Draci a žraloci
10. 5. 2023 | Indonésie - Souostroví KomodoV Mataramu máme ještě chvíli času a tak jedeme na kafe do kavárny, která se nám líbila i posledně. Majitele zajímá naše nová kamera a příjemně si s ním popovídáme. Pak už je čas vyrazit zpátky do přístavu. Společnost Wanua, co nás zítra bere na výlet nám dává vědět, že přístav není možné zvolit jako místo na vyzvednutí a tak ji posíláme pozici nějakého ubytování v Bangsalu i když víme, že budeme spát ve stanu. Zvolíme cestu po pobřeží a užíváme si pěkné výhledy. V přístavu vrátíme motorku, vyzvedneme batohy a jdeme se podívat na pláž a najít místo na stanování, protože ubytování jsme žádné nenašli. Najdeme vyhovující rovinku, necháme tam batohy a vracíme se do městečka. Tady objevíme první restauraci s mořskými plody v nabídce, jen abychom se v zápětí dozvěděli, že dnes už došly. Nevadí smažená rýže to jistí. Majitel mluví celkem dobře anglicky a nabízí nám ubytování, ale my potřebujeme nižší cenu. Hodně vypráví o tom, jak vše dělá s láskou a jak je možné, že je pořád spokojený. Ale trochu nám přijde, že opravdu spokojený člověk, to nemusí omílat pořád dokola. Po večeři udělané s láskou (a čili) se odebereme zpět na pláž. V přístavu se zatím vše vyprázdnilo a tak si užijeme příjemný ničím nerušený západ slunce. Postavíme stan, posedíme na pláži a za zvuků moře usínáme.
Ráno se budíme brzy. Nechceme poutat moc pozornosti. Před sedmou máme sbaleno a přicházíme do přístavu. Čekáme, jestli se otevře naše oblíbená restaurace, ale bohužel ne a tak bereme snídani v obchodě. Sedíme před obchodem a už k nám jde pán se ptát, kam jedeme. Řekneme mu, že už máme zařízený výlet lodí se společností Wanua. Odkvačí a za chvíli tu je pán v tričku Wanua a už si nás škrtá na seznamu. Najednou nás očividně vyzvednout v přístavu můžou a už nás nabírá vtipný chlapík do koňského povozu. Dva kilometry do sběrného místa ujedeme jako nic.
Tady se seznámíme s pár dalšími lidmi, co s námi pojedou, dáme si pár kafí a drobnou svačinku. A čekáme. Čekáme dlouho. Sraz měl být mezi 8:30 a 9:30, ale poslední lidi přijíždějí až okolo 11. V naší představě jsme už touhle dobou na lodi. Zatím nás ale čeká dvou a půl hodinová cesta autobusem na druhou stranu ostrova Lombok. Pak už se konečně naloďujeme. Na palubě už bylo plno a tak máme soukromou kabinku za příplatek. Je malá, ne zcela čistá a trochu smrdí, ale nás už jen tak něco nerozhází. Za nedlouho konečně vyplouváme. Okolo páté nás vysadí na malém ostrůvku, kde se na nedalekém kopci můžeme pokochat krásným západem slunce. Na pláži koupíme od místních pár piv a vracíme se na loď. Večer si povídáme s párem z Irska a Anglie - Kelly a Davidem a holčinou ze Španělska Evou. Brzo nás ale přemůže únava a vydáme se do naší kajuty spát. Přes noc je vedro a máme kajutu v blízkosti motoru takže ho celou noc slyšíme rachotit, ale spíme celkem dobře.
Ráno malém zaspíme. Hlavní program je dnes jasný: potápět se se se žralokem velrybím. Tyto největší paryby na světě jsou na specifickém místě krmeny a připlouvají pravidelně na hladinu i když jim to narušuje jejich přirozený životní cyklus. Je to pro nás trochu kontroverzní zkušenost. Na jednu stranu je plavání s těmito majestátními živočichy nádherný zážitek na druhou stranu plavat v davu dalších turistů a pozorovat, jak se někteří chovají je celkem nepříjemné. Odnášíme si smíšené pocity.
Jedna slečna z naší posádky nasedne na druhou loď, ale hned ji vysadí a doplave k nám. Alespoň Marťa není sama, kdo si spletl loď. Zbytek dne už další program nemáme a tak střídáme spaní/lenošení na palubě lodi/pozorování okolí/povídání si a spoustu jídla. Odpoledne nás na chvilku nechají plavat v proudu vedle lodi. Osvěžující. Večer se mi udělá trochu nevolno a v 8 usínám. A Marťa si s knihou dá sama pivo.
Vstáváme se svítáním, kdy slunko ještě úplně nevyšlo, ale dá se to čekat každou chvílí. Udiveně koukáme na krásné kopce a ostrovy trčící z moře. Vidíme na pláži nějakého živočicha. Po přiblížení foťákem ale identifikujeme namísto draka, prase. Kolem nás léta orel. Svítá.
Káva nás plně probudí. K snídani dostaneme toust a mě to vymění za zeleninovou omeletu. Z lodi vidím krásnou velkou želvu. Po asi hodině a půl přijíždíme na Komodo. Jako ten pocit, když se dostaneš na místo, které promítali mezi pátečními dokumenty na dvojce, to je mazec. Vystoupíme z lodi, doporučují nám boty na trek (ačkoliv se zase tak moc velký trek nekoná). Já vidím první mantu. Krása.
A hned se nás ujímá místní průvodce. Řekne nám na úvod pár pravidel. A pak jdeme střední trek, což se vlastně rovná tří kilometrové vycházce pro slečinky. Na pláži je první komodský drak - varan komodský.
Něco nového se o nich dozvíme a jdeme tedy do džungle. Jako džungle slabá, další varan pěkný. Cestou potkáme ptáky drongo. Pak nastane přednáška. Náš průvodce je fajn, jen já nepatřím mezi vzorné posluchače. A tak koukám odkud se ozývají papoušci kakadu. Na začátek kolem letí holubi. Kolem vody se asi pohybují často. A pak vidím přeletět bílou šmouhu. Jupí! Jeden z našich průvodců mě táhne dopředu a tam se k sobě krásně mají dva papoušci. A asi tři další jsou okolo.
Procházíme po spadaných jasmínových květech, ty krásně voní, a kolem palem. U hnízda varanů se zeptám, jak dlouho ho staví. A smutná verze je, že jej kradou ptákům. Pak míjíme exkrement od cibetky, ještě se bavím s průvodcem o ochraně přírody v Indonésii. Tenhle je super! Umí anglicky a docela hodně toho o Komodu ví. Vyplašíme žlunu. Procházíme kolem děr velkých krabů a na pláži odpočívá jeden velký varan. V moři za ním proplují tři manty. Za dohledu čtyř strážců s dlouhými klacky ho dlouhou dobu pozorujeme majestátního draka a uděláme si s ním i parádní fotku. Pak máme 15 minut na nákup suvenýrů. Veselá Kelly s Davidem kupují velkou dřevěnou sošku varana. Ale já raději zkoumám okolí. Jeden mladý ještěr se krmí na odpadcích. Užívám si focení. Ještě potkáme posledního varana. Přecházíme po molu a! Tři manty, plavou kolem nás. Krása.
Nadšení jdeme na loď a odsud nás přejedeme na růžovou pláž na ostrově Palau Padar. Batoh svěříme průvodci a plaveme na břeh. To je krása všechny ty úchvatné korály a rybky kolem nás! Míšovi se trochu mlží brýle. Na pláži jdem ještě jednou šnorchlovat. Dáme si kokos. Tenhle stojí zaprd. Jdu radši zase do vody. Vidím spoustu ryb a krásné korály. Jsou fakt super! Ale želvy nikde.
Pak přejedeme na loď na oběd. Zase je výborný. Já přeplavu a Míša přejede malou loďkou. Ach tak krása. Vidím čtyři druhy klaunů. Nedá mi to a plavu bokem. Velké kulaté korálové útesy obývá mnoho druhů. Za chvíli se dostanu na konec pláže, která teď mnohem více zrůžověla. Potkám se s Míšou, nafotím pláž a jdu znovu do vody. Tu a tam se střetneme spolu, tu a tam plaveme každý sám. V jeden moment vidím mladou želvičku, je krásná, ale plachá a tak jí nechám prostor. Když tu dva jiný turisté zařvou “Turtle.”. A ona mizí do hlubin oceánu. Míša jde na břeh a mě se ještě nechce. Plavu si pohodově okolo korálů až najednou skončím o sto metrů nadaleko skalisek. Vydám se proti proudu, což je prostě náročné. Nakonec se na pláž dostanu.
Míša na mě posunkuje, že odjíždíme. Ještě s Evou pozorujeme posledního drobného varana komodského a přejíždíme loďkou na naši obytnou loď. Trochu si odpočineme, koukáme na fotky a projíždíme nádhernou krajinou plnou ostrůvků.
Po hodině a půl (kolem čtvrté) přijíždíme na stejný ostrov akorát z druhé strany. Nasedáme do lodičky a na pláži sledujeme timorského jelena, má zraněné oko (asi ze zápasu). Máme zde čas do západu slunce.
S Míšou hned lezeme na vyhlídku. Hodně schodů. Slunce praží, leje z nás pot. První, druhý, třetí, čtvrtý a pátý vyhlídkový bod. Stoupáme jako první a tím se nám naskýtá nezapomenutelný zážitek. Na vrcholu se rozhodnu sejít na pláž, protože nahoru míří všichni (asi 60 lidí). Seskáču 800 schodů dolů. Míša si najde jiné místo, kde se setkáme.
Dojdu na pláž. Tam si popovídám s personálem lodí a Národního parku Komodo. Jeden z nich mě doprovází po pláži, bavíme se o místních jelenech, těch se tu několik potuluje či odpočívá a o mantách. A? Najednou se voda začně čeřit, vidím ploutve a tu a tam vyskočí manta nad vodu. Ó! Chvíli je sleduji a pak zamířím s průvodcem z druhé lodi nahoru na západ slunce. Ten bohužel už je pryč, jen jeho červenavá dohra. Spolu s Míšou si uděláme fotku, kde já připomínám západ slunce mou barvou obličeje. Přehřátí, ale plní zážitků se vracíme na loď. Jeden z členů naší výpravy ještě skáče za tmy do vody a chce vidět manty. Bohužel moc úspěšný není. My zkoušíme osvědčenou metodu zchladit se pivem. Vychází obrovský oranžový měsíc. Po večeři si ještě povídáme s dalšími cestovateli. Pak si chvíli čtu a Míša odpočívá. Dohodneme se na společném sledování seriálu Prsteny moci, ale na palubě potkám Portugalku a pomůžu jí rozplést hlavu plnou copánků. Míša během čekání usne. Dnes se toho tedy událo hodně. Upadám do hlubokého spánku.
Další den kotvíme nad ránem u ostrova Flores u pláže Manjarite. Vstáváme opět na východ slunce, ale nad Komodo to mělo větší šťávu. Dáme si snídani a pak už plaveme k pláži. Zhruba hodinu šnorchlujeme. Většinu mořského dna pokrývají tvrdé korály, takže vypadá trochu jednolitě. Plave tu ale velké množství rybek včetně Nemů a perutýnů. Mně se dnes trochu mlží brýle a tolik si to neužívám, ale alespoň vidím asi 10 růžových hvězdic.
Když nás to přestane bavit, vracíme se na loď. Dáme si kávu a pak přejíždíme k ostrovu Kelor Komodo. Zastavíme u krásné písčité pláže s azurově modrou vodou a pokračujeme ve šnorchlování. Na jedné straně rostou krásné korály plné rybek. Viditelnost máme perfektní. Pozorujeme čtverzubce, jehly, klauny - různé druhy a mnoho dalších. Na druhou stranu nejprve vyráží Marťa sama, ale hned mě volá. Plavu za ní asi 50 metrů a ukazuje mi mládě žraloka černoploutvého.
Plaveme dál a žraloci přibývají nakonec jich vidíme asi 10 v hejnu. Paráda. Po cestě sledujeme ještě další malé rybky a větší barevné půlměsícovitého tvaru v kořenech mangrovníků. Když plavu zpátky vystartuje přede mnou ještě krásný menší rejnok. Schová se mezi kamení, ale je ještě viditelný a tak volám i Marťu. Pak se vracíme zpět na pláž.
Nad námi se zvedá kopec s výhledem, na který se rozhodneme vyšplhat. Boty mám na lodi, ale dá se to zvládnout i naboso. Nahoře máme nádherný výhled na okolní ostrůvky a pod mořskou hladinu. Úžasná viditelnost. Nakonec plaveme ještě ke korálům. Ani si nevšimneme, jak moc se tu změnil proud a už nás unesl několik desítek metrů. Zpátky plaveme trochu s obtížemi a občas odpočíváme u kamení. Nakonec se nám ale podaří se vrátit zpět.
Už je čas návratu na loď. Poslední společné foto všech účastníků s posádkou a už nás člun vozí na palubu. Začneme proces balení, který přerušíme kvůli obědu. Mezitím se přepočítávají účastníci a zjišťuje se, že jsme zapomněli jednoho pasažéra na ostrově. Člun ho záhy doveze. Po výborném jídle dobalíme, dáme si kafe a mezitím nás loď doveze do přístavu Labuan Bajo na ostrově Flores. Marťa ješte stihne prozkoumat útroby lodi a dokonce i chvilku dělá kapitána.
V 15 lidech s batohy si na člunu přijdeme trochu vratce, ale bezpečně dorazíme k molu. Jeden z členů posádky nám přislíbil pomoc se sháněním motorky. Ve městě se zrovna koná obrovská ASEAN konference a ubytování i motorky nejsou k dispozici. Jdeme s ním a pár dalšími lidmi z lodi do kanceláře Wanua. Tady čekáme, co se bude dít. Prý naproti mají nějaké k dispozici a tak je zkoušejí obvolat. Já sám jsem už na začátku plavby obepisoval většinu půjčoven a marně, ale třeba mají nějaké konexe. Ukazuje se, že nemají. Po asi hodině čekání nám slavnostně oznamují, že našli jednu za 200 000 na den. Běžná cena se pohybuje od 65 000 do 100 000. Pěkně poděkujeme a vydáváme se hledat stroj na vlastní pěst. Obejdeme asi 5 půjčoven. Marně. Nakonec v postranní uličce objevíme obchůdek, kde nám podmračená paní bez znalosti angličtiny půjčí motorku nevalné kvality za 120 000. No lepší, než nic. Vrátíme se do kanceláře pro stanovací výbavu a kolem páté konečně vyrážíme za dalším dobrodružstvím.