Hanoj
19. 9. 2022 | Vietnam - Hlavní město HanojNaše první zastávka Hanoj. Je to trošku kulturní šok, ale po Maroku se tu cítíme celkem komfortně. Už víme jak s úsměvem odmítnout letištní taxi a klasické přetahování o zákazníka u stánku se SIM kartami, nám taktéž nedělá problém. První ubytování jsme našli asi pět kilometrů od letiště (30 km od centra Hanoje) a tradičně to došli pěšky. Cítili jsme se hrozně unavení a po sprše už následoval jen zasloužený spánek.
Následující den po snídani a směně dolarů na vietnamské dongy (konečně jsme milionáři 💰💰💰 1 Kč = cca 1000 dongů) vyrážíme na doporučení místních autobusem číslo 17 do centra Hanoje. Jak doprava houstne, zjišťujeme, že pravidla silničního provozu jak je známe, tu zcela nefungují. Základní pravidlo, kterým se tu všichni řídí, ať už jdete pěšky, jedete autem nebo na motorce je hlavně se nezastavovat. A když někdo překáží, stačí troubit a doprava se vesele hýbe dál. Na přecházení silnice stačí v sobě potlačit pud sebezáchovy a vkročit do silnice. Auta i motorky se vám s typickým přátelským troubením začnou vyhýbat.
K turistům jsou tu shovívaví a tak nám autobus dokonce zastaví na pár vteřin (místní naskakují téměř za jízdy). Od průvodčího kupujeme lístek za 9000 dongů a hurá k nádraží Long Biên. Hned při výstupu nás uchvacuje mozaiková zeď, dlouhá přes 4 km a zapsaná v Guinessově knize rekordů. Stačí nám pár desítek metrů podél a rozhodujeme se, že se stočíme k našemu dalšímu hotelu, jelikož se chceme zbavit batohů a dát si místní street food k obědu.
Po cca kilometru se nám podařilo najít ulici, na které má hotel být, ale asi v něm sídlí Fénixův řád (pro neznalé: přečtěte si Harryho Pottera), protože hotel má mít číslo 17, ale mezi domy 16 a 18 žádný dům není a naproti taky ne. Po zeptáni se místní paní (ta nás poslala do špatné ulice) a napsání na hotel, konečně najdeme správnou adresu. Jen abychom zajistili, že jsme si zarezervovali jen tříhodinovku namísto přespání na 2 noci. (ale bylo to jen za 300 😁) No nic, hledáme dál.
O kousek dál jsme našli malé ubytování a i když se do něj leze přes butik s oblečením a střeží ho asi 3 psi, kteří nesnesou hlazení (nevšímavý průchod je však pro ně ok) je to příjemné a klidné ubytování, kde se chvilku zdržíme. A protože už máme obří hlad, vyrážíme do ulic velkoměsta. Dole ještě potkáváme asi otce rodiny, který nám celkem slušnou češtinou začne vyprávět, jak žil v osmdesátkách na severu Čech. Venku se nám sice nepodařilo nalézt doporučené občerstvení, ale hned naproti přes ulici jsme si dali výborné Bún chả (grilovaný vepřový bůček s rýžovými nudlemi s kopcem salátu a bylinek) a první vietnamské pivko (celkem dobrý 🍺👍)
A teď už prozkoumávat Hanoj. Ubytování máme hned ve staré čtvrti, takže je na řadě jako první. Fascinuje nás kontrast mezi polorozpadlými domečky a bohatými domy, mezi starými chrámy a novodobou architekturou. Moc se nám líbí místní chrámy a pagody. Z venku působí velmi starobyle, ale uvnitř je vše zlaté a barevné a bohům se skládá jako dar vše od pyramidy plechovek Coca-Coly přes peníze až k oškubanému kohoutovi včetně hlavy. Před vstupem se taky zouváme, někdy i na ulici (pro sichr, chápeš 🙂)
U jezera Hoàn Kiếm jsme přes červený most přešli ke Chrámu Nefritové hory a na ostrůvku viděli i Želví věž. V jednom průvodci psali, že v Hanoji, je ulice, kde se dá sehnat pivo za 5 Kč. Jako správní žíznící Češi, lačnící po levném pivu, nás nemohlo nic zadržet a pivní ulička byla určena jako další cíl. Jistě si dokážete představit to zklamání, když v celé uličce bylo pivo minimálně za 25 000 dongů. No ale poradili jsme si a našli zapadlou hospodu, kde kvůli nám narazili sud a dostali jsme pivo za 10 000. Bylo hnusný, jdeme spát.
Ráno (rozuměj 11 dopoledne, ale pro Čechy v 6:00) vyrážíme na památky, ale nejdřív oběd 🍜. Testujeme další doporučený podnik a dáváme si výborné hovězí Phở. Mňam. Našli jsme uličku ověnčenou kavárnami, kde dříve projížděl pravidelně vlak hned vedle domků, ale dnes už je z důvodu bezpečnosti uzavřená. Další zastávka: Královská citadela Thang Long, původně postavena v roce 1110 jako císařský palác, dnes částečně zrekonstruovaná a na seznamu UNESCO.
Dovnitř do Ho Či Minova mauzolea jsme se už bohužel nedostali, ale po průchodu kontrolou jsme před ním alespoň přečkali naši první bouřku v Asii. Večer nás ještě zlákala nejstarší Hanojská pagoda Tran Quoc na ostrůvku Západního jezera. Kontrast starobylé pagody, budovaných mrakodrapů v pozadí a zapadajícího slunce nás uchvátil a tak jsme zůstali až skoro do setmění. Po večeři jdeme ještě na procházku k jezeru s želvou, jelikož se v pátek večer zavírá pro běžný provoz a nabízí vietnamské tržiště a pěší procházku. A ještě jedna věc: kousek od jezera je divadlo, kde se hraje vodní loutkové představení s tradiční vietnamskou hudbou. To musíme vidět! Nerozumíme ani slovu, ale je to super.
Další den se nám podařilo vstát o něco dříve a vyrážíme už v 8. První zastávka: papírková kavárna, kterou jsme si vyhlédli předchozí den. Všude jsou nalepené post-it papírky. Marťa je nadšená a píše jich asi 5, já si spíš čtu moudra a příběhy od ostatních turistů.
Vyrážíme na krásný a relativně klidný starý chrám Palác Literatury. Odtud pokračujeme do Ho Či Minova mauzolea, tentokrát se však dostaneme dovnitř. Je to trochu procedura. Nejdřív bezpečnostní kontrola, kde projdeme rámem s detekcí kovů a osobní prohlídkou. Foťák nám dávají do červené tašky a musíme odevzdat láhev s vodou. Červenou tašku s foťakem odevzdáváme na dalším stanovišti, ten do mauzolea nesmí (mobil je ale v pohodě) pak už nás čeká průchod okolo asi 30 strážců, kteří nám vždy pokývnou a ukáží cestu. V mauzoleu opravdu leží v sarkofágu Ho Či Min obklopen skupinkou strážců. Raději ani nezastavujeme a stabilní chůzí místnost opouštíme. Venku ještě prozkoumáme jednopilířovou pagodu a odcházíme na oběd. V prvním podniku ukazuju, že potřebujeme 2 minuty na rozmyšlenou - dostáváme 2 piva. Znaková řeč úplně nefunguje, ale máme pivo takže spoko. Zkoušíme druhý podnik. Nevíme, co objednávame, ale je to moc dobrý.
Rozhodujeme se, že ještě zajdeme na květinový trh. Je to sice trochu z ruky, ale máme celé odpoledne, tak jdeme okolo jezera pěšky. Na trh přicházíme asi pozdě, pár prodejců tu ještě je, ale představovali jsme si to větší. Rozhodujeme se, že dojdeme zpátky na hotel a dáme si ve městě večeři. Chtěli jsme zkusit barbecue, ale s naším hostitelem jsme se asi nepochopili a poslal nás opět do pivní uličky. Nevadí, kousek dál si dáváme Bún bò Nam Bộ a závitky a vyrážíme zpět do postele.
Ráno ještě rychle sháníme SIM kartu pro Marťu. U čerpání vody v parku nás přerušují vietnamské děti, které dělají výzkum u turistů, jestli jim chutná Phở, zmrzlina nebo jestli je rozdíl mezi Čechy a Vietnamci. Odpovídáme, že Vietnamci se více smějí a chutná nám vše. Pak ještě zkoušíme najít banku (marně) a vyrážíme směr… Pokračování příště.