Národní park Khao Sok
15. 2. 2023 | Thajsko - NP Khao Sok a přehrada Chiao LanZ Koh Samui nás čeká cesta lodí do pobřežního města Surat Thani, kam jsme včera nakoupili jízdenku. Z vývěsní tabule zjišťujeme, že jsme si za stejnou cenu mohli pořídit jízdenku až do naší konečné stanice - NP Khao Sok, ale nevadí. Lodní doprava je očividně nákladná a tak nás loď vyplivne na nejbližším přístavu na pevnině, odkud pokračujeme autobusem.
V Surat Thani dojdeme na autobusové nádraží asi 100 metrů vzdálené a zjišťujeme, že autobus nám jede za 5 minut a žádný další nejede. Rychle kupujeme alespoň brambůrky, protože původní plán byl se tu naobědvat a už nasedáme. Oranžový veřejný autobus nás doveze na křižovatku, odkud už dojdeme pěšky do národní parku Khao Sok. Po cestě se zastavujeme v restauraci/kavárně na oběd. Pad thai tu dělají jinak, ale moc nadšení ze změny nejsme a já dostávám brutálně pálivé kari s nedovařeným bramborem. Nemusím snad dodávat, že na kávu jsme nezůstali. U národního parku kupujeme vstupenku a přespání ve stanu. Prohlížíme si návštěvnické centrum. Paní na informacích se ale tváří, že ji návštěvníci obtěžují a tak kromě kopie mapy moc informací nezískáme. Zatím to vypadá, že personál v tomto NP bude v přímém kontrastu s pohostinností jiných NP, které jsme navštívili. Stavíme stan a trochu relaxujeme v kempu. Seznamujeme se s mladým párem z Německa, který tu taky kempí a jdeme společně na večeři. Pad Thai je opět v nové divné receptuře, ale mnohem lepší. Po večeři ještě zaběhneme ke stánku na palačinky a ovocný shake.
Ráno trochu zaspíme a na jeden ze dvou zdarma dostupných treků vyrážíme až kolem 9. Je tu celkem dost lidí a většina treku vede po široké prašné cestě, ze které se dá občas odbočit k pěkné řece.
Na konci cesty by nás měl čekat vodopád, od kterého nemáme žádná očekávání a ani to nesplňuje. Je to spíš peřejka. U ní stojí chatka s terasou a malým občerstvením, kde si dáme čerstvý kokos a Marťa si tu alespoň prolistuje knihy o místních zvířatech a motýlech. Po cestě zpět potkáváme hulmany. Průvodce před námi upozorňuje na díru ve stráni opředenou pavučinou. Z díry koukají černé chlupaté nohy. Je to tarantule. Nic pro mě, zvažuju návrat domů. Marťa ale říká, že mi do spacáku nevleze a tak se nechám ukecat, že teda ještě budeme chvíli cestovat.
V kavárně národního parku si dáme vcelku dobrý oběd. Paní jsou tu milé a potom, co pochopí, že k obědu si nevybereme z vitríny s brambůrkama a že opravdu chceme teplé jídlo, nám uvaří a rýží dokonce vyzdobí smajlíky ze zeleniny. Dáme si tu i levné kafe a necháme horké odpoledne volně plynout.
K večeru je čas na stezku zdarma číslo dva. Vede více do bambusové džungle, což se nám líbí.
Betonové stezky a schody se vinou mezi bambusy a palmami. Bohužel se celkem dost rozpadají. Na mostku přes říčku visí cedule na vlastní nebezpečí a poloztrouchnivělé dřevo opravdu nebudí přílišnou důvěru. Přejdeme raději po jednom, ale drží. V jednom místě spadla celá část chodníku. Místo opravy raději postavili dvě schodiště a stezku teď vedou pěšinou po zemi. Zvířat moc nevidíme, ale líbí se nám plachtící ještěrky.
Po návratu se rozhodujeme uskutečnit výlet do druhé části národního parku: vodního rezervoáru Chiao Lan a také navštívit symbol parku obří květy raflesie. To znamená, že musíme obejít agentury a zajistit si oba výlety, protože na oba potřebujeme průvodce. Po prozkoumání několika možností bereme tu nejblíže k nám. Ceny jsou všude stejné a tohle bude alespoň blízko. Paní nám navíc slibuje slevu, když u ní vezmeme oba výlety a tudíž nebudeme muset platit vstup do jezerní části NP. Na večeři se opět domlouváme s mladým párem a zkoušíme něco ve stylu závodní jídelny. Trochu mě odrazují vyobrazené chilli papričky na každém nabízeném jídle, ale na dotaz mi paní doporučí zaručeně nepálivé kari. Zase jsem se nechal napálit. Doslova. Naštěstí palačinka to spraví. Před spaním jde Marťa na on-line pivo, zatímco já se věnuji programování.
Další den vstáváme opět brzy a čeká nás nepříjemné zjištění. Nefunguje nám internet. Oboum nám vypršela měsíční SIMka a tak zatímco Marťa jde hledat zvířátka, já na nejbližší WiFi zjišťuju, jak SIM nabít. Bohužel to vypadá, že to sám nezvládnu a 7/11 tu nemáme. Nedá se nic dělat, budeme bez dat. Nasnídáme se a před 9 čekáme na minibus. Ten nás naloží spolu s Němci Karlem a Simon. Po cestě pak nabíráme spoustu dalších lidí, než je minibus plný. Kousek před přístavem zastavujeme v městečku na lokální trhy a k naší radosti je tu i 7/11. Zkoušíme najít stejný datový balíček, ale nemají. Naštěstí u konkurence vedle ho nabízejí a tak se vesele připojujeme zpět ke globální síti. Kolem 11 přijíždíme do přístavu a nastává chaos. Všude je spousta lidí a průvodci tu zmateně pobíhají a hledají svoje ovečky. Po 20 minutách si nás (spolu s Karlem a Simon) konečně vybírá náš průvodce Ton a po vyplnění údajů a zaplacení vstupného nastává další čekání. Hledáme 3 lidi. Dáme si kafe a kolem tři čtvrtě na 12 konečně nasedáme na loď s francouzskou rodinou.
Jezerní scenérie nám vyráží dech. Z azurově modré vody se prudce zvedají krasové hory pokryté džunglí. Stěny hor jsou prošpikované jeskyněmi a krápníky. Za tenhle výhled to stálo.
Před 1 přijdeme na ubytování. Zjišťujeme, že SIMky jsme pořizovali marně protože na celém jezeře stejně není signál. Čekali jsme nějaké bambusové domky, ale vítá nás luxusní plovoucí resort s bazénem plovoucím v jezeře. K obědu si objednáváme každý předkrm a dva! chody. Přijdu si plný už po závitcích a hranolkách a to nás ještě čekají hlavní chody. Špagety ještě dám, ale maso v houbové omáčce už tlačím opravdu ztuha. Musím říct, že vidlička a lžíce nejsou ideální nástroje pro krájení stejku, ale nějak se tím prokoušeme.
Po obědě si zaplaveme v bazénu a v jezeře, protože naše pokoje ještě nejsou připravené a pak už nás loď veze k ubytování spolu se skupinou Němců. Moc nechápeme, jak to funguje. Mají tu dva dvoupatrové rodinné apartmány. Dole je hlavní vchod a za dveřmi ložnice s přístupem ven na druhou stran, kde jsou zaparkované kajaky. Nahoře pak 3 palandy. Jako rodinný apartmán to asi funguje dobře. Dole rodiče s manželskou postelí a nahoře dečka, ale v naší situaci to trochu postrádá smysl. Dole vždy bydlí Němci a nahoře v jednom my a v jednom Karel a Simon. Chápeme, že jsme asi platili méně a tím pádem máme horší ubytko bez přístupu k molu s kajaky, ale na druhou stranu ke kajakům musíme lézt přes ložnici lidí, které neznámé, což není příjemné nám a rozhodně to není příjemné naším spolubydlícím.
Také máme zcela rozdílné programy a jenom jedny klíče, které dostali Němci ve spodním patře. V rychlosti vyrážíme na krátkou plavbu na kajaku a pak si voláme loď, aby nás převezla zpět k restauraci.
Na programu je trekování v džungli. Lodí jedeme asi 20 minut, než zaparkujeme u dalších 3 loděk. Vydáváme se do džungle. Procházíme vyschlým vodopádem asi 15 minut nahoru, než natrefíme na další skupiny, se kterými se vracíme okolo dolů. Celé to trvá asi 25 minut. Rozhodně zklamání na to, že kvůli džungli jsme tu primárně. Sedáme do lodi a jedeme na večerní safari. Opět velmi krátké a pouze v lodi. Vidíme jen makaky dlouhoocasé a pár ptáků, ale nic zajímavého. Vracíme se zpět. Máme chvíli čas a tak chceme jít kajakovat. Problém je, že naši spolubydlící odjeli a i když nám na recepci tvrdili, že mají náhradní klíče, co nám půjčí a taky půjčili, tak zjišťujeme, že jsou nám naprd, protože očividně vůbec nepasují do zámku. Týpek, co nás převezl loďkou se dovnitř chvíli dobývá vidličkou, než mu půjčím nůž. S ním se dovnitř dostane během pár vteřin. Místním zámkům teď už moc nevěřím.
Nasedáme do kajaku a jedeme na krátkou projížďku. V 6 ale máme být zpět kvůli naší bezpečnosti a tak si to moc neužijeme. Opět loďka k restauraci a obří večeře. Ještě větší než oběd, protože naši přátelé jsou vegetariáni a všechny donesené pokrmy obsahují maso. To znamená, že mísy jídla pro 4 máme pro mě a Marťu, zatímco Karel se Simon si objednávají vegetariánské závitky. Už to ani nezvládneme dojíst. Průvodce Tom nám slíbil, že se ještě večer staví kvůli informacím na zítra, a tak na něj čekáme. Víc než hodinu po tom, co měl přijet konečně dorazí jen aby Karlovi a Simon řekl možnosti ubytování na další den, protože tu chtějí zůstat ještě jednu noc. Po tom, co zjišťují, že cena v našem rezortu je 35 000 bathů za noc si to rozmýšlejí a my marně přemýšlíme, jak jsme se tu ocitli, když jsem za celý výlet platili 2 500 bathů. Voláme si loď a jdeme spát.
Ráno vstáváme v 6, abychom jeli na ranní safari. Naši sousedé dole z toho pravděpodobně nemají moc radost, protože dřevěný apartmán šíleně vrže a nejspíš je budíme. V 6:30 voláme loď a přejíždíme k restauraci. Chvíli čekáme na průvodce (alespoň stihneme kafe), než nás vezme na projížďku. Ranní safari je o dost lepší. Postupně pozorujeme velkého zoborožce, makakaky prasečí, hulmany, malé zoborožce bojující s orlem a nakonec i vydru.
V 8 jsme zpět na ubytování a máme necelou hodinu na velkou snídani a balení. Z nějakého důvodu při checkoutu ještě kontrolují naše pokoje, než nám vrátí zálohu a tak se celkem zdržujeme. Pak už vyrážíme k jeskyni. Jsme tu celkem brzo a tak máme jeskyni skoro pro sebe. Je celkem pěkná plná krásných stalagmitů a stalaktitů, netopýrů a velkých pavouků. Z hada naštěstí vidíme jen svlečku, což Marťu moc mrzí. Po jeskyni přejíždíme opět krásnou jezerní krajinou k symbolu této části národního parku. Třem úzkým pilířům tyčícím se v úzkém průsmyku z vody. Vracíme se zpět. Byl nám slíben i výhled a skoro to vypadá, že ho kvůli času škrtli z programu, ale v přístavu nás po chvíli čekání naloží do minibusu a odvezou nás pár kilometrů nad nádrž, kde pozorujeme jezero shora. Trochu zklamání, čekali jsme nějaký trekking. Po výhledu nás opět naloží do minibusu a převezou k malé kavárně uprostřed džungle, kde nás čeká oběd v podobě zeleného kari, dýně a ovoce.
Ve 2 přijíždíme zpět k našemu kempovacímu místu. Ve 3 máme jít na raflesii. Nejprve musíme koupit novou vstupenku do NP. Opravdu nás obtěžuje, že pánovi na recepci se skoro musíme vnucovat s tím, že chceme nové lístky a přespání. Anglicky neumí ani slovo a půlku času nás zcela ignoruje a razítkuje si vstupenky. Tenhle přístup je těžké zklamání ve srovnání s ostatními NP. Chceme se stavit pro batohy a postavit stan, než budeme muset jít, ale už na nás čeká průvodce, jestli jsme ti, co jdou na raflesii. Nejsme si jistí, ale majitel nás ujišťuje, že jsme to my a tak vyrážíme rovnou. Naloží nás do auta a pak už začíná běh za raflesií.
Našeho průvodce zajímá jen to, aby nás co nejrychleji dostal kilometr a půl do kopce ke kytce a zpět. My si to chceme trochu užít, ale moc to nejde. Konečně jsme nahoře a kocháme se raflesiema v různých fázích života. Většina jich je ještě zavřených a vypadají jako načervenalé hlávky zelí ale vidíme jednu, která byla nejkrásnější před pár dny a teď už pomalu umírá a jednu, co právě rozkvétá. Něco takového se opravdu jen tak nevidí. Má asi 30 cm v průměru, krásně červená s černými tečkami. Nemůžeme se ale zbavit pocitu, že za 600 bathů na osobu to úplně nestálo. Vracíme se zpět. Chvíli čekáme na šéfa s autem a vracíme se do kempu. Bereme si své batohy a jdeme postavit stan. Marťa se necítí dobře a tak jde spát. Já si dám večerní relax.
Dnešní den bude odpočívací. Marťa se nemůže zbavit své nemoci a tak nařizuji klid na lůžku. V místní lékárně sháním něco na průdušky a cucací bonbóny. Místo snídaně si dáme v kavárně brunch a do večera odpočíváme. Na večeři vyrážíme do pizzerie na výbornou pizzu pro mě a pad thai pro Marťu. Po cestě zpět se Martě plní sen a kupuje si novou čelovku. Konečně si může dělat noční safari sama.
Ráno plánujeme odjezd z Khao Soku. Na stolek dám pytel se snídaní a než se otočím, už je u něj drzý makak. Zkouším ho zaplašit zvuky a dupotem, ale cení zuby a syčí. Naštěstí je nedaleko bambusová hůl a na tu už reaguje útěkem. Snídaně je zachráněna. Během snídaně k nám chodí sousední Thajci. Nejdříve nám donese dva malé kokosy na pití a pak i trs banánů. Nevím, jestli vypadáme tak bídně, ale hodně nás to potěší.
Pak už se sbalíme a vyrážíme zpět na křižovatku s hlavní silnicí, kde kupujeme lístky do naší další zastávky.