Ostrovy jak z katalogu
10. 8. 2023 | Malajsie - Město Semporna a ostrovyVystupujeme z lodi v přístavu Jeti Pengkalan Bukit Garam a hned se přesouváme do připraveného minivanu. Nejdříve to vypadá, že se tam ani nevejdeme, ale nakonec se poskládáme. Popojedeme asi 20 minut a na křižovatce směrem na Sempornu nás spolu s Francouzi vyhodí. Čekáme na zastávce. Ptáme se v prvním zastavujícím autobuse, ale jede na druhou stranu a na Sampornu údajně přijede až kolem jedné. Teď je 11. To máme radost. Naštěstí za nedlouho zastavuje na druhé straně spoj směřující na Tawau a ochotně nám nabídne, že nás vezme a na křižovatce před Sempornou vyhodí. Super, jedeme. Kolem druhé začínáme mít hlad a jako na zavolanou řidič zastaví u restaurace s celkem slušným jídlem. Na dezert si ještě koupíme ananas a pokračujeme v cestě. Zhruba 60 km od Semporny na kruháči vystupujeme a zjišťujeme další možnosti. V obchůdku se dozvím, že autobus pojede až pojede a žádný rozvrh neexistuje. Zkoušíme grab, ale bez odezvy. Uvažujeme o stopování, ale nakonec nám zastaví minivan taxi a do Semporny nás doveze za relativně slušný peníz. Vystoupíme u hotelu a těšíme se na relax. Dáme si normální teplou sprchu a odpočineme si. Večer ještě zavoláme s rodinami a pak vyčerpaní usínáme.
Ráno se nám z postele nechce a na programu máme relax, takže nespěcháme. Když se konečně vyhrabeme z hotelu už se blíží poledne. Je vedro a tří kilometrová procházka do města bez stínu nám dává zabrat. Uchýlíme se proto do restaurace a dáme si docela dobrou grilovanou rybu. Bohužel tu ryby nekuchají a přední třetina je zkažená žlučí.
Po sluníčku přejdeme zbytek cesty do centra a hledáme kavárnu na zchlazení. Najdeme jednu s dobrými recenzemi, ale bohužel ne moc dobrým kafem. Před kavárnou sedí brečící velmi malé dítě. Nikdo si ho nevšímá. Asi po pěti minutách, když už servírka v kavárně vypadá, že to začne řešit, přiběhne brácha a špinavé dítě odnese. Sedíme za oknem a kolem chodící místní si na nás ukazují, usmívají se a občas naznačí, abychom jim dali peníze.
Po odpočinku vyrážíme do pár set metrů vzdáleného přístavu, abychom se podívali po možnostech na zítřejší výlet na loďce. Zaujme nás jeden ze stánků s vývěsním štítem s cenami a už za námi vybíhá usměvavá paní a nabízí svoje služby. Celkem se nám líbí, ale ještě se chceme porozhlédnout. Zatím nic neobjednáváme, ale vezmeme si kontakt. Procházíme molo, když tu na přijíždící lodi poznáváme naše známé Francouze. Zamáváme a po jejich vystoupení z lodi vyzvídáme detaily o plavbě. Zjistíme cenu jejich výletu a jak byli spokojení a před přístavem se rozloučíme.
My pokračujeme plovoucí vesnicí podél pobřeží. Po vyspělých zemích nás čeká opět trochu šok. Otrhané děti a dospělí ve stánkách s oblečením se na nás smějí a zdraví nás. Druhá věta ale většinou obsahuje slovo peníze a znak prosby. Domky na vodě a chodníky mezi nimi se pomalu rozpadají a na pobřeží je žalostný pohled. Všude tuny odpadků. I to ale k cestování a poznávání místních patří.
Dojdeme se podívat na mešitu Pekan. Dříve krásně modrou se zlatou kopulí, dnes bohužel v rekonstrukci. Pokračujeme do druhého přístavu. Prozkoumáme dlouhé domy na kůlech a v jednom z nich objevíme kavárnu, kde si dáme druhé kafe a mangovou ledovou tříšť. Před západem slunce dojdeme k moři na výhled na projíždějící loďky a plovoucí vesnici na druhém břehu a rozhodujeme se dojít na hotel pěšky. Po cestě píšeme paní ohledně výletu a zkoušíme navrhnout cenu, jakou získali Francouzi (asi o 150 Kč méně na osobu) a bez problému nám to projde. Jdeme kolem ulice Terowong, kde se konají večerní trhy a rozhodneme se se tu najíst. Marťa si dá polévku s mořskými plody a já hamburger. Obojí je ucházející. S paní z cestovní agentury mezitím vykomunikuju, že potřebuje peníze za plavbu předem a tak na ni čekáme. Kolem sedmé přijíždí, zaplatíme a pak už se vracíme rovnou na hotel a spát.
Ráno se probouzíme okolo sedmé. O půl deváté máme být v přístavu a přijde nám, že máme času dost. Chceme jít pěšky. V 8 ale přichází zpráva, že loď jede 8:15. Panika. Rychle se sbalíme a voláme grab. První řidič nám jízdu po 10 minutách ruší. Druhý přijíždí v 8:15. Loď nestíháme. Přijíždíme o půl, ale prý se dostaneme na jinou loď. Notnou dobu čekáme v přístavu. Pán, u kterého sedíme nás odvede ke stánku, abychom si vybrali oběd a pak čekáme dál.
Konečně nám pokynou, abychom nastoupili. Hned se seznámíme s dalšími turisty Maurice a Rickem. Nečekaně pochází z Nizozemí, jako každý druhý cizinec v Asii. Působí ale velmi sympaticky. Loď vyráží na asi půl hodinovou cestu a přes řvoucí motor a vítr je těžké udržovat komunikaci a po chvíli se jen kocháme. Přijíždíme na první ostrov jménem Timba Timba. Tady máme 20 minut, abychom si užili místní pláž.
Nafotíme pár fotek, projdeme se, v rychlosti se svlažíme a už vyrážíme dál. Po cestě na vedlejší ostrov Mataking nás čeká první šnorchlování. Dnes máme průvodce Jaye s kruhem a dva Číňany ve vestách, kteří se kruhu drží. Když Jaye ujistíme, že umíme plavat nechá nás dokonce šnorchlovat bez vesty. Hned zkraje Marťa spozoruje krásnou pískovou murénu a ukáže mi jí. Doplaveme Jaye a potkáme asi 3 úžasné želvy zelené v různých velikostech. Líbí se nám nové druhy ryb, které tu můžeme pozorovat včetně krásných velkých modrých tuňáků. Nakonec najdeme ještě jednu mladou murénu. Líbí se nám to moc.
Doplaveme na loď a dojedeme na ostrůvek Mataking, kde nás čeká oběd. K našemu překvapení dostáváme od posádky oběd a tak si ten vyfasovaný z přístavu necháme na večeři. Jídlo ujde, ale s láskou vzpomínáme na hostiny z island hoppingů na Filipínách. Po jídle se vydáme na průzkum ostrova. Většina patří soukromým subjektům a není dostupná, ale alespoň můžeme přejít na druhou stranu. Tady se s námi vyfotí milá rodinka a pak už máme nejvyšší čas se vrátit a znovu vyplout na druhé šnorchlování.
Nevidíme tu toho tolik, i když korály tu jsou pořád nádherné. Podaří se nám zpozorovat jednoho maskovaného ďasovce a spoustu velkých plochých ryb, ale jinak vidíme spíše malé rybky. Průvodce hledá krokodýlí rybu, žraloka nebo chobotnici, ale dnes nemáme štěstí. Vrátíme se na loď a u ostrova Pandanan šnorchlujeme naposledy. Hned zkraje vidíme na jednom místě 5 želv na jednom místě a o kousek dál dokonce vzácný druh želvy kateru pravou. Je tu ale silný proud, se kterým nakonec vzdáme souboj. Ke konci už jsme z vody celkem promrzlí a rádi se vrátíme na loď. Ta nás tryskem odveze zpět do přístavu.
Rovnou voláme grab a vracíme se do hotelu. Kůži máme rudou. Slunko svítilo dost intenzivně. Dáváme si studenou sprchu. V obchodě si koupíme nanuky a užijeme si odpolední siestu s kávou. Trochu plánujeme a rozhodujeme se zítra vyrazit na další výlet. Nakonec nás láká možnost, že bych se já šel potápět a Marťa šnorchlovat. Bohužel se rozhodujeme dost na poslední chvíli a potápění už není k dispozici. Takže pojedeme oba šnorchlovat. V nedaleké samoobslužné prádelně dáme vyprat a domluvíme si tu i setkání s paní z cestovní agentury, abychom jí výlet zaplatili. Po setkání se vracíme na hotel. Slunko nás zmohlo a Marťa usíná v osm. Já po deváté.
Ráno balíme batohy. Ubytování jsme si prodloužili o jednu noc, ale musíme změnit pokoj. Dáme si snídani a po osmé jsme připraveni vyrazit. Paní nám pro jistotu volá taxi Maxim, abychom dojeli včas. Před půl devátou přijíždíme do přístavu. To ještě ale nevíme, že budeme čekat hodinu a čtvrt, než nás někdo vezme na loď. Organizace tu bohužel dost pokulhává. Po hodině nám ukazují, že máme jít na loď, ale než stihneme nastoupit, loď odplouvá. Zmateně se rozhlížíme, ale ještě prý máme počkat. Nakonec nastupujeme do stejné lodi spolu se čtyřmi dívkami v hidžábech. O kus dál v druhém přístavu nastupují ještě 4 mladíci, ale stále čekáme. Ptáme se proč a prý potřebujeme doplnit palivo. Ach jo. Konečně vyplouváme.
Kolem pevniny a plovoucích vesniček přijíždíme k ostovu Mabul. Vítá nás luxusní resort Waterfront bungalows. Tady máme "volitelný" program se do resortu podívat, ale nic jiného se tu dělat nedá. Platíme dalších 150 na osobu za vstup, ale ani nevíme, co tu je k vidění. Na vše se musíme ptát a posádka s námi očividně příliš komunikovat nechce. Zjistíme, že máme čas do 12 a pak bude oběd. Jdeme prozkoumávat resort. Působí celkem příjemně s domky v tradiční architektuře na kulánech tyčících se nad modrou hladinou plnou ryb. Pod námi proplouvají loďky s místními nabízejícími kokosy.
Okolo je spousta hlavně čínských turistů, ale i květin. Ve vodě pozorujeme stovky hvězdic, jehlových ryb a dalších. Najdeme místo, kde se dá vlézt do moře a Marťa jde šnorchlovat. Kousek dál prý viděla moluby (druh podobný malým mantám). Ukázalo se však, že nás jen zmátly bubliny od potápěčů a žádné moluby tu neplavají. Od projíždějící loďky si koupíme moc dobrý kokos za super cenu. Pak se vracíme k lodi a s posádkou jdeme na místo na oběd. Trochu jim pomůžu s nesením, abychom nestavěli každých 5 metrů. Oběd mají celkem dobrý a jen lehce pálivý. Po obědě máme zase čas do jedné a rozhodneme se se podívat na pevninu.
Přes most zamilovaných dojdeme na pláž. Po cestě nás následuje místní dítě Projdeme druhým resortem a kolem generátorů na druhé pobřeží, kde leží vesnice. Hned se pozná, že nedaleko stojí resort. Skoro žádné odpady a ani tu děti moc nežebrají. Po křivém mostě dojdeme do vesnice, kde najdeme obchod s nanuky.
Po osvěžení se vracíme do waterfront bungalows. Naše posádka nám ale řekne, že máme ještě 25 minut. Začínáme mít obavu, zda se vůbec bude něco dít. Ve zbylém čase si jdu taky zašnorchlovat. Pak už se vracíme na loď a přejedeme na místo, kde jsme s Marťou před chvilkou šnorchlovali. Nevadí, tentokrát jdeme spolu. Korály tu rostou na dřevěných konstrukcích, jako by si tu někdo pěstoval korály v zahrádce. Mezi nimi rostou sasanky s desítkami plavajících Nemů. Kolem plave jeden velký čtverzubec. Plavu trochu napřed a pod plošinou spatřím velkou rybu. Ukáže se, že to je barakuda. Rychle mávám na Marťu a chvilku jí pozorujeme spolu.
Vracíme se na palubu a za chvilku plujeme k ostrovu Sipadan a dáme si druhé šnorchlování. Plave tu celkem dost lidí, ale korály jsou rozlehlé a najdeme klidnější místa. Místní neplavci včetně průvodců bohužel po korálech dost dupou. Vidíme tu ale asi nejvíc druhů ryb včetně velkých modrých tuňáků. Marťa pozoruje mořského koníka a já zase pár sépií. Ty Marťa bohužel nestihne, ale když se vracíme k lodi najdu skupinu asi 2 cm velkých sépií. Chvíli na ně fascinovaně koukáme a pak se znovu naloďujeme a vracíme se do Semporny.
Dnes jsme se raději koupali v oblečení, ale Marťa chytla trochu úpal. V přístavu raději kupujeme kolu a nanuky a trochu se zchladíme, než pokračujeme podél pobřeží. Martě se totiž líbilo na místě, kde loď ráno tankovala, protože tam ležela hromada mušlí a tak se tam vydáváme.
Zrovna tu probíhají i rybí trhy. Čerstvější ryby asi neseženeš. Zajdeme ještě na autobusové nádraží. Najdeme jedno na google mapách, ale odsud se do naší další destinace nejede. Posílají nás ke KFC, že tam to najdeme. Chvíli bloudíme, ale nakonec najdeme pána, co sbírá lidi do minivanu. Je trochu zklamaný, že chceme jet až zítra, ale řekne nám, že autobus jezdí, když se naplní. Alespoň teda víme, kam zítra jít. Voláme taxík a jedeme do ubytka. Ukáže se, že nám dají stejný pokoj, takže stěhování nebylo třeba, ale alespoň máme čisté povlečení a ručníky. Koupíme brambůrky, pustíme si film a střídavě chodíme na studenou sprchu na spálená těla. Brzy usínáme, ale spáleniny nás občas budí.
Dnes opouštíme Sempornu. Dáme si snídani, zabalíme a necháme se odvézt k autobusáku. Minivan je úplně prázdný, takže je nám jasné, že budeme čekat dlouho. Marťa dá pánovi svoje číslo, aby nám napsal až přijde více lidí a jdeme do kavárny. Cestou se stavíme na nákup do supermarketu. Dole koupíme jídlo a Marťa jde ještě do horního patra pro pár věcí do drogerie. Já mezitím stojím venku a bohužel musím odmítat žebrající děti. Alespoň ale vypadají, že to pro ně není otázka života a smrti, ale spíše přivýdělek. V nedaleké kavárně si dáme ne moc dobré kafe a brzy už nám píší, že se autobus už skoro naplnil. Kolem půl jedenácté se vracíme, abychom čekali dál v nastartovaném minivanu. V 11:11 mě Marťa upozorňuje, že si můžu něco přát. Oba si svorně potichu přejeme, abychom už vyrazili a kupodivu za 2 minuty se skutečně rozjedeme. Prostě, když si něco intenzivně přeješ, často se to výplní. A co se nám splní příště?