Podvodní (vě)ci
5. 5. 2023 | Indonésie - Souostroví GiliObsazená loďka asi se 40 pasažéry míří na Gili Air. Gili Islands patří mezi velmi známé ostrovy a my zvolili zlatou střední cestu. Gili Trawangan se řadí mezi párty turistický ostrov, Gili Meno mezi velmi klidný.
Tak uvidíme, co přinese Gili Air. Překvapují nás drožky na pláži a i to, že nám nikdo nic nenabízí. Dojdeme do Aladin homestay, kde nás přivítá majitel Das. Dostaneme drink na uvítanou, to nám bodne. Hodinku si dáme pauzu. Strhne se pěkná bouřka pak už musíme vyrazit do Next Level Scuba, kde si Míša bude dělat kurz na potápění. Ostrov je maličký se spoustou kaváren a obchůdků. V pláštěnkách vyrážíme směrem k pláži.
Nikdo nám nic nevnucuje, což je fakt podezřelé. Sotva to však dořeknu, už nám nabízí výlet na šnorchlování. Pak Míša vyřizuje papíry se svou lektorkou Eirou, zdá se být velmi milá (a je poměrně pěkná). Projdeme se ještě kousek po pláži, ale vypadá to na déšť. Tak se vracíme na ubytování, dáváme si výborný urap - urap a rybí curry. Odpočineme si.
Ráno nás budí muslimská modlitba ve 4:40. Pěkně děkujeme. Naštěstí nám náladu spraví velký výběr na snídani (ovoce a palačinky a vajíčka na všechny způsoby). Míša má být na devátou na místě. Trošku máme skluz a já si přeji chvíli posedět na pláži. Tak dorazí do centra sám.
Míšovo potápěcí okénko I: Seznámím se s lektorkou Eirou a se "spolužáky" Charlotte a Kevinem. V první části sledujeme instruktážní videa. Po hodině a půl a ranní modlitbě mám co dělat, abych neusnul. Druhá část je krátké shrnutí základních pojmů a instrukcí, abychom byli připraveni na první ponor. Pak už máme pauzu na oběd.
Toulám se po prázdných plážích. Nechám si opravit šňůrku na šumavský korálek. Popovídám si se šperkařem a ten mě přemluví ať si přidám dva maličké šedé korálky. Jako památku na cesty.
Po chvíli odbočím do vesničky, cestou fotím ptáky, motýly a hmyz. A pak se rozhodnu vrátit se na ubytování. Když tu cestou ejhle potkám Elkii a Amei. Wau uběhlo šest týdnů, co jsme se potkali na Sumatře. Dnes opouští Gili a mají před sebou dvě poslední zastávky. Setkání se tak povedlo. Měly jsme si toho co říct. Ještě holky doprovodím do přístavu.
Už se mi ozývá Miška, jestli se sejdeme na oběd. Rychle vyrazím směrem k němu a jdeme do nedaleké restaurace. Pak už Míša míří zpátky do centra a já si ještě odpočinu na pokoji. Dám si jedno online kafe a už jdu taky na místo potápění. Potkám se s Míšou a jedu s nimi.
Míšovo potápěcí okénko II: Hned po obědě se oblékáme do neoprénu a ukazujeme si všechny součásti potápěčské výstroje. První ponor máme v bazénu. Klečíme na dně a zkoušíme, jak se vypořádat se situacemi jako je voda v masce nebo vypadlý regulátor (věc, co přivádí vzduch z bomby na zádech). Ve větší hloubce pak zkoušíme pomocí kombinace závaží a vzduchu ve vestě docílit neutrálního vztlaku, tak abychom se ve vodě vznášeli v plus mínus stejné výšce. Před druhou probereme plán dnešního ponoru. Pak už přijde Marťa a nesedneme na loď. Před ponorem zkontrolujeme vybavení a pak už jdeme na to.
Po klesnutí na dno asi 5 metrů pod hladinou zkoušíme dovednosti z bazénu v moři. Pak začíná zábavná část, kdy se noříme do hloubky až 12 m a prozkoumáváme místní život. Pozorujeme želvy, murény, čtverzubce a spoustu dalšího podmořského života. Silný proud nám komplikuje formaci a plán, ale moc si to užívám. Po vynoření na úplně jiném místě, než bylo v plánu, se snažíme upozornit naši loď, ale je daleko a tak prosíme projíždějícího kapitána, aby dal vědět naší posádce. Po vyzvednutí a návratu ještě probereme, co nám šlo a co zlepšit a trochu teorie a pro dnes končíme.
Zatímco skupina deseti lidí jde pod vodu, já zkouším jít na šnorchlování. Velký proud mě unáší a já zkouším se vrátit k lodi. Kapitán mi nabídne, že mě po pár metrech naberou a to už je trochu lepší. Nechám se unášet a koukám na krásné korály. Dokonce vidím krásný vysoký korálový útvar a celou řadu rybek. Nebýt toho proudu, tak si to i užiju. Skamarádím se s kluky na lodi. Vrátíme se.
Nedá mi to a nechám Míšovi své věci a jdu to ještě zkusit šnorchl na břeh. Nejenže vidím jen pár rybek, ještě začaly vlny a tak se promáčená vrátím do centra. Tam Míša není. Zkusím restauraci a nic. Vrátím se k centru a nic. Lektor mi povídá, že už všichni odešli. A tak se bez peněz, mobilu, vody a klíčů vypravím na ubytování. Tady mi otevřou pokojík, nemám ani moc chuť jít na kafe, jak jsme se domluvili a počkám na Míšu. Zjistím, že Míša měl ještě chvíli školení. Nakonec jdeme před šestou do restaurace na hamburger a vypravíme se na movie night (filmový večer).
Dostaneme poslední sedací pytle a čekáme na film. Promítají Jíst, meditovat, milovat s Julií Roberts ( - drobná vsuvka, fakt mi začalo být přechylování cizích jmen proti srsti). Docela fajn. Dáme si během filmu piňakoládu a royal drink a jdem spát. Dnešek se povedl. Ráno si zase dáme tu skvělou snídani. Já si půjčím kolo, dojedu Míšu, který vyráží zase do “školy”. Chvíli jdeme spolu a u centra se rozloučíme. Já chci objet ostrov dokola.
Míšovo potápěcí okénko III: V dnešní teorii probíráme všechna možná zranění a způsoby smrti, co nám hrozí. Docela povzbudivé. V bazénu pak testujeme další dovednosti jako sundání masky pod vodou a sdílení vzduchu s kamarádem.
No, jako objet ostrov - nápad dobrý, písek špatný. Začnu se bořit. Se mnou se boří i druhý cyklista. Postarší muž, se kterým si chvíli povídám. Pak se naše cesty rozdělí. Příjemnou jízdu na kole střídá slézání, když zapadnu do písku. Ty výhledy na moře jsou ale krásné. Ještě si zajedu na ubytování, jelikož jsem si zapomněla brýle. Dojdu do příjemné kavárny a ještě pracuji na našich stránkách.
Kolem 12cté mi napíše Míša. Dáme si společně oběd s Kevinem (ten s ním dělá kurz), jeho partnerkou Julií a s pětiletým synem Riesem. Restaurace vaří zdravá a dobrá jídla. My si dáme zeleninové curry, Kevin ovocný salát a Julia polévku. Chvíli jim to trvá a tak klucí to budou mít na čas. Já si protrénuju němčinu a příjemně si s Julií popovídáme. Pak se rozloučíme, malý si jde odpočinout.
Míšovo potápěcí okénko IV: Odpolední ponor je hodně o testování získaných dovedností a jak je využít v praxi. Na dně oceánu sundáváme masky, hledáme ztracené regulátory a snažíme se zachránit svoje kamarády. Vše probíhá bez problémů až na silný proud, který to trochu komplikuje.
Věci si nechám v restauraci a zkouším se ponořit do podvodního světa. Proud mě nese na opačnou stranu a moře je zvířené. Ale sleduji humry nebo krevety schované v dírách. A zelené nenápadné rybky. Tu a tam i nějaké pestré. Všichni (já i ryby) zapasíme s proudem. Jdu ještě jednou.
Pak si sbalím věci, píšu si s Míšou a sejdeme se na kávičku. Ještě neodolám šnorchlování a vyplatí se to. Vidím černé rybky, žlutého čtverzubce a nějakého vodního hada nebo hadici a nekonec nechybí i Nemo!
Pak unavení dorazíme na ubytování a Míša se učí. Večer si tam dáme i večeři. Pracuji ještě chvilku na webovkách, když tu mi napíše nějaký Safulah, že nemáme zabookovanou loď z Lomboku na Flores. No nejprve se podivím. Pořád chce moje číslo a podezřívám jej z podvodu, což nebývá neobvyklé. Píšu na společnost Wanua, kde máme provedenou rezervaci (naštěstí jsme nic zatím neplatili). Ti mi v zápětí posílají seznam a naše jména na něm nacházím a nakonec jsou i na fotkách od Salufaha. Myslel to dobře, jen hledal podle FB zkrácené příjmení a to tam nebylo. Uf. Pak nemohu usnout. Nakonec se mi zadaří prospat ranní modlitbu. Taky dobrý.
Ráno vstaneme brzy. Míša si vyráží dokončit potápěčskou certifikaci.
Míšovo potápěcí okénko V a VI: Dnešní potápění bude zábava. Máme v plánu dva ponory. Dopoledne se naučíme složit a rozložit vlastní výstroj a různé podmořské signály pro živočichy. Pak vyrážíme lodí na podmořský útes. Dostaneme vlastní potápěcí počítač pro měření hloubky, délky ponoru a limitů. Během ponoru si lépe procvičujeme získané dovednosti. Dnes se potápíme do hloubky 18 m - maxima s naší certifikací. Kromě želv a rybek vidíme dneska i dva perutýny. Je úžasné pozorovat spící želvy na dně oceánu. Po návratu napíšeme krátký test, abychom mohli být po odpoledním ponoru certifikováni. Všichni projdeme. Odpoledne ještě zkoušíme potápění s kompasem a trochu navigace. Dnes zažijeme první ponor bez proudu, takže už celkem i držíme formace a jen si to užíváme. Na souši probereme poslední detaily a jsme certifikovaní. Parádní věc tohle potápění. Nemůžu se dočkat, až se zase dostanu pod vodu.
Chvilku popovídám s Dasem, dneska mi zařídí šnorchlovací výlet. Udělá mi fakt super cenu. Vyzvednou mě v 9:20 a v 9:40 vyrážíme. Především si zapamatuji skupinu Rusů, kteří se usadili na Bali (Právě kvůli situaci ve své domovině se nikdy nevrátí. Muži našeho věku by museli buď do vězení nebo narukovat.) a staršího Španěla. První Místo je nedaleko Gili Meno a je to hrana korálů, kde má výskyt spousta želv. Hned na začátku kolem naší lodi jedna plave. Voda je průzračná, Chvíli se kochám, máme se držet svého guida. Ale najednou se ocitám jinde. Ale rozpoznám podle plavek dalšího člena výletu. Vidím několik želv, trochu se mi mlží skla, ale i tak to stojí za to! Náš průvodce ukazuje asi pětkrát různou želvu. Vynořím se na loď a tahle není moje! No a tak vylezu na palubu a jako černý pasažér se nechám převézt kousek dál. Vtipně jsem zapomněla jméno lodě. Na první loďce mě nechtějí, ale ta druhá už je moje. Blessing, musím si to zapamatovat. No nevadí. Vtipná story. Pak přejedeme na další místo. Budu si víc hlídat lidi. Tady má být podmořské sousoší a taky proud. Milí rusové mi nabízí sušenky. Mám prý taky zkusit krmit rybičky. Je jich tam doopravdy hodně. A lidí taky. Ale dám si větší pozor a držím se u skupiny. Už se neztratím.
Pak kolem 12é přejíždíme na další místo u ostrova Gili Trawangan. Taky nás vyloží na pláži. A hned želva a druhá. Jsou velmi blízko nás. Tady si troufnu opustit skupinu a najdu místo, kde se čtyři želvy pasou na zelených rostlinkách. Tu a tam utrnou hnědou řasu. Wau. Nedokáži popsat, jak moc se mi to líbilo. Užijeme si tu asi půl hodiny. Pak se přesuneme na Gili Nemo, kde si dáme oběd v restauraci. Popovídám si s Rusy, no není to lehký. Jeden z nich žil čtyři měsíce v Arménii, teď měsíc a půl na Bali, ale jeho žena nemůže pracovat na dálku a tak je v Rusku. Pak se vypravíme na místo u Gili Air, které se mi líbí zdaleka nejvíc. Vidíme roztodivné rybky, nejvíc mě baví tmavomodrý čtverzubec a klauni. Na jednom místě se koncentrují. Protože je lidé krmí sušenkami. A ty korály a lilijice. Jůůůů. Užila jsem si to dost.
Dojdu si dát sprchu na pokoj a pak mi píše Míša, že už skončil. Vezmeme cestu kolem pobřeží do přístavu, při tom mi sdělí své zážitky a na oslavu si dáme kávu a Míša si čokoládový croassant. Pak jdeme na ubytování. To o dvě noci protáhneme a zamluvíme ještě jednou výlet na šnorchlování. Cena versus kvalita je velmi vysoko. Po odpočinku objednáme večeři. Oba si dám curry, já si ho dám s výtečným tempehem. Večer nám Das ještě donese čerstvé buráky a my odpadáme s plným bříškem do postele.
Prší. Ale déšť po chvíli přestává. Nasnídáme se. A pak vyrazíme k lodím, absolvuje se stejný výlet jako včera. Mě se to natolik líbilo, že si přeji, abych tenhle zážitek mohla sdílet s Míšou. Čekáme do 10:00. Dneska je teda lidí víc asi dvacet. A klukům to trvá. V 10:20 vyrážíme. Pravděpodobně navštívíme ta stejná místa jako včera. Korálový útes si užijeme moc. Vidíme několik velkých želv. Všude rybky, větší klauny očkaté a několik ne čtverzubců, jak jsem si myslela, ale havýšů.
Šnorchlování mi jde mnohem lépe. A fakt se slovy nedá popsat ta krása. Průzračné moře a proud, který nás unáší. Tahle vzpomínka zůstane hluboko v naší mysli. Pak přejdeme k podvodním sochám. Vypadají sice krásně, ale je zde strašně moc lidí. Tak s Míšou přeplaveme zpátky na loď. Pak čekám včerejší místo se želvami, ale nakonec šnorchlujeme jinde, kde je spousta rybek. Míša dvě želvy vidí. Dáme si oběd. Na lodi si tentokráte povídám s Američankou a Malajsanem. Já volím skvělou polévku se zázvorem a kokosem a Míša si dává smaženou rýži. A taky si po dlouhé době dáme čerstvý kokos, často jsme měli smůlu na kyselé nebo nějaké špatné. Tentokrát se ale trefa povede. Pak jedeme na poslední místo k našemu ostrovu Gili Air. Tam se nám bohužel stává další ztráta. Míša při úpravě brýlí ztrácí podvodní kameru, co nám vypůjčila Štěpánka od Brna. I když zkoušíme hledat, nic. Náš průvodce krmí rybky, což teda není dobře pro ně, ale turistům se to líbí. A my si blízkost rybek neužíváme. Já se připojím ke skupině a Míša se ještě vrací hledat. Ale je to marné. No nic. Rozloučíme se, dojdeme na ubytování a smyjeme ze sebe nejen sůl, ale i smutek.
A pak se vypravíme najít rozkvetlý strom, třešeň těžko kámo. Potkáme rozkvetlou plumerii a v přítmí se políbíme, krásný první máj. Procházíme se po pláži se spoustou romantických restaurací. Ale jsou dražší než chceme. Vypadne proud, my si cestu zkrátíme temnou uličkou a najdeme perfektní místo na večeři. Restaurace plná svíček má sice omezené menu, ale působí moc pěkně. Najíme se a jdeme spát. Mě v noci lehce potrápí žaludek. Asi nejspíš lehký úpal.
Ráno vstaneme brzy, chceme vyjet na Gili Trawangan. No, za želvičkama musíme! A tak po snídani vyrazíme do přístavu a trajektem se přepravíme na Gili T. Jen co vystoupíme, už přijdou dotazy: "Bike? Snorcheling?" Nabídky jen míjíme. Co nás zaujme jsou půjčovny podvodních kamer, ale tady nám kamerku neprodají… A tak jdeme přes kilometr na pláž, kde se krmí želvy.
Přijdeme na klidné místo, věci necháme na břehu a hurá do toho! Vidíme alespoň šest želv a úplně nás to pohltí. Asi půl hodiny trvá než dorazí další loďky a pak už mizíme. Zkoušíme ještě hledat něco jako prodejnu elektroniky. Ale marně body jsou buďto prázdné nebo je tam spíše smíšené zboží. Tak nic. Káva. Dojdeme do příjemné chladné kavárny u přístavu. Po kávičce putujeme kolem luxusních apartmánů s krásnými zahradami. Najdeme malou restauraci, kde si dáme obídek.
Pak se procházíme kolem krásných plážích, popovídáme si s místními a pak jdeme znovu k želví pláži. Jsou ale vlny a želvy nikde. Míša to vzdává, ale já to ještě zkouším znovu. A vidíme hodně zblízka dvě krásné želvičky. Fakt se mi líbí, jak se krmí a tu a tam výplatou se nadechnout. Mají tak krásné oči! Míša nakonec taky připlave. Sbalíme si věci, dojdeme znovu do stejné kavárny a pak už jedeme zase zpátky an Gili Air. Dojdeme si ještě jednou na hamburger.
Ráno se nasnídáme, já si zašiju šaty a spravíme mi trekové hůlky. Nějak zatvrdy a nešly šroubovat. Zaplatíme a vyrazíme do přístavu. Chceme chytit veřejnou loď, ta má ale jen sedm pasažérů a asi se bude čekat dlouho. Připlatíme si tedy za rychlou loď, kolem půl desáté vystoupíme na pevnině. Půjčujeme si motorku. A získáme jí za 80 000, což je přesně cena, co chci. A už si to drandíme do Mataramu. Do města zamíříme pro novou podvodní kameru. Asi půl hodiny nám trvá rozhodování. Tak jí máme, nekoná se žádný drahý GoPro, ale Akaso 7! Takže všechno má nějaký (dobrý) konec. A tak snad příště zatáhneme za správný konec. Kterým se vypravíme směrem?