Od plovoucí vesnice po prales
27. 12. 2022 | Kambodža - Oblast ChipatNěkdy by si člověk měl dopřát volno. A tak pomalu v Siem Reap vstáváme, snídáme. Kolem půl deváté jdeme do milé kavárny. Na trzích trnu hrůzou, když vidím ještě živé žáby stažené z kůže. Ale i tohle k cestování patří. Celé ráno si hodně povídáme, nakonec se rozhodneme dojít za Gitou a strávíme s ní dvě další hodiny. Já se balím, dám si sprchu a na 24 hodin se rozdělíme. Dáme si rychlooběd a chvilka nahánění se s tuk tukem.
A už se připojuji ke Gitě, Kryšovi a Nong. Jedeme tuk tukem (Nong podporuje ženy řidičky a tak i my jednu máme) asi tři kilometry k přístavu, kde nasedáme do lodi. Zastavujeme u plovoucího obchodu. Jedeme asi dvě hodiny po jezeru a vplouváme úzkou lodní cestou mezi křoví. Vidíme kormorány a pak přijde první vlha pestrá. Druhá a třetí! A objeví se i asijští čápi a kolem vesnice přibývají rybáci. Zakotvíme u místního ekologického centra, kde vyrábí klobouky, kabelky, košíky a prostírky z vodního hyacitu. Někdy je barví do pěkných barev. Do zbylých kořenů balí semínka a dělají tak seedsbombs (semínkové bomby).
Po chvíli nám přijíždí loďka, na které projedeme plovoucí vesnicí Kmuh Koh Chiveang. Zastavujeme u jednoho z domů, kde Kryš před lety přespával. Sledujeme lidi, jak žijí, jak pletou rohože. Fascinuje mě plovoucí kurník, krokodýlí farma a plovoucí zahrada. Stará paní nám ukazuje žvýkání betelových listů, což se ukazuje jako složitý proces. K večeři jíme spoustu tradičních jídel - rybí polévku, naložené fermentované a vařené vepřové, rýži, zeleninu. Spíme, možná spíše nespíme na homestay. Protože se střídají zvuky projíždějících lodí s kohouty a štěkajícími psi. V mezipauzách trochu usínám.
Ráno vstáváme brzy. Řeknu vám, že trefit se polorozespalá do tureckého záchodu, se ukazuje jako velká výzva! Kolem šesté nás vyzvedává loďka, dojedeme si dát ranní kávu a snídani a za chvilku už míříme do ekologického ornitologického centra, kde vycházíme na rozhlednu a koukáma na potopenou křovinnatou krajinu. Je to vážně krásné. Potom se vydáváme do ptačí oblasti. Cestou vidíme spoustu vlh, ledňáčka černohlavého a anhingu rezavou (kormorán). Plujeme na motorové loďce, což trochu ptáky ruší. Dojíždíme k pozorovatelně a po dřeveném vachrlatém žebříku vylézáme na pozorovatelnu, která mi vyrazí dech, tisíce hnízdících čápů, marabu a pelikánů.
Prostě krása. Místní pozorovatel tu žije deset dní a sčítá jednotlivá hnízda a pak jej střídá další. Čápi a marabu se zvedají a krouží na nebi v několika obrovských vírech. Přes stativový dalekohled sledujeme skoro hodinu ptáky. Potkáme se s nadšenými ornitology z Irska, rodiče se potkali na Vánoce s dcerou, která cestuje. Vidíme ještě ledňáčka a hodně pěvců. Mezi nimi opět strdimila a květozuba. Notnou chvíli si povídáme až se rozhodneme jít zpátky do lodi. Jedeme asi hodinku zpátky do přístavu. Nasedáme do tuk tuku a kolem půl jedné vyzvedáváme Míšu před ubytováním a jdeme do výborné vegetariánské restaurace Banlle, kde se procházíme po zahrádce. Báječný majitel nám nejen uvaří fajn jídlo, ale i povídá o bylinkách. Přesuneme se pěšky (jak kdo Kryš s Gitou jedou tuk tukem) do Noi café, kde si společně užíváme příjemnou kávu. Ráda bych sehnala košili (ta stará vypadala už dost špatně). Prohledáme trh, kde hodně frčí pyžamo. Pyžámková móda tu doslova letí. Nejvíce "značky" dior a gucci. Pak se procházíme po pěkné streetartové uličce.
Nakonec posledním cílem je obchodní dům Asia, kde mají košili přímo dle přání. Díky Ježíšku! Cestou zpátky vidíme kazící se ryby na slunci doslova obalené v hejnu much. Večer si na úbytku dáme večeři a seznámíme se s Němcem Danielem a s ním si dáme pivko.
Ráno si půjčujeme kola a dopoledne Míša pomáhá Nong s webovými stránkami a já šolíchám online věci. Sbalíme se z pokoje a jedeme obhlédnout kaloní kolonii. Hustý, jak visí na stromech jako hrušky!
Chvíli je fotím a pak si dáme oběd. Bohužel k pad thai jsme měli nedodělané krevety a to odmítám jíst. Cestou si dáme shake, hovor do Čech a rozhodneme se projet podél řeky. Špatně odbočíme. A tady nastává jiná Kambodža. Hliněné těžko sjízdné cestičky, dřevěné malé domky, nevzhlední hubení psi a umouněné, ale šťastné děti. Moc to nechápu, protože tahle země je pro nás jednou z nejdražších. Prostě turisti platí třikrát tolik. Kolem půl páté jdeme opět na kávu a nakonec končíme u pojízdného stánku a dáváme si s Nong tradičně upravenou rybu Amok, Lok lat a nudle. Pak už se na kolech vracíme zpět, potkáváme Daniela a dáme si s ním pár piv. Já konečně mluvím s babi a dědou a už jdeme na noční spací autobus.
Kolem páté přijíždíme do hlavního města Phnom Penhu. Dáváme si ranní hygienu, snídani, čaj a kávu. Míša musí uhlídat náš hrnek, nezvykle rychle tu uklízí. Sledujeme vtipné "ufo" květy stromu lončatníku guyanského, jeho plody pak připomínají bomby. A pak už nasedáme do minivanu a ten nás odváží na křižovatku směrem k vesnici Chipat. Tam Nong přemluví místního člověka na odvoz. A už se ocitáme u přívozu nejprve nákladního a pak už i osobního.
Ten nás převeze, ale teda jeho stav je tristní. Pár sbitých prken stylu paleta. Dojedeme do místního ekologického informačního centra. Máme pěkný homestay s devíti roztomilými štěňátky. Jejich útokům čelíme při každém vstupu. Gita s Kryšem odpočívají, není jim nejlépe. My si dáme fakt super oběd a pokračujeme s Non a párem z Anglie na prohlídku vesnice. Nong a Gail nelení a hned je z procházky birdwatching (pozorování ptáků). Vesnice se táhne dost daleko a my odbočíme k vodopádům.
Poprvé vidíme černého štíra, naštěstí rozjetého na placku. Cestou vidíme spoustu ptáků, poprvé obdivujeme strom s kešu a keř bavlníku. Dáme si výtečnou večeři spolu se spoustou ovoce a znaveni usínáme.
Další den neleníme a vstáváme brzy. Konečně jungletrekking (výlet do džungle). Dáme si čaj, sbalíme svačiny a už se potkáváme s kapitánem naší lodi. Angličané jedou jinou loďkou pozorovat ptáky. Což my ale také děláme. Vidíme spoustu vzácných holubů, mandelíka východního a taky nejběžnější druh zoborožce. Z řeky Phipot odbočujeme proti proudu. A u jedné zákruty přesedáme na malou loďku. A začíná úchvatná plavba se snídaní.
Vidíme plovoucí bublinatky (vodní masožravé rostliny), spoustu ptáků a koukáme do úžasné džungle. Vidím pohyb, asi vítr. Naštěstí Míša si všímá opic. Vidíme supervzacné hulmany stříbřité. Celá scéna trvá asi pět minut, ovšem ten pocit v nás přetrvá. Ještě vidíme rozvaleného varana na větvi. Wau, tohle fakt stálo za to! Naše lodička společně s Angličany zastaví u pěšinky. Nong bohužel potápí telefon do vody, hbitý loďkař vyloví telefon a rovnou vypnout. Konečně pořádný výlet! Jdem s Nong a dalším průvodcem do krásného pralesa a najednou se ocitáme na louce. Prudké slunce nás oslní.
Vidíme krásné květiny a solitérní stromy. Projdeme se po pláni a nad námi letí orel. Na chvíli si dáme přestávku, to abychom načerpali síly. Po chvíli pokračujeme dál. Možná na durianovou plantáž. Anebo. Taky ne. Náš místní průvodce dbá o naše dobro. Ajťáka dnes prohlašuju za největšího biologa. Objevuje celou kolonii alexandrů (papoušků, ne lidí) a tak sledujeme křičící papoušky lezoucí po stromech.
Pak se sice chceme projít pralesem, ale z nějakého důvodu to nejde. No jo, zase Češi v pralese! Na loďce se vracíme zpátky, ochutnali jsme pár místních rostlin a žádný zázrak to teda není. Plujeme opět malebnou krajinou k Chipatu. Kolem jedné si dáváme oběd. Odpadáváme do postelí. Za půl hodiny načerpám energii, vyrazíme s Míšou na kafe, potkáme se ještě s Nong. A nakonec všichni odpadnou.
Sama se vydávám na procházku. Nejprve jdu stejnou cestou jako včera, pak se rozhodnu ještě dojít k dalšímu vodopádu. Cestou vidím výrazně červenou veverku. Procházím vesnicí a všichni mě mile zdraví. Spásané louky krásně podkresluje v dálce se tyčící prales. Krávy se vrací s pastvy po obou stranách krajnice. Mezi nimi projíždí motorky a auta s nákladem. Příjemně se mi prochází křovinami se švitořícími ptáky. Dojdu k malým peřejím a se západem slunce se vracím zpět. Vesnicí procházím za tmy, což je trochu vzrůšo kvůli stékajícím psům. Nu což tréning odvahy. Po 15 kilometrech docházím přímo k večeři. Příjemně se bavíme a užíváme příjemnou atmosféru.
Z Chipatu vyjíždíme brzy ráno lodí po řece Phipot. Plavíme se asi dvě hodiny spolu s párem z Anglie. Užíváme si cestu, povídáme si a sledujeme ptáky. Vidíme rudou veverku, opět zoborožce a ke konci cesty i orla. Přistáváme v Botum Sakor, rychle hledáme toalety, ani se nestihneme rozloučit s Nong. A nasedáme do taxiauta, které nás odváží do Sihanoukville. Místní řidič je fakt ronantik a tak nám celou dobu hrají zamilované písničky, naštěstí v Angličtině. Vyloží nás v přístavu a jaká loď a kam nás odveze? Kdoví. My vám všem děkujeme za čtení a sledování naší cesty! A ať vaše svátky byli jakékoliv (My doufáme, že se povedly dle vašich představ.), přejeme vám všem parádní vplutí do nového roku 2023!
