Krabi a Malajsie
28. 2. 2023 | Thajsko - Město Krabi, Railey beach a ostrov LangkawiRychlostní lodí dorazíme v cuku letu do přístavu v Khura Buri. U muslimské paní v šátku na přepážce zjišťujeme, že do Krabi se dnes už nedostaneme, ale můžeme se alespoň nechat odvézt do Khura Buri na autobusovou zastávku, což s radostí využijeme. Po cestě se bavíme se slečnou, co tu učí děti a doporučujeme jí (jak jinak) Khao Yai. Mám pocit, že tam posíláme každého, ale fakt se nám tam líbilo. Na autobusáku nám pán řekne, že dnes už se do Krabi opravdu nedostaneme, ale zkoušíme na přepážce u paní vyjednat, že bychom se alespoň nablížili. Nic ale údajně nejede a máme přijít zítra v 7. Nevadí nedaleko najdeme ubytování. Ptáme se, jestli mají volno a prý máme 10 minut počkat. Marťa vyráží na lov jinam, zatímco já čekám na paní, co umí anglicky. Za chvilku přijde a nabízí pokoj za 690 bathů. Na to se netvářím nadšeně a tak mi dá slevu na 590. To už ujde. Volám Martě a dohodneme se, že to vezmeme. Po jejím návratu se ubytujeme. V 7/11 koupíme večeři a snídani a v nedalekém elektru adaptér na nabíjení, protože náš nás na ostrově vypekl a chceme mít možnost nabíjet. Je trochu fuška vysvětlit, že potřebujeme alespoň 2 výstupy, abychom mohli nabíjet více věcí najednou, ale nakonec seženeme, co potřebujeme, abychom pak v ubytování zjistili, že naše původní nabíječka zase funguje. Nevadí máme náhradní, kdybychom se zas ocitli někde na ostrově. Brzy usínáme, abychom vstali na ranní autobus.
Ráno nasedáme do veřejného autobusu podle našeho gusta. Jedou s námi jen místní, kodrcáme se po okrskách, autobus má stylovou výzdobu a nejdou mu zavřít dveře. Na bezpečnost se tu zas tak nehledí. Autobus nás vyplivne v Phang Nga, kde musíme přestoupit na spoj do Krabi. Je tu pěkná krajina. V okolí se zvedají strmé úbočí skal porostlé zelení. Ani se nerozkoukáme a už je u nás týpek a nabízí nám minibus do Krabi za příznivou cenu a tak hned nasedáme a jedeme. Před polednem přijíždíme do Krabi, ale na autobusák, který je 5 km vzdálený od centra. Všichni už nás znáte, takže je vám jasné, že půjdeme pěšky. Po cestě nás zláká vůně grilovaného masa a v příjemném domácím podniku si dáme grilované kuře a bůček s lepivou rýží a papájovým salátem. Kousek od centra máme ubytování, kde nás moc nečekají a tak musíme vydržet 30 minut, než nám uklidí pokoj. Marťu také nadchne, že lezeme do pátého patra bez výtahu.
Odpoledne vyrážíme do města. Od Krabi jsme očekávali turistické pařící městečko, ale kupodivu je hodně poklidné. Je tu jeden chrám, pár trhů a hlavně přístav. V nákupním centru se zásobujeme oblečením, které nás po cestě opustilo a hledáme turistickou agenturu, abychom si našli něco na další den. Zlákají nás dva pánové ve stánečku a i když nabízí všechny možné výlety na ostrovy, nám stačí jednoduchá loď na slavnou pláž Railay. Procházíme se podél řeky a odmítáme další vlastníky lodí a lodiček. Marťa fascinovaně pozoruje lezce a krabíky v odlivovém bahně. Krabíky tu mají i jako bronzové sošky a tak se s nimi u pěkného výhledu na nedaleké skály vyfotíme.
Procházíme večerní trhy, kde Marťa získává nové "muslimsky přívětivé" tzn delší, modré šaty. Nedaleko se pak najíme. Oblíbili jsme si suši a mušlovou omeletu. Ke stolku si přisedne americký pár na pětiměsíční dovolené a pak sólo cestující Slovák na podobně dlouhé cestě. Posbíráme tipy na Malajsii a dáme rady na Vietnam, Laos, Kambodžu a Thajsko. Nezapomeneme všechny poslat do Khao Yai. Tam bude lidí. Jdeme na pokoj. Na Ko Surin jsme nechtěli používat náš opalovací krém, kvůli vražednému účinku na korály a zároveň jsme nechtěli investovat těžké peníze do eko produktu a výsledkem je, že Marťa má spálené pozadí úplně do červena. To bude náročná noc.
Výhoda vrchního patra našeho hotelu je střešní terasa, kde posnídáme a jdeme dolů čekat na převoz k lodi. Máme odjezd v 8:30 z hotelu a tak jsme tam raději 8:25. Když ještě v 8:50 se nic neděje rozhodneme se to trochu popohnat a píšeme a poté i voláme do agentury. Hned pro nás vysílají auto, ale je očividné, že na nás zapomněli. Raději bychom si těch 800 metrů došli, ale hlavně že máme ten luxus. Věci tu holt neumí dotáhnout do úplného konce.
Nasedáme na loď a necháme se odvézt na pláž. Jdeme na průzkum. Kousek od mola se nachází výstup na vyhlídku a k laguně, které se rozhodneme pokořit, dokud je ráno a není tu tolik lidí. Výstup je náročný přes kořeny a skály. Často jsou tu i pomocná lana. Trochu lituju, že jsme si na pláž vzali pouze sandály. Na lezení po skalách ne moc ideální. Výhled se nám ale moc líbí.
A teď na lagunu. Prvních 50 metrů je podobných jako cesta nahoru, ale po krátké rovince přichází vertikální úseky a tak nechávám Marťu nahoře a lezu sám. Trochu mě lákalo si tady na vyhlášené lezecké pláži zase trochu zahorolezit a tohle to celkem dobře splnilo za rozumnou cenu. Laguna nemá zcela průzračnou vodu, ale líbí se mi jak se kolem tyčí vysokánské skály s občasně ozdobenými stalagmity.
Lezu za Marťou a společně se vydáváme na menší plážku Phra nang. Chvilku koukáme na horolezce a okolí a pak se rozhodujeme jít zpět a na oběd. V restauraci s místním jídlem se najíme a jdeme se podívat k diamantové jeskyni. Chtějí vstupné a ne malé a to nám za to nestojí a proto jdeme zpět na pláž. Ve vodě zkouším šnorchlovat, ale viditelnost je mizerná a tak to rychle vzdávám. Pozorujeme hulmany krmící se listím na stromě nad námi, než se rozhodneme vyrazit na kafe. Kousek od přístavu najdeme milou kavárnu a užíváme si odpolední siestu. Na konec se vracíme na pláž Phra nang, kde zkoušíme opět plavat a šnorchlovat. Dno je ale plné kamenů a viditelnost tu není o moc lepší a tudíž se rozhodujeme, že tyhle pláže nejsou pro tyto aktivity vhodné a jdeme raději na procházku. Hned za koupacím místem se dá vylézt na kameny a trochu prozkoumat místní jeskyně a skalní útvary. Ještě chceme stihnout dojít na ostrov kousek dál, který je teď za odlivu dostupný pohodlně pěšky.
Vyjde nám to akorát a po jeho rychlém prozkoumání nastává hbitý ústup zpět na loď, která odjíždí v 5. V cestovní agentuře se snažíme zjistit spoj do Satunu odkud chceme přejet do Malajsie. Má spoj v 7 ale drahý a tak si řekneme, že na sedmou dojdeme na autobusák a uvidíme, co nám nabídnou. Večeříme opět na trzích a dáváme si na delší dobu poslední drink. Brzy nás čeká přejezd do Malajsie a tam, když už se sežene alkohol, je moc drahý. Nakonec ještě hledáme nějaký převoz na nádraží, abychom nemuseli vstávat v 5 ale marně. Nikde nic.
Marťa zjišťuje, že batikované šaty, co si pořídila nebyly zpracovány proti obarvení. Vypadá napůl jako šmoula napůl jako postava z avatara. Obzvláště na pozadí se jí původní spálenina krásně smíchala s modrou a vytvořila působivý fialový přechod. Ještě že to nikdo nevidí, vypadalo by to jako, že je obětí domácího násilí. Při praní šatů obarvíme celou koupelnu na modrou. Prostě výhodná koupě.
Ráno vstáváme v 5 a o půl šesté už vyrážíme na autobus. Trvá nám to cca hodinu. Na nádraží se chvilku domlouváme s dopravci, abychom vzali minibus v 8:30, který nás vezme jen do Trangu, kde stihneme rychlý oběd, než nás naloží další minivan do Satunu. Kupodivu vše vychází vcelku levně. V Satunu nás zastaví v centru pán, který nám oznamuje, že dnes už loď nejede a že další pluje zítra v 11. Na podobné jednání jsme trochu opatrní, ale vzali bychom si na něj číslo, kdyby měl pravdu. V tom se do toho ale vloží mladá litevská rodina, která cestuje s námi s tím, že by loď měla ještě jet a podobné info jsme našli i na internetu. Rozhodujeme se tedy dorazit až na konečnou. Tam nám paní oznamuje, že loď opravdu odjíždí až zítra. Pořád tomu trochu nevěříme a společně s Litevci vyrážíme hledat taxi do přístavu. Po chvíli nás dojede pán, co nás zastavil předtím a nabízí nám odvoz na nádraží zdarma, abychom se přesvědčili. Mně to už přijde trochu zbytečné, ale většina je pro a tak jedeme. V přístavu mají opravdu zavřeno a tak alespoň kupujeme lístky na zítra a s pánem jedeme do jeho ubytování za příznivou cenu. Večer ještě doplníme lékárnu, paní v ní je velmi příjemná a k dispozici tu mají vše, co potřebujeme včetně levných širokospektrálních antibiotik a bez předpisu. Na trzích se navečeříme a za zvuků modliteb ze sousední mešity pomalu usínáme. Marťa megafonu familiérně říká operní pěvec.
Ráno začíná opera o půl šesté, ale loď jede až v 11:30 a tak ještě usínáme. Po probuzení nás čeká jednoduchá snídaně, která je dokonce zahrnutá v ceně. Na 9 objednávame taxík do přístavu. V přístavu máme dost času a tak postupně zařizujeme, co potřebujeme. Paní, která nám zajišťuje jízdenky dáme pasy a stvrzenku, vyplníme formulář, co převážíme a jdeme vyměnit zbylé bathy na malajské ringitty. Bohužel nám nedojde, že na kafe, které si chceme dát ještě tady potřebujeme bathy a tak Marťa mění zase nějaké ringitty zpět. Očividně děláme pánovi dobrý obchod, protože vyfasuje ještě palačinku. Po kávě následuje vyzvednutí lístků. Vypadá to jako pokřivená verze pexesa. Z hromady asi 20 lístků a stejného množství pasů se asi 5 lidí snaží vytvořit dvojce. Nakonec se najde i Mišel (tak v Asii většinou vyslovují moje jméno) a můžeme jít na imigrační.
Bez problémů procházíme kontrolou na loď. Jízda proběhne bez dalších příhod a už jsme na druhé straně na ostrově Langkawi. Čeká nás malajská kontrola pásů. Formulář prý odevzdáme později. U skenu batohů "odevzdáme formulář" do něčeho, co vypadá jako krabice od bot - dost pochybuju, že to někdo kontroluje a vylézáme z přístavu.
Kousek od něj sedáme do malé restaurace na vcelku dobré a nepálivé jídlo. Později se ukáže, že to je světlá vyjimka a pěšky pokračujeme 4 km do ubytování. Na cestě ještě seženeme SIM karty a stavíme se na kávu. V ubytování nikdo není a tak voláme pánovi, který bydlí vedle. Máme nejlevnější možnost a podle toho to vypadá. Pokoj bez oken a s velmi omezeně funkční klimatizací. Asi se tu moc dobře nevyspíme. Na večeři vyrážíme do blízké restaurace. Na pultu tu mají vystavené ryby a mořské potvory, ze kterých si můžeme vybrat. Marťa jde do bezpečné možnosti - pad thai s kuřecím, ale dostává nebezpečnou hodně pálivou variantu. Moje grilovaná ryba přináší lepší labužnický zážitek. Unavení jdeme spát.
Ráno nespěcháme. Marťa opravuje boty, které se pomalu rozpadají a já jdu shánět motorku. Od příjemných kluků získávám stroj. Nový prý za 45 ringittů na den (225 Kč). V duchu naší cesty se ptám na levnější ne nový stroj. Za 35 mi nabízí motorku ve stavu, který by jinde v Asii považovali za nový a tak to beru. Na boty padne mezitím jehla, ale oprava je úspěšná. Vyrážíme na cestu po ostrově. Dnes plánujeme navštívit geopark s mangrovy. U vstupu nabízejí projížďky lodí, ale cena versus přínos nám nevychází dobře a tak se ptáme na pěší možnosti. Zadarmo se můžeme podívat do přístavu, infocentra a mangrovů, což nám stačí. Do jeskyně už opravdu nepotřebujeme.
Po návštěvě výše zmíněného máme chuť na kávu a tak se zastavujeme v milé kavárně s výborným medovým laté a pak pokračujeme na pláž. Marťa se prospí ve stínu zatímco já se jdu koupat. Projdeme se po pláži a pak chceme vyjet na horu s vyhlídkou. Po cestě se musíme vyhýbat opicím a psům. Kupodivu ale oba druhy jsou celkem mírumilovné a narozdíl od jiných zemí působí celkem apaticky. Kousek před vrcholem se nachází první výhled a na stromě tam můžeme pozorovat hnědého orla. Nahoře má armáda nějakou zabezpečenou oblast, ale malou vyhlídku tu mají také. Líbí se nám výhled na ostrůvky a moře, ale lehce to halí opar.
Po cestě zpět se stavujeme v přístavu, abychom koupili lístky do další destinace, ale už mají zavřeno. Nevadí, stavíme se jindy. Přejedeme k nedaleké pláži, ale motorka najednou chcípne. Trochu se obáváme, že došel benzín, ale nastartovat ještě jde a tak rychle frčíme na benzínu. Po načerpání se vracíme kousek zpět na pobřeží a na mostku pozorujeme západ slunce. V nedaleké restauraci večeříme (opět pálivé i když jsme si vysloveně řekli o nepálivé) a vyrážíme na ubytování. Experimentujeme s možnostmi ubytování. Řešíme problém vedra a komárů. Pokud otevřeme dveře na chodbu, máme v pokoji dýchatelně, ale množství komárů vzroste. Moskytiéru tu nemají a tak stavíme na posteli stan bez tropika.
Výsledek nočního experimentu: méně štípanců, ale větší vedro. No nic, další noc to zkusíme jinak. Dnes vyrážíme dřív. O našem dnešním cíli totiž víme, že ráno je celkem klidný, ale později že se rychle zaplní turisty. Na motorce jedeme asi půl hodiny k stanici lanovky, kde kupujeme lístky na výjezd na sky bridge - nebeský most. Lanovka nás vyveze do prvního stanoviště, kde se nám nabízí krásný výhled dolů na moře. Odtud pak ještě kousek lanovkou až na konečnou stanici. Tady projdeme další výhledová místa, abychom zajistili, že na sky bridge potřebujeme ještě vstupenku na další lanovku nebo levnější vstupenku na pěší trasu. Bereme to pěšky džungli asi 10 minut, než staneme na mostě. Po cestě nás všude fotí před zeleným plátnem a než stihneme něco projít už mají fotku a občas i magnetku vytištěnou a připravenou k prodeji. Přijde nám to jako totální plýtvání, ale ani jednu si nevezmeme. Most je opravdu unikátní. Tyčí se přes údolí na jediném pilíři ve výšce asi 80 m od paty pilíře. V jeho podlaze jsou občas skleněné dlaždice umožňující pohled dolů do závratné výšky. Moc se nám líbí a projdeme ho dvakrát, než se vydáme zpět lanovkou dolů.
V ceně lístků máme ještě další 3 atrakce. Vybereme si výstavu 3D umění a vytváříme tam spoustu zábavných fotek v různých prostředích. V půlce nás paní nažene do největší místnosti na laser show. Trochu zklamání, příběhu nerozumíme a efekty taky nejsou tak zajímavé. Kousek od sky bridge se nachází vodopád Sedm studen, ke kterému vyrazíme. U parkoviště si hladoví objednáváme oběd - opět pálivý a jdeme k vodopádu. Je trochu vyschlý, ale pěkný. Dá se vylézt i nahoru, ale na to po mizerném spánku nemáme energii.
Rozhodujeme se tedy raději vyrazit na pláž. V nějakém průvodci se dočteme, že nejlepší pro šnorchlování je pláž Datai na severozápadní části ostrova, kam vyrazíme. Až u pláže bohužel zjišťujeme, že se na ní nedostaneme, protože si ji ohradili resorty. Chvíli zkoušíme najít skulinku spolu s dalšími turisty, co tu potkáváme, ale marně. A tak se vydáváme kousek zpět k vodopádu, co jsme po cestě sem minuli. Vodopád se honosí titulem nejvyššího vodopádu na Langkawi, nemá však žádnou vodu. Stěna je to ovšem impozantní. Chvilku koukáme na jezírko a jedeme zpět na kafe. Vybíráme stejnou kavárnu jako včera a pak si dáme rychlou koupačku v moři, než dojedeme zpátky k mangrovům ze včera, které se Martě moc líbily a chtěla je navštívit znova. Na parkovišti se nám pán snaží namluvit, že do mangrovů se dostaneme jen na lodi, ale když vidí, že víme tak se usměje a odjede. Čekám na Marťu, než prozkoumá mangrovy a pak společně dojedeme na večeři do indické restaurace. Kupodivu připravují celkem nepálivé jídlo a taktéž velmi chutné. Na ubytování máme nový plán. Stan přestěhovat z postele do předsíně, kde se točí větrák. Nebude to sice tak měkké, ale snad to vyřeší problémy s komáry a vedrem. Takže si platíme ubytování, abychom spali ve stanu…
Já se vyspím lépe, Marťa hůře, ale těšíme se na změnu. Po snídani dojedeme do přístavu. Lístky do Kuala Perlis už jsou vyprodané, ale naštěstí stále můžeme koupit loď do Kuala Kedah, což je dražší, ale zas ne o tolik a pořád to máme po cestě. Marťu nechám s věcma na nádraží a vracím motorku. Po cestě zpět pozoruju orly a tak Marťu vyšlu ještě na ornitologickou vycházku, než nám pojede loď. A které město poznáme dál?
