Ha Long bay a ostrov Quan Lan
28. 9. 2022 | Vietnam - Zátoka Ha LongVečer v hotelu přemýšlíme, co dál. Jsme v zátoce Ha Long a pro turistu se tu naskýtá nepřeberné množství aktivit. Zátoka se považuje za jeden z moderních divů světa a musíme uznat, že množství ostrůvku čnějících z moře je působivé. Hlavním lákadlem je plavba po zátoce ve výletní lodi s možností přespání na jednu nebo dvě noci. Volíme kompromis mezi luxusem, cenou a dobrými recenzemi a vybíráme plavbu s přespáním na jednu noc na lodi Swan cruises. V podmínkách ale je, že máme poskytnout pasy 24 hodin předem, a protože nechceme riskovat ztrátu peněz a navíc předpověď hlásí bouře, rozhodujeme se odložit plavbu o den. Místo toho si dáme přechod do ubytování blíže přístavu.
Zkoušíme restauraci poblíž, ale nejen že nám za 250000 přinesou velmi malou porci, ještě si chtějí naúčtovat 50000 za rýži. Odmítáme připlatit a odcházíme na krátký relax na hotelu. Navečer ještě procházíme blízkou pláž (žene se bouře, tak prcháme) a na lodní výlet nakupujeme pivko - to vypijeme ještě večer. Další den tudíž absolvujeme to samé, akorát na pláži svítí sluníčko, takže dáme i koupel a pak už směřujeme k přístavu, kde poprvé potkáváme našeho průvodce se jménem Sunday a po krátké plavbě přívozem nastupujeme na naši loď.
Je to pěkně vybavená bárka, kde máme vlastní kajutu s výhledem na moře (dokonce i ze sprchy a záchoda).
Sunday nás pak povolává do jídelny, kde probíhá představení zúčastněných jako někde na táboře. Kromě Italů, Japonců, Španělů a Indů s námi na lodi jede i 6 dalších Čechů. Loď vyplouvá a my si dáváme první oběd. Skládá se asi ze 7 chodů, ale tady se naštěstí vše jí hůlkami, takže si člověk nemusí dělat starosti s tím, jaké příbory použít. Horší je, že přílohy nechodí s příslušným jídlem, takže jíme rýží se sojovkou protože chod k rýží jsme snědli samostatně. To ale vypilujeme. Po obědě máme chvilku na relax a pak už nás člun převáží k molu, kde nasedáme do kajaků, abychom v nich dojeli na pláž ukrytou mezi ostrůvky.
Moře je příjemně teplé a tak si užíváme koupání. Pak nasedáme zpět do kajaků a přes člun se dostáváme opět na naši loď. Navečer se chystá párty, kde si chceme dát pár koktejlů, ale obsluha je velmi pomalá a zmatená a tak stihneme před večeří stěží jeden drink + ještě rychle objednáváme třetí, protože je happy hour a třetí drink je zdarma. Během párty ještě probíhá lekce vaření, kde se učíme dělat jarní závitky. Po párty nás čeká večeře a i když je moc dobrá očekávali jsme trochu víc Vietnamský styl. Většina jídel je z mořských plodů. Na druhou stranu alespoň to není pes nebo kočka. Po večeři se trochu družíme na palubě, dokud nezačne pršet.
Ráno vstáváme na východ slunce, ale prší a tak jdem zase spát, bohužel promeškáme lekci Tai chi, ale Marťa stihne alespoň masáž. K snídani je konečně možné i Pho, s čímž je Marťa velmi spokojená. Narychlo ještě navštěvujeme jeskyni a malou plážku a v 10 dostáváme poslední oběd. Vyplňujeme dotazník spokojenosti a dobře naladění a najezení vystupujeme v přístavu.
Přes most, kde chodec = sebevrah přecházíme pěšky zpět do jiného přístavu, kde nasedáme na rychlostní loď na ostrov Quan Lan.
Na ostrově si chceme vypůjčit kola, ale je to celkem nadlidský úkol. Kola tu moc nefrčí, ale kdybys kámo potřeboval, tak tě svezu minibusem nebo na motorce. Nakonec nacházíme podle google recenzí hotel, kde údajně kola půjčují. Něco tu půjčují, ale za kolo by to označil pravděpodobně jen člověk ne zcela mentálně zdravý. Ty věci pravděpodobně vyhrabali na skládce a podobně, jako když přijede Čech na Moravu a nabízí mu nejhorší patok, si řekli: pro turisty dobrý. Takže to berem. Marti vehikl nemá šlapku a nebrzdí u mého štrejchá blatník o kolo a padá mu řetěz. Oba stroje jsou přizpůsobené pro místní populaci, takže si při šlapání div nevyrazím zuby kolenama, ale lepší, než se plahočit pěšky s batohem na zádech.
Ostrov ale stojí za to, je tu obrovské množství fauny a flóry, kterou jsme jinde neviděli. Hejna všemožných ptáků, pasoucí se bůvoli, vážky, motýli, porosty mangrovníku a spousta dalšího. Cesta na druhý konec má asi 15 km a tak se rozhodujeme dojet tam, přespat na pláži ve stanu a zase zpátky. Dny tu končí v 6 večer a tak po páté hodině zastavujeme na Robinsonově pláži a stavíme stan. V noci jde jedna bouře za druhou, ale stan drží.
Ráno vyrážíme dál a v nejbližší vesnici sháníme něco k jídlu. Jsme tu mimo sezónu a podniky jsou zavřené, najdeme tedy alespoň obchod a nakoupíme trochu zásob na den. Dojdeme k další pláži, kde nás má čekat bílý písek a azurové moře. Je pod mrakem a písek je pokrytý odpadky, takže to úplně nevypadá jako na fotkách. Žene se další bouře a tak bereme za vděk přístřeškem s lehátky pro turisty. Už jsme delší dobu mimo elektriku a tak si Marťa nabíjí telefon naší powerbankou. K této části se ještě vrátíme.
Po bouři slavnostně dorážíme na druhý konec ostrova, omrkneme pagodu a vyrážíme zpět. Vylezlo sluníčko, takže dáme koupání a kocháme se novými scenériemi. Dorážíme zpět k hotelu, kde jsme si půjčili kola, vracíme je a dáváme si u nich výbornou polévku z krevet a slaďoučké banány a dračí ovoce. Do přístavu to máme asi tři kilometry a ráno nám jede loď v 7, takže ještě kousek popojdem a stavíme na pláži stan.
Večer relaxujeme a chceme jit relativně brzo spát. Martinka by si ráda dobyla telefon, ale powerbanka není k nalezení. Závěr je vcelku nevyhnutelný: powerbanka leží na pláži 12 km od nás. Řešíme, co s tím. Nechce se nám zůstávat ještě den na ostrově a ráno před odjezdem lodi bychom to nestihli. Hledáme dobrovolníka, který jede vcelku rychle na kole a nebolí ho noha…
Vracím se zpátky k hotelu, že bych potřeboval půjčit kolo ještě na dvě hodiny. Mají mě trochu za blázna. Nabízejí mi motorku nebo přespání, ale motorku jsem v životě neřídil a mám pocit, že není dobrý se na ni učit po tmě. Když jim ukážu že mám vlastní čelovku a tudíž nevadí, že kolo nesvítí, řeknou si asi, že blázna nepřesvědčí a kolo mi půjčí. V noci už to moc kochací není, ale zas člověk může poslouchat žáby a vyhýbat se psům a motorkářům na silnici. Powerbanka leží, tam, kde ji někdo (ehm ehm) nechal, takže nakonec to dobře dopadlo. Trasu, co jsme jeli den a půl zvládám za něco přes hodinu a spokojený s rozcvičkou usínám.
Pátá raní přichází brzy, ale po koupeli v moři se cítím svěží a loď v 7:00 zpět do Ha Long stíháme s předstihem. Z Ha Long se snažíme dostat zpět do Hanoje. Ptáme se místního chlápka na zastávce na autobus a cenu, což se ukazuje být chybou. S průvodčím se totiž při našem nástupu domlouvá a i když na autobuse je jedna cena průvodčí ukazuje tu, co nám řekl místní chlápek. Něco usmlouváme, ale máme pocit, že stejně platíme moc.