Hlavní město Phnom Penh
11. 1. 2023 | Kambodža - Hlavní město Phnom PenhV hlavním městě Phnom Penu po vysednutí odmítáme tuk tuky a hledáme něco k jídlu. Projdeme central marketem, ale tady mají spíše oblečení, hodinky a blyštivé kameny. Nedaleko ale objevujeme menší restauraci, kde jedí místní a dáváme si závitky. Potom se vydáváme na ubytování. Přivítá nás nepříliš milý recepční a ukáže nám pokoj. Asi jeden z nejhorších na naší cestě. První nás udeří do nosu zatuchlý smrad, oči hledí na neuklizený prach a skvrny. Studenou vodu v koupelně bychom přežili, ale záchod, co nejde spláchnout je horší. Pokoj je navíc orientovaný do ulice se stánky a restauracemi, takže jsme si celkem jistí, že se dnes moc nevyspíme. Nejhorší je, že jsme si ubytování zamluvili na 3 dny a zaplatili předem. No nic nějak to přežijeme, alespoň WiFi tady běží dobře. Odkládáme batohy a vydáváme se na průzkum města.
Procházíme se podél řeky a pak zamíříme náhodným směrem k Wat Phnom. U vstupu se díváme na cenu, když tu kolem nás proletí něco obřího. Sleduju to pohledem, dokud to nepřistane a pak už rozeznávám zoborožce. Není to ale ten malý, kterého jsme pozorovali v Thajsku, ale obří s rozpětím křídel až dva a půl metru. Utíkáme k němu a fotíme ho, když za námi přijde místní obyvatelka a ukazuje nám další tři. Sedí si na zábradlí metr od nás a okusují nedaleký keř. Fascinovaně na ně hledíme. Z nedaleké budovy se vynoří chlápek a ukazuje nám, že si vezmou i z ruky. To musím zkusit. Přeskakuju plot, trhám plod z keře a poprvé krmím zoborožce. Fascinující zážitek. Se zobákem nejsou příliš šikovní a tak občas stiskne i mojí ruku místo plodu, ale jen jemně. Koukáme na ně do pozdního odpoledne, dokud nás hlad nevyžene dál.
Jdeme na místní noční trh. Není tu příliš veliká rozmanitost, ale zase se nám líbí styl sezení. Místo plastových židliček a stolečku tu mají roztažené koberce, na kterých si člověk sní zásoby z okolních stánku. Objednáváme si polévku a maso s nudlemi a celkem si pochutnáme. Příjemný večer završí procházka kolem řeky a nasvětlených palem. V noci se podle očekávání vyspíme mizerně a první věc, co ráno zkusíme je poptat se alespoň na výměnu pokoje. Recepční opět není příjemně nalazený, ale pokud přijdeme během dne, tak pro nás něco vymyslí. To mu bohužel nemůžeme slíbit, ale v nejhorším to nějak přežijeme i v původním pokoji.
Dnes to bude smutný den. Rozhodujeme se poznat trochu víc z nedávné krvavé kambodžské historie. Zkoušíme najít autobus, který by nás odvezl 16 km za město, ale nakonec vezmeme za vděk i tuk tukem. Kus za městem nás tuk tuk vysazuje u killing fields - vražedných polí. Strávíme tu asi dvě hodiny procházením s audio průvodcem a připomínáním si smutné minulosti. Rudí Khmérové tu a na podobných místech během pouhých 4 let vyvraždili čtvrtinu kambodžské populace a jen kvůli ideologii tu umírali všichni se vzděláním, znalostí angličtiny nebo jen proto, že patřili do špatné rodiny. Místo má ale nádech naděje a i přes veškerá negativa je tu cítit, že když budeme chtít, můžeme podobným věcem v budoucnu zabránit. Chvíli pak čekáme na zastávce, než zjistíme, že veřejný autobus tu zrušili a tak nasedáme do dalšího tuk tuku.
Naše další zastávka je muzeum genocidy Tuol Sleng. Původní škola předělaná na vězení a mučírnu. Tohle je opravdu silně negativní zážitek a máme pocit, že už nám smutek pro dnešek stačí a tak to projdeme jen v rychlosti. Nedaleko si na spravení chuti dáváme výborné jídlo. Krevetovou polévku a vepřové maso s tapiokovými nudlemi. Stavíme se na ledovou kávu a pak jdeme zpět směrem k Wat Phnom, který chceme tentokrát navštívit.
Tento úmysl nám ale opět narušují zoborožci. Dneska jich tu je asi 30 a brzy zjišťujeme proč. Místní je tu krmí hrozny podobně jako někdo u nás krmí holuby nebo kachny. Mně osobně to přijde trochu dehonestující u takto majestátních ptáků. Čekali jsme je někde ve volné přírodě přelétat a ne, že se budou krmit jak slepice. Když nás pozorování přestane bavit, jdeme do Wat Phnom. Malého chrámu na kopci, kde zapalujeme zbylé vonné tyčinky z Vánoc a připomínáme si oběti genocid nejen tady, ale všude po světě. Večer nás opět zláká noční trh. Dáme si zmrzlinu do čerstvého kokosu, mangové smoothie a krevetové/kuřecí závitky. Přes den se nám také provedlo vyměnit pokoj a získat kobku bez oken s podobným smradem, ale teplou sprchou a hlavně bez hluku z ulice. Nicméně žádný zázrak to pořád není.
Další den se chceme opět naladit pozitivně po včerejších zážitcích a tak si dáme volnější ráno a brunch po cestě na nádraží, kde chceme zajistit, zda nám pojede vlak do našeho dalšího cíle. Brunch se nám bohužel příliš nevydařil, protože nám přinesli nedodělané maso a po reklamaci znovu a to to vypadalo jako slušná kavárna. Na vlakové zastávce zjišťujeme, že nám spoj jede v 6:40, ale na zastávce máme být 40 minut předem, což znamená žádné ponocování. Po zakoupení jízdenek jdeme k řece, kde se na chvíli posadíme. Potkáváme motorkáře Valeriho z ubytování v Kratie a domlouváme se na pivo večer. Z nabídky dalších zajímavostí v Phnom Penhu nás zaujalo národní muzeum. Uvnitř se kocháme spoustou soch, nástrojů a šperků datovaných až do 12. století. Muzeum je vcelku malé, ale v budově ve stylu tradičních chrámu působí moc hezky.
Další památka - královský palác, nás příliš nezaujala vysokou cenou a recenzemi a tak se raději vydáváme na kafe. V naší oblíbené kavárně si dáme kávu třetí den v řadě, popovídáme si s anglicky výborně mluvícím majitelem a jdeme si odpočinout na pokoj. Večer nám napíše Valeri, že sedí na střeše svého hostelu u piva a že se máme přidat a tak neváháme a vyrážíme. Dáme si pár piv, potkáme se ještě s Valeriho kamarádem z USA a jdeme se najíst naposledy na noční trhy. Velká změna: koberce nahrazují tradiční židličky a stolečky, ale kdo ví proč. Ochutnáváme poslední jídlo v Phnom Penhu a jdeme spát.
Ráno vstáváme v 5, abychom o půl 6 vyrazili na kilometr a půl vzdálené nádraží. Hotel je ale zamčený. Naštěstí vedle spí na provizorním lůžku servírka, kterou bohužel budíme, aby nám otevřela. Pak už nás čeká jen ranní procházka temným Phnom Penhem. Na zastávce sedáme do vlaku a Marťa ještě zajišťuje proviant a kafe. Kávu dělíme rovným dílem se spolucestujícím párem nomádů původem z Německa/Anglie, protože už ho nestíhají získat sami a vypadají, že ho nutně potřebují. A pak už se vlak rozjíždí. Povídáme si s párem, kterému jsme věnovali kus svojí kávy o cestování. Zjišťujeme, že se znají lehce přes rok a už od března spolu cestují a v září stihli i svatbu. Líbí se nám, jak jsou spolu spokojení a na jedné vlně. Po nějaké době za námi přijde dívka z německého páru sedícího za námi, jestli ji tam nespadlo sluchátko. To bohužel pod sedačkou nenajdeme a vypadá to, že ji zapadlo do okna vlaku. V 6 lidech tam tedy koumáme, jak se k němu dostat. Zkoušíme tyčku od našeho stanu a pak i šroubovák na našem noži, ale ani jedno nás nedostane ke kýženému výsledků.
Pak se z ničeho nic ozve rána jak z děla, vlak nadskočí a prudce zastaví. Všude je kouř, pára a pach spálené gumy. Vyklaníme se z okýnka a zjišťujeme, že jsme srazili krávu. Po chvíli zjišťujeme, že ne jednu, ale tři. To je smůla. Vlak to ale tolik nezpomalí a po chvíli vyprošťování se rozjíždíme dál. A krávy nejspíš místní zpracují na večeři. Bez dalších příhod dojíždíme do zastávky Battambang. A co že je tu zajímavého? To se dozvíte v dalším díle…