Možnost volby
14. 1. 2023 | Thajsko - Město Battambang ,NP Thap Lan a BangkokBattambang. Ani to moc neumím vyslovit, říkám s oblibou Batam cosik. Dojeli jsme sem vlakem kolem druhé a ještě nás čeká procházka k Lucky hostelu. V půli nás staví tuk tukář, že nás zadarmo sveze do hotelu. Nasedáme. Už nám nabízí své služby na zítra, ale pro nás je nejlevnější stejně motorka. Vypravíme se do města. Tohle je teda úplně něco jiného než jsme čekali. Asi víc historické město? Natrefíme na Art galerii a milé kafíčko. Na můj vkus je to dražší, ale čtyři místní umělci mají spoustu zajímavých děl.
Já si dám duhový nápoj a Míša khmerskou kávičku. Cestou potkáme půjčovnu motorek a milého majitele, bývalého průvodce, který nám dá spoustu tipů na místa v okolí. Motorku ještě hodíme na ubytování a jdeme na večeři. Trhy nás moc nezaujmou, ovšem restaurace na břehu velmi zajímavé. Motáme se mezi přeplácaným osvětlením až zajdeme do pěkné restaurace a objednáme si věci na gril (a polévku zároveň). Užijeme si večer a jdem spát. Ach měkká matrace a dvě francouzské deky.
Ráno chceme vyrazit brzy, ale trochu zaspíme. Já si dám plavání v hotelovém bazénu. Je dost ledový a probudí mě. Koupíme si snídani a vyrazíme směr k bambusové trati. Za dob rudých kmérů (Nechci psát demokratické republiky, protože Polpotův režim v pol. 80 let byl zrůdnost.) se zakázalo vlakové spojení.
Tehdy však lidé vynalezli bambusová vozítka a na nich převáželi potraviny. Dřív se odpichovali tyčí, dnes mají motor. Jsme tu první! Za stovku na osobu nás svezou a my baštíme snídani na vlaku. Pokud se střetla dvě protisměrná vozítka, náklad se přeložil mezi nimi a vesele se jelo dál. Sedáme na motorku a náš další cíl se stává výrobna rýžového papíru. Tady už se potkáváme se zájezdem, což je fajn, jelikož tomu trochu více rozumíme. V nádobách hoří oheň, na síťku se jako u palačinek rozprostře kruh, zakryje se poklicí a už se opatrně sundává vlhký papír. Suší se na bambusových roštech.
Koukáme ještě do okolních výroben a pokračujeme dál k chrámu Ek Phnom. Zamykám úplně motorku. Kocháme se krásným chrámem, uklidňuje nás. Až do doby, než nám nejde kvůli nefunkčnímu klíči odemknout stroj. Nejprve zkoušíme oslovit lidi s podobnou motorkou. Nakonec dojdeme do opravny, kde se na nás zazubí dva opraváři. Po tom, co motorku minou, dorazí k nám s pilkou, šroubovákem za dva dolary vše vyřeší za deset minut. Zamíříme na tradiční khmérský rybí trh, kde v kádích doslova hnijou ryby.
Vydrží i přes rok. No oběd se tu pro nás nenajde. A tak se dostaneme přes "dinopark" u chrámu k výrobě sticky rice v bambusu. Je to zajímavé, jak rýži vaří v bambusových "stoncích" v ohni. Pak ještě notnou dobu hledáme památník na killing fields. Dojedeme k chrámu Samrong Krong, vedle stojí škola, jako by se tu nic nestalo. Vůbec nás nezajímá návštěva muzea mučení, či vidět pagodu s lebkami. Chceme víc cítit atmosféru místa, kde zahynulo 10 000 nevinných lidí.
Vydáme se na oběd, shodně oba s Míšou najdeme indickou restauraci a chutná nám. Pak máme před sebou ještě jeden chrám Banan. Po schodech se vydrápeme nahoru. Kocháme se spolu s místními úžasným chrámem, dáme se do řeči s kambodžským emigrantem žijícím v Kanadě. Na břehu jezera si v hamace dáme ledovou kávu (do našich plastových nádob).
A pak řídím po prašné cestě celých devět kilometrů až k Bat cave (Netopýří jeskyni). Zastavíme se v Killing cave (Vražedné jeskyni), kam se shazovali popravené oběti. Paradoxně se tu cítíme příjemně. Asi díky buddhistickým oltářům. Vyjíždíme ještě na vrch Phnom Sampov, kde je několik soch, chrámů (a též spousta opic) a taky krásný rozhled na plochou krajinu Kambodži. Náhodou odbočíme do té nejkrásnější jeskyně Nature cave (Přírodní jeskyně).
Otevírá se před námi krásná scenérie stromů a jeskyněmi. Připomíná mi to nejkrásnější chrám. A pak se snažíme najít místo na pozorování netopýrů a západ slunce. Západ slunce je podvod. Zatáhlo se. Nakonec volíme sezení přímo pod Bat cave, kde si dáváme pivo a kokos. A čekáme. Najednou vylítne mrak netopýrů. Vylétá jich neskutečné množství z milionové kolonie. Pro mě tohle znamená úchvatný zážitek. Proud netopýrů se různě zatáčí, rozšiřuje a zase smršťuje.
Kolem stmívání nasedáme na motorku, natankujeme a vracíme vehikl. U půjčovny funguje fajn restaurace s živou hudbou. Objednáme si večeři. Ale čekáme dlouho. Vypijeme pár piv a jdeme na pokoj, trochu si odpočinout. Ráno hledáme kavárnu se snídaní. Bohužel se nám to nepodaří a tak pijeme kávu neblahé kvality, ale majitelé mají enormní radost a ještě nám uvaří výborný čaj. Koupíme snídani, sbalíme si věci a čekáme na minivan. Opouštíme Kambodžu. Cestou si povídáme s Francizkou z Německa a zjišťujeme jaké máme štěstí na cestách na pozorování zvířat.
Vysedáme těsně před hranicemi a čekáme, co se bude dít. Přesně dnes se změnili pravidla vstupu do země a budem muset mít certifikát o očkování. Vcelku v klidu projdem kontrolu na kambodžské straně, ale thajská kontrola vypadá na dlouho. Čekáme hodinu a čtvrt kolem oběda. Hrajem karty, čteme a bavíme se. Jak přijdeme na řadu, nic spešl se nekoná. Odvolávám, co jsem slíbil… Stihli opatření zrušit než se zavedly. Na hranicích si ještě vyměníme pár slov s postarším Kambodžanem, který kdysi žil ve Francii. A teď rychle sehnat něco k snědku. Běžím rozměnit, Míša si koupí bagetu a já skončím u noodle soup. Říkala jsem to… Jak na Nový rok. Ještě si koupíme v obchodě 7/11 simky. Je to neskutečný řetězec. Vyskytuje se všude a až na mletý kafe se v něm sežene vše. Zjistíme spoj do Bangkoku, ale nakonec měníme plány. Jedem pozorovat tygra do NP Thap Lan. Zkoušíme stopovat. Načež nás bere Thajec na nejlepší odbočku do Kabin Buri. Zajedeme si asi 40 km, ovšem nevadí. Zkoušíme anglickou konverzaci. Trošku drhne, ale jsme rádi, že jedeme dál. Na dalším místě nás za dvacet minut nabírá starší pár, který se usilovně snaží nás asi odradit od našich plánů. Juchů, napsali nám z ambasády, máme voličské průkazy. Auto nás vyhodí kolem sedmé v Mueang Kao, kde se marně snažíme sehnat motorku. A tak znovu zkoušíme stop. Trvá nám asi 40 minut, než nás vezme sympatický Tom.
Odveze až do kempu a diví se našemu stanování. Ještě nám domlouvá servis odvozu na motorce asi 200 metrů na stanové místo. Uděláme si společné selfie, zavoláme manželce a jdem do kempu. Postavíme stan, najíme se a jdem na kutě. Ruší nás jen zvuky aut a kamiónů.
Ráno vstáváme, já mířím pro kafe do obchodu a zjišťujeme informace o parku. Spaní je v tomhle kempu zadarmo. Rozhodneme se jet na Kep Tawan cliff. Nadvakrát stopujeme. Většinou nás berou buddhisté.
K cíli nás vezme mladý pár, který nejprve zabočí na své místo, aby nás nabral znovu a jel prozkoumat, co že to tam ti cizinci vidí. Zaplatíme vstupné. Třikrát více než místní. A už se kocháme výhledem na celý park. Bohužel se nám nepodaří získat přístup na nějaký okruh na výlet.
A tak se chvíli pobavíme (teda spíš on s námi) s nadšeným švýcarským ornitologem. Ukazujeme si vzájemně fotky úlovků a dáváme si tipy co vidět. Rozloučíme se. My chceme projít kus cesty z map.cz. Vidíme bambusem zasypanou cestu, jen ten tygr tam chybí. Po chvíli už slyšíme a vidíme divoké kury. Při návratu pozorujeme zajímavou veverku s dlouhým čumáčkem. Zatím se mi jí nepodařilo určit. Začíná pršet. Sledujeme ještě chvíli papoušky, schováme se v altánu a najíme se. Je po dešti a já se procházím kolem, abych vyfotila kukačku, strdimila, žluvu a spoustu vlh.
Cestou jdu vymýt hrnek od kávy a tuhle modrý ptáček. Kolem půl druhé pro nás nastává čas návratu. Dojdeme k rozpadlé pozorovatelně a zláká nás pěšina do pralesa. Je to vcelku pěkný okruh s veverkami a ptáky. Vycházka jak se patří. Ještě bychom chtěli zkusit poslední cestu, ale tam nás hlídky v parku nepustí. Nacpeme se do pickupu k Thajci, co neumí ani slovo anglicky. Vyhodí nás v polovině cesty k hlavní silnici. Cestou zkoušíme jahodové pole, dáme si džus (spíš přeslazený sirup) a koupíme jahodové víno. U různých jahodových sošek a nápisů se vyfotíme. Bizárek. A pak nás kus popoveze tatínek s dcerkou, opět na korbě pickupu. Kousek cesty se svezeme s řidičem původem z Maďarska a zbytek cesty jedeme s veselým Thajcem Bobbym. Pokecáme s ním o všem možném, mluví anglicky. Pak ještě navštívíme "Veronu" - celý komplex hotelu ve stylu Itálie.
Míša si dá oddych. Pozorujeme modrého mandelíka a já se jdu projít přes kemp. V něm vidím veverky a různé ptactvo. Jakmile však vlezu na hranice parku, po zvířatech nejsou ani památky. Ještě sleduji západ slunce na břehu jezera, ledňáčka a pak už vidím jen večeři. V noci se bydlení zdarma vykoupí útokem mravenců (v batohu zůstaly arašídy) a propršením stanu. Vlastně o pár dní později se stan ukazuje jako nejdražší bydlení.
Ráno si dáme snídani, posčítáme škody a s nelibostí sledujeme déšť. Budem v něm stopovat. Dvacet minut nic. Až se nad námi slituje mladý thajský pár, co nerozumí ani slovo anglicky. Ale. Nedá si říct, že tady je to okej a tak kolem půl desáté dorazíme do Kabin Buri na vlak. Koupíme jízdenku, zjišťujeme, že máme 4 hodiny času. Vedle dveří a obrazu krále necháme batohy a ujmeme se přetěžkého úkolu najít kavárnu a poznat město. Během deseti minut zjistíme, že většina kaváren je zavřených a město nám toho mnoho nenabídne. Končíme tedy v milé moderní kavárně s kočkou bílou jako sníh. K obědu si pochutnáme na noodle soup.
Nasedáme do vlaku. Na pozorování ptáků nejlepší. Na drátech sedí mandelíci, ledňáčci a drongové. Tu a tam se z polí vznáší hejna asijských čápů. Poslouchám rozhovory a rozbory, kdo je vhodný kandidát stát se naším prezidentem. Už vystupujeme v Bangkoku, nasedáme na nadzemní dráhu a ubytováváme se v Pillow & Bread. Dáme prát věci a jdem na pouliční jídlo. Pochutnáme si u stánku milé paní. Ta "kedluben" je svěží a chutná. Pověsíme prádlo a míříme spát, tentokrát máme oddělené postele.
Pomalý start a snídaně v deset. Dneska nás čekají nákupy. Došly trička, pláštenka a spodní prádlo. Jedeme do decathlonu a tam kupujeme vše možné, mimo jiné i věci na šnorchlování. Zjišťujeme, že Míšovo vousy pod maskou nefungují a tak se uvidí, jak tohle téma dopadne. Přijde Míša o vousy? (On to nepřizná ale v Phnom Penhu na něj pouliční stříhači velmi útočili, aby využil jejich služby.) Najíme se v obchodním centru. A nakonec dojdeme na loď, kterou se za pár drobných převezeme do Chinatownu. Jedeme kolem královského paláce a nejznámnějších chrámů. Ovšem loď je pěkně přeplněná. Vystoupíme a dostaneme chuť na kafe. Mě teda fascinuje trh, je vážně jiný.
Koupíme si šťávu z třtiny. Nakonec najdeme milou čtenářskou kavárničku s přívětivou paní. A ještě projdeme spoustu uliček, navštívíme nějaké obchůdky a já si přijdu jako Alenka v říši divů mezi světýlky. Za třináct korun koupím troje náušnice z nerezové oceli. Pak se vcelku složitě dostáváme k autobusu, ovšem nakonec se poddáme a jedeme metrem a kus taky jdeme pěšky. Noční Bangkok je super.
Pak jedeme nadzemkou a stavíme se na večeři. Večer se podíváme na film Avatar. A kolem dvanácté spát.
Ráno vstáváme včas, ale ještě si dáme poslední politickou debatu. S přestávkou na snídani. Pak jdeme na výbornou kávičku. Trochu se bojím na záchodě, kde mají upozornění na nekousající psi. Vlastně jsem chtěla ještě popsat, jak je to v Asii se záchody. Jsou tu. I normální i turecké. Ale tu a tam na nich nevedou toaleťák. Vedle záchodu najdete sprchu a člověk se rovnou umeje. A případný toaleťák? Patří do koše. Čistírny odpadních vod tu chybí. Po obědě vyrážíme do kina. Do Imaxu na 3D na Avatara 2. Za mě je to podvod, prý ekologický film. Čistá střílečka.
No a z kina upalujeme na ambasádu. Dorazili tam doopravdy naše voličské průkazy? Přijdeme do příjemné místnosti, lístky tam čekají. A nezklamaly. Já mám průkaz psaný ještě na stroji. Vhazujeme naší prezidentskou volbu v 1. kole.
Chtěla bych říct, že osud každého je nejvíc v jeho vlastních rukou. Prostě nelitujeme rozhodnutí vycestovat. Obohacuje nás to. Tak i já si přeji, abyste své volby nelitovali a výsledek? Na ten si budeme muset počkat. Takže v náš pátek třináctého ve 13:30 českého času jsme poprvé volili v cizině a rozhodli jsme si dát nějaké opáčko. Uhádnete, kde se nám líbilo a kam se vypravíme znovu?