slonů potkala jenom další motýle. Jíme smaženou rýži s tuhým lojem a o něco lepší polévku. Marně sháníme kávu. U řeky Nam Don za místem Falang si užijeme koupání. Poslední jeskyně se sochami slonů a netopýry. Už šest týdnů na cestě, stále spolu, nás celkové unaví. Natolik, že si musíme dát obrovskou večeři, drinky a pivo a to za 350,- nekup to! Protože tohle stálo za to. A teď za to stojí přejít čtyři kilometry. Proč Laosani nemají nádraží jako v Evropě? Tak to se možná dovíte příště!
