Khao Yai - ráj zvířat
12. 12. 2022 | Thajsko - NP Khao YaiV Bangkoku si ráno dáváme snídani s Edytou a Wojciechem a zatímco oni vyrážejí hledat zatracenou kreditní kartu, my vyrážíme podle plánu směr národní park Khao Yai. Městskou dorazíme na nádraží a snažíme si koupit lístek do města Pak Chong. Dostáváme lístek až na čtvrtou odpoledne i když víme, že jede vlak v 10:30. Ještě jednou se podívám na jízdenku a přijde mi podezřelé, že bychom měli jet až do 8, tzn. celou noc i když do Pak Chongu to má trvat asi 4 hodiny. Zjišťujeme, že jsme špatně vyslovili cílovou destinaci a místo do Pak Chong máme lístky do Pak Khlong. Naštěstí není problém lístky vyměnit. Kolem 11 začínáme být lehce nervózní, že vlak odjíždějící v 10:27 tu ještě není a Marťa se raději chodí ptát ke každému projíždějícímu vlaku, jestli to není ten náš. Jdeme se zeptat na informace a prý za 20 minut. Kupujeme si oběd v místních stáncích a v 11:30 nastupujeme do našeho spoje. Při příchodu průvodčího marně hledáme jizdenky. Po 5 minutách hledání je najdeme u mě v kapse a oddychneme si spolu s půlkou vagónu, který naše snažení zúčastněně pozoruje.
Cesta do Pak Chong probíhá bez dalších příhod. V cíli si pronajímáme motorku a nakupujeme zásoby na 4 dny a vyrážíme do národního parku. Těsně před vstupem pozorujeme prvního zoborožce a po zaplacení vstupného a ujetí pár kilometrů nadšeně koukáme na tlupu makaků. Po setmění dorážíme do kempu, kde stavíme stan (na špatném místě, takže ho musíme přesunout), vaříme večeři a jdeme spát.
Ráno nás čeká nemilé překvapení. Taška s jídlem v předsíňce je prokousaná a zmizela polovina toustového chleba a kukuřičné lupínky. Podezříváme opice a nechtěně tedy porušujeme zákaz krmení zvěře. Příště budeme chytřejší a necháme jídlo v motorce. Když ale vylezeme ze stanu, zapomínáme na nepříjemnosti a hned naproti přes řeku sledujeme zoborožce, kteří se krmí na místních stromech. Přejdeme přes mostek, ale místní zvířena je natolik zvyklá na lidi, že od nich můžeme stát 2 metry a jim to nevadí.
V parku je 7 značených tras a my se rozhodujeme, že dnes projdeme 3 z nich. Nejdříve se však zastavujeme v návštěvnickém centru, kde získáváme informace o cenách, trasách a všech možných zvířatech, co tu můžeme vidět. U místní kavárny ještě pozorujeme, jak nepozorným turistům opice krade nejdříve pytlík s ořechy a pak i kukuřici z batohu. Pak už vyrážíme na stezku číslo 3. Tu je možné jít bez průvodce, měří asi 4 km a je na ní pozorovatelna ptáků a další zvěře. Z pozorovatelny toho moc nevidíme a tak jdeme dál po stezce. Sledujeme nemilosrdný zápas žížaly a mravenců. Na konec nečekáme, ale žížala nemá šanci. Cestou vidíme ještě místní veverky, nějaké ptáky, motýly a procházíme kolem mohutných stromů starých až 200 let. Cesta zpět vede po silnici a tak jdu napřed pro motorku. Po cestě se na mě vystavuje opičák. Vyzvednu Marťu a kolem místního rezervoáru se vracíme směrem do kempu.
V jednom úseku jsme ráno viděli hodně fotografů s profi foťákama a taky stopy po slonech a tak se tam na chvilku zastavujeme. Marťa hlídkuje na kopci, zatímco já hledám slony blíže k brouzdališti. V tom na mě Marťa mává, ať jdu k ní a když k ní doběhnu ukazuje mi v dáli našeho prvního divokého slona. Postupně vylézají další tři a dokonce se začnou blížit k nám. To už je vidí i další pozorovatelé a přidá se k nám dalších asi 30 lidí. Jsme nadšení a pozorujeme slony až téměř do setmění. V kempu se pak setkáváme s našimi polskými přáteli, kteří nesehnali motorku a tak k nám museli dostopovat. Taky se tam setkáváme s velkým množstvím místních turistů, protože je víkend a navíc mají v Thajsku v pondělí státní svátek, takže kempovat vyrazil kde kdo. Thajci jsou naštěstí relativně tiší, takže to není tak hrozné, ale měli jsme představu trochu klidnějšího spaní.
Ráno vstávají Thajci brzy a tak se rozhodujeme vyjet na motorce na asi 20 km vzdálený výhled na východ slunce. Je trochu v mracích, ale stále celkem pěkný. Po návratu se setkáváme s Edytou a Wojciechem v kempu, kde sehnali motorku od místního strážce a vyrážíme společně na vodopád Haew Narok. Po cestě několikrát zastavujeme u jelenů samba a spousty makaků. Podle místní mapy má být za vodopádem ještě výhled, ale když hrozí vyjetí z parku raději zastavujeme na malém parkovišti, kde dole objevujeme malý vodopád plný vážek s možností koupání, kterou s Edytou využijeme. Na Marťu je to moc studené a na Wojciecha moc zarostlé řasou. Po cestě na další stezku se stavujeme na oběd a pak na místo, kde jsme předchozí den viděli slony a jsou tu zas. Nepřestávají nás fascinovat. Pak už nás čeká stezka číslo 2 kolem řeky a vodopádu. Nevidíme na ní moc zvířat, ale i tak si procházku džunglí moc užíváme. Před 5 dorážíme na konec stezky a s Wojciechem se vracíme pro motorku, kterou jsme chytře nechali na druhé straně, abychom zpět nemuseli po silnici pěšky. Cestou zpět nás ale staví strážce, že silnice je od 5 zavřená a není možné abychom tam vjeli. Naštěstí se nám ho podaří přemluvit, že jenom vyzvedneme ženy a pojedeme hned zase zpět a tak holky nemusí šlapat 3 km pěšky. Čeká nás tradiční zastávka na místě se slony, kde je tentokrát asi 50 lidí a spousta aut, ale taky stádo asi 20 slonů. Sledujeme je až do setmění. V kempu je ještě více lidí než předchozí noc, ale nějak to zvládneme.
Ráno se opět budíme brzy díky sousedům a tak jdeme na procházku okolo kempu a trochu do pralesa. Chvilku sledujeme laň od jelena samby, než zjistíme, že ho nesledujeme sami. Z povzdálí se na něj soustředí oči skupiny dhoulů. Když nás ale spatří tak lov přeruší a raději se dají na útěk. V kempu opět pozorujeme zoborožce a veverky - dnes společně s Edytou. Vyrážíme k návštěvnickému centru, kde si všichni čtyři dáme snídani a zajišťujeme si dohromady průvodce na 8 kilometrů dlouhou trasu číslo 6. Před 10 vyrážíme s místním strážcem. Neumí moc anglicky, takže zvídavé otázky zůstávají často nezodpovězené. Procházka je to pěkná, ale moc zvířat nevidím. Sem tam nějaký pták a to je vše. Slyšíme ale v dálce gibony a vidíme stopy po slonech a asijských medvědech. Máme s sebou sice oběd, ale není na něj žádná pauza a tak ho doneseme až do cílové stanice u vodopádu Haew Suwat. Tady se strážcem stopujeme, než nás naberou další turisti do pickupu a jedeme k návštěvnickému centru. U kempu vyhodíme Poláky, kteří už mají dost, ale my ještě jdeme na kafe a pak na vyhlídkovou věž. Marťa jde na procházku a já mezitím využívám čas na práci na našich stránkách. Večer se zastavujeme na pozorovacím místě na slony a opět máme štěstí a vidíme je. Tentokrát jak se prohání a rochní v bahně. Pak už jedeme zpět do kempu, který už je naštěstí vyprázdněný a do stanu spát.
V noci mě budí Marťa ve 2, že venku je dikobraz a že ho musím vidět. S nelibostí vstávám, abych zjistil, že tam nic není. Zamumlám něco o lidech užívajících alkohol a jdu spát. V 5 slyšíme okolo stanu hluk. Marťa dělá kšc, aby odehnala potencionální opičí škůdce, ale mně se zdá, že to na opice moc funí a tak vylezeme ze stanu, abychom viděli 2 prchající dikobrazy. Chvilku je pronásledujeme a pak už ani nemá cenu jít spát, protože chceme vyrazit brzo ráno na stezku číslo 2 v naději, že na ní potkáme gibony. Za svítání tedy vyrážíme a o půl sedmé už jsme v pralese. Skoro celou cestu mlčíme a jen se kocháme ranním pralesem, řekou, ptákama a veverkama. Zhruba v polovině se trochu hýbou stromy. Říkám Martě, že je to vítr a ať jdeme dál, ale Marťa chce počkat. Ještě že tak. Po chvilce vidíme prvního gibona a pak se nám předvedou ještě další tři. Nadšeně je pozorujeme, ale na focení to moc bohužel kvůli světlu a vzdálenosti není. I tak je to ale úžasný zážitek.
Bez dalších příhod dorazíme na konec a pěšky se vydáváme zpět po silnici. Na chvilku ještě zalezeme do pralesa, kde v dáli slyšíme komunikující gibony, ale už je nevidíme. U parkoviště sledujeme dvě velké krmící se veverky a pak už nasedáme na motorku a jedeme do kempu pro Marti zapomenutý telefon a dál k návštěvnickému centru. Vidíme ve vodě hada a nad vodou ledňáčka. Objednáváme si jídlo na brunch, ale po cestě ke stolu vidíme fotografa, jak něco fotí a jdeme se podívat. Má tam želvu, ledňáčka a zoborožce. Ti ale odletí a tak jdeme po obědě po jejich stopách. Zastaví nás cedule zákaz vstupu a tak alespoň pozorujeme motýly a jeleny. Marťa mě pak na motorce vyhodila u pozorovatelny a jela s Edytou na stezku číslo 7, zatímco já jsem relaxoval u výhledu. S Edytou se odpoledne rozloučila a šla okolo návštěvnického centra, než mě vyzvedla a jeli jsme spolu dohodnout noční safari. Po cestě do kempu konečně vidíme taky jeden z větších druhů zoborožců, kteří nad námi přelétají. Do kempu se mezitím pomalu vrátila divočina a tak před večeří sledujeme jeleny samba, jak se procházejí mezi stany a u večeře nás vyruší skupina tří dikobrazů. Pak už se setkáváme s Poláky a společně vyrážíme na korbě auta spolu s naší světlonoškou a průvodkyní na noční safari. Nejdříve vidíme hlavně jeleny, ale pak i lelka, pár dikobrazů, lišku nebo dhoula a dokonce i cibetku. Bohužel žádný slon, gaur, medvěd, tygr (nebo Wojciechem vysněný yetti), ale třeba příště. V kempu chvíli vstřebáváme zážitky, než nás vyruší další dikobraz a pak už jdeme spát.
V noci se naštěstí neobjeví žádná zvířata, ale Marťa je stejně žhavá vidět víc a tak před sedmou bere motorku a vyráží za dobrodružstvím. Já se mezitím dospím a užiju si pohodové ráno na kafi s Edytou a Wojciechem. Marťa přijíždí okolo 9. Loučíme se s Poláky, jelikož oni směřují do Kambodži, zatímco my směřujeme zpět do Bangkoku. Zabalíme a na motorce vyrážíme směr informační centrum. Hned za kempem je znovu potkáváme, čekající na stop a rozhodujeme se jim pomoci. Vyměňuju Marťu za Wojciecha a jedem společně na křižovatku, kde se Poláci chtějí nasnídat. Za chvilku ale volá Marťa, že s Edytou chytli stop a tak už není potřeba jezdit zpět. Definitivně se loučíme a frčíme do infocentra na snídani. Pak už jen zastavujeme na výhledu po cestě a bez dalších zážitků (jen se nám plazí dorazíme do Pak Chong, kde vracím motorku, zatímco Marťa kupuje lístky na vlak zpět do Bangkoku. Tak jak je to s tím Bangkokem?