Kambodžské chrámy a okolí Siem Reap
19. 12. 2022 | Kambodža - Angkor watVlak na hranice s Kambodžou mi připomíná studentská léta. Je fakt přecpaný, věkový průměr je ovšem výrazně vyšší. Asi po hodině si sedá Marťa já až asi po dvou. Na hranicích přespíme protože víza máme až na další den a pak už hurá na další hraniční přechod. Vyplníme všechny papíry a po sejmutí otisků a vyfocení procházíme do Kambodži. Hned za hranicemi potkáváme první tuktukáře nabízející cestu do Siem Reap, ale nejdříve se chceme porozhlédnout a koupit alespoň jednu SIM kartu. Ptáme se i na autobus, ale prý jede až odpoledne a tak se necháváme ukecat řidičem minivanu, se kterým smlouváme cenu 15$ za oba. Znamená to ovšem, že musíme počkat na další pasažéry. Po cca hodině nás to v mrznoucím tuk tuku přestane bavit a chceme vystoupit. Řidič nás ovšem přesvědčuje, že už jedeme a tak zůstaneme sedět, abychom ještě půl hodiny objížděli po městě a hledali další lidi, ale alespoň jedeme. Pak už vyrážíme směr Siem Reap. Asi 4 kilometry před městem čeká první turistická past. Řidič nás nechává vystoupit z minivanu s tím, že do města nejede a že nám sehnal tuk tuk a to prosím zadarmo. Nedává nám na vybranou a tak chtě nechtě jdeme do tuk tuku a už to začíná. Náš hotel je údajně moc daleko a proto nás sice odveze, ale buď za nějaký poplatek nebo za příslib toho, že si ho najmeme třeba na další den. Tohle jednání je nám proti srsti a tak se rozhodujeme raději jít pěšky. Řidič tuk tuku je zděšený, že to je moc daleko a že nás hodí alespoň do centra - zadarmo. Souhlasíme a protože byl ochotný, nabízíme mu, že si vezmeme jeho číslo a třeba si ho objednáme na zítra. Řidič celý šťastný ukazuje, že si máme vlézt zpátky a že nás teda hodí až na ubytování. A tak jedeme poprvé tuk tukem zdarma.
V ubytování se trochu zrelaxujeme a pak vyrážíme do města na setkání s Gitou, Kryšem a jeho Kambodžskými přáteli Nong a Nigrim. Večer se projdeme okolo řeky a v místních tuk tuk a moto stáncích si dáme pivo a nějaké jídlo.
Ráno si na ubytování dáme snídani (smažená vejce) a zamlouváme si ubytování na další dva dny. Po snídani se rychle mineme s Edytou a Wojciechem, kteří se přesunuli na ubytování za námi a dopoledne pak vyrážíme do města. Chceme vybrat peníze, poptat se na motorku a získat druhou SIM kartu. Marťa se ještě vrací pro plavky zatímco já nacházím slušný bankomat a cenu za motorku. Vybíráme dolary, které tu fungují po boku místních rielů jako druhé oficiální platidlo. Dolary používají jako bankovky, ale mince nemají. Nahrazují je riely. Placení se nám násobně komplikuje protože nám často vrací část v dolarech část v rielech a to znamená hodně přepočítávání mezi třemi měnami. 1$ = 4000 rielů = 25 Kč. Na oběd se potkáváme s naší skupinku ve vegetariánské restauraci, kde podávají vařící jídlo, které po odklopení ještě bublá.
Pak se už přesouváme do minivanu, který nás veze směrem na jednu z floating (plovoucích) vesnic. Po cestě zastavujeme na místních vesnických slavnostech a procházíme mezi stánky a hudbou s tančícími lidmi v kostýmech. Následuje přestup na loď, která nás vezme skrz vesnici po vodě a nechá nás i vystoupit a projít se po cestě mezi domky. Zdraví nás smějící se lidé a s místními dětmi si plácáme rukou. Loď nás pak vezme dál až k zatopenému lesu, kde nás na loďku naloží milá babička s pádlem, která nás proveze lesem. Za námi druhá paní zpívá místní písně a my si užíváme poklidnou jízdu. Uprostřed plavby je dokonce možné nakoupit občerstvení u dalších loděk. Vracíme se zpět na větší loď a po jezeře jedeme na západ slunce. Večer mají Gita s Kryšem jiné plány a tak si užíváme pár piv s Poláky na ubytování.
Ráno nás ještě čeká společná snídaně a pak už se loučíme pravděpodobně na delší dobu. Poláci se vrací do Thajska zatímco my budeme ještě bezmála měsíc v Kambodži, než je budeme následovat. Půjčujeme si na ubytování kola a vyrážíme do chrámového města Angkoru. Asi největší turistické atrakce v celé Kambodži. Kupujeme si vstupenku na jeden den, které nám umožňují vstup na dva dny. Taky to nechápeme, ale vyhovuje nám to. Na kole přijíždíme do Angkor Watu - největšího a nejznámějšího chrámu v komplexu a jsme ohromení. Máme rádi staré chrámy s historií a tady na nás dávné časy dýchají na každém kroku. Chvíli jen sedíme na břehu a obdivujeme chrám z venku a pozorujeme, jak se místní v krásných šatech fotí. Uvnitř se procházíme asi dvě hodiny, než nás nárůst turistů vypudí, ale odnášíme si opravdu silný zážitek.
Sedáme na kola a pokračujeme v jízdě. Jižní bránou projíždíme po mostě do dalšího komplexu několika chrámu. Na trase sledujeme opice. Procházíme se chrámy Bayon, Baphuon a uchvacuje nás jak si příroda bere zpět svoje území a všudepřítomné stromy prorůstají zdmi staveb. Líbí se nám, jak je každý chrám ve stejném stylu a přesto úplně jiný. Pěšky ještě jdeme kolem chrámů Phimeanakas a Preah Palilay než dojdeme ke sloní terase. Ta se bohužel rekonstruuje. Stavby jsou většinou z pískovce a postupně se rozpadají zatímco se je místní snaží obnovit do původní podoby, ale musíme uznat, že to dělají s citem a nové bloky krásně zapadají do původních zdí, pilířů a portálu. Dáváme si oběd - zkoušíme Lok Lak - dušené maso s rýží a k tomu v misce pepř smíchaný se solí a šťávou z limetky. Netradiční, ale moc dobré. Vracíme se ke kolům a vítěznou bránou vyrážíme dál k chrámům Thommanon, Chau Say Tevoda a Ta Keo. V rychlosti se zastavíme u chrámu Ta Prohm, ale už jsme unavení a tak ani nejdeme dovnitř (později zjišťujeme, že je to jeden z těch nejlepších a rozhodujeme se do něj podívat další den). Jako poslední zastávku před uzavřením komplexu volíme chrám Banteay Kdei. Ve večerním slunci v nás nechává výjimečný dojem a vyhodnocujeme ho jako nejlepší (kromě Angkor watu).
Večer jsme pozvání k Nigrimu na rodinou grilovačku. Zajišťujeme si skútr na další den a na kolech se zásobou piva odjíždíme do Nigriho domku. Mají to tam opravdu skromné, ale přesto je celá rodina neuvěřitelně milá. Gita s Kryšem zajišťují dostatek masa a zeleniny a tak můžeme na speciálním grilu, který umožňuje zároveň grilovat maso a ve vytékající šťávě dusit zeleninu připravit různé druhy masa. Jako specialitu dokonce ochutnáváme polévku z hada a jeho maso. Chutná trochu jako gumovější kuře, ale má mnohem více kostí a méně masa.
Ráno vstáváme po páté a vyrážíme na Angkor wat na východ slunce. Nejkrásnější vybarvení bohužel zmeškáme, ale stejně to má své kouzlo. Po východu se rozhodujeme se vrátit na ubytování, jelikož si ho chceme opět prodloužit a dát si snídani. Po snídani jedeme zpět k chrámu Ta Prohm, který jsme den předtím vynechali. Tady se příroda vrací asi nejsilněji a kořeny plazící se po zdech chrámu nám berou dech.
Pokračujeme na Preah Khan. U něj se nám líbí průhledy na 4 strany a portál prorostlý kořeny. Další chrám (Neak Poan) je zajímavý cestou protože k němu vede chodník po vodě a také tím, že je vodní. Potkáváme ještě další menší chrámy a potom se rozhodujeme vyrazit cca 20 km vzdálený chrám Banteay Srei a večer se vracíme zpět do Ta Prohm, který nás opravdu oslovil a na západ slunce jedeme k nedaleké nádrži. Trochu nám to kazí mravenci a neodbytná dívka, co se nám snaží prodat magnetky. Večer shaníme poloautomatickou motorku, protože další den nás čeká výlet do NP Phnom Kulen a skútr by nestačil. Kupodivu je to celkem komplikované, ale nakonec se nám ji podaří sehnat asi po 2 hodinách hledání.
Ráno jsme domluvení v 7:30 na setkání s Gitou, Kryšem a Nongh, ale čekáme na ně až do 8:30. Pak už vyrážíme po cestě na asi dvouhodinovou jízdu do parku. Nongh nám zajišťuje zlevněné vstupné (z 20$ na 15$ na osobu) a po překonání mírného převýšení se kocháme výhledem z krásného útesu na zelenou džungli. Další v plánu je jeskyně s netopýry, ale jízda na motorce je tu o dost komplikovanější. Cesta se tomu po čem jedeme dá říkat jen stěží. Střídají se kameny, kořeny, písek a hluboké louže. Je to náročné, ale užíváme si to. Připadáme si jak na rallye. Jeskyně s netopýry je pěkná, ale už to pro nás není zas tak zajímavé. Stejně tak výhled nad jeskyní je spíš průměrný. Sochy v této oblasti už bohužel z časových důvodu nestíháme a tak jedeme stejnou cestou zpět. Zastavujeme se u několika metrové sochy ležícího Buddhy a pak jdeme na hlavní atrakci: vodopád Kulen.
S Gitou se v něm vykoupeme, ale pro zbytek je to moc studené. Po cestě zpět ještě navštěvujeme azurově modrou studánku a frčíme zpět do Siem Reap. Na trzích si ve městě dáváme večeři. Zkoušíme vlastnoručně rolované závitky z listového salátu, do kterých cpeme zeleninu, omeletu, rybu a rýží. Zajídáme do fermentovaným vepřovým a vepřovým na špejli. Vyčerpáni vracíme motorku a jdeme spát.
Další den se dopoledne povalujeme v kavárně a pak posílám Marťu se zbytkem na pozorování ptáků s přespáním, zatímco já plánuju odpočinek, protože ornitologie mě zas tak nefascinuje. A co tam Marťa viděla? To zjistíte příště.