Poznáváme džungli na Borneu
3. 8. 2023 | Malajsie - Oblast Sandakan a SepilokDojedeme na nádraží v Kota Kinabalu. Najdeme náš autobus, dáme do něj batohy, v nedaleké jídelně si dáme večeři a nasedáme. Autobus se kolem osmé večer rozjíždí a my skoro ihned usínáme. Teplota se zdá být ok, ale během noci klimatizace přituhuje, stěrače stírají kondenzovanou vodu a my se balíme do šátků a spacáků. I když silnice hází spíme relativně dobře až do půlnoci, kdy autobus zastavuje na krátkou pauzu. Naše představa byla, že dojedeme do Sandakanu - naší další destinace okolo 4 ráno. Už teď ale navigace ukazuje, že touhle rychlostí tam budeme ve dvě. Řidič jede jako blázen i po městě kolem 100 km/h. Navigace ukázala trasu naprosto přesně a ve dvě přijíždíme na autobusák. Na dnes jsme pochopitelně nebrali ubytování a tak přemýšlíme, co teď. Naštěstí je nádražní budova vcelku nepoužívaná a otevřená a tak se nasáčkujeme do horního patra bez světel, rozložíme karimatky a asi do 6 vcelku spokojeně (pozn. redakce spokojeně je silné slovo) ještě spíme.
Ráno nás probudí vytahování rolet z dolního patra a tak sbalíme batohy a vyrazíme k hotelu. Chceme v něm nechat zavazadla, ale bohužel se nám nikdo neozývá. Co se dá dělat. Batohy necháme ve vestibulu a pokračujeme na prohlídku města. Vezmeme to boční uličkou a kolem muslimského a poté i křesťanského hřbitova dojdeme k čínskému chrámu. Chvilku si u něj odpočineme a pak už nás čeká centrum. Nedá se říct, že by se tu dalo dělat něco příliš zajímavého, ale koupíme něco malého k snídani a na břehu moře to spořádáme. V půl kilometru vzdálené stylové kavárně si dáme u výborné kávy relax po náročné noci.
Městem vede heritage trail - stezka okolo všech historických míst. Schody na stezce zdobí zajímavé malby. Po pár metrech vylekáme slunícího se hada, ale vyfotit ho nestihneme. Okolo jdoucí člověk se ptá, co tam máme a pak se s námi dá do řeči. Jedná se o správce stezky, který tu monitoruje škody způsobené nedávnými dešti. Řekne nám něco o původu města. V dobách čínské kolonie se jednalo o hlavní město státu Sabah a spousta lidí a podniků tu má pořád čínské kořeny. Kolem domu známé spisovatelky Agnes Keith (píšící o Borneu) jen projdeme až ke gotickému kostelu Sv. Michala a všech andělů. Dnes má zavřeno, ale zvenku vypadá celkem hezky. Kolem spousty dalšího pouličního umění se vrátíme do centra a najdeme malou čínskou restauraci ve stylu bufetu. Dostaneme kopec rýže a 3 jídla podle našeho výběru. Vše zapijeme ledovým čajem a výjimečně si v Malajsii na něčem i pochutnáme.
Kousek za městem se nachází Sandakanský deštný prales a tak sedneme na grab a program na odpoledne máme jasný. U vchodu chvíli okouníme, zda se nám nepodaří zahlédnout hulmany kaštanové, ale marně a jdeme do lesa. Chvíli nás cesta vede po asfaltce, ale brzy nás zláká výhled na domky a z něho vedoucí stezka do pralesa. Jedná se pouze o sekundární prales a zvířata se tu moc nevyskytují. Přesto se nám procházka lesem líbí a užíváme si zvuky džungle, spoustu hub a krásných stromů.
Když se nám zdá, že už jsme moc daleko zvolíme cestičku vedoucí zpátky směrem k silnici. Občas pozorujeme nějakého ptáka, ale opice žádné. Hlavní silnicí projdeme zpět ke vchodu, kde si na chvilku sedneme. Marťa mě tam pak nechá a vydává se zpět do lesa. Park se mezitím zaplňuje místními, kteří sem chodí na podvečerní procházky a běhat.
Marti okénko: Místní manažer mě ihned upozorňuje, že pokud budu fotky využívat pro komerční účely, měla bych platit poplatek. Najdu pár masožravých láčkovek. Chvíli myslím, že mám hulmany, ale nakonec jsou to jen vztekající veverky. Vidím ještě krásné strdimily a pak už se vracím na parkoviště. Míšu přemluvím na procházku, ale nevidíme toho mnoho. Slyšíme jen dronga.
Když se vrátíme zavoláme taxík a necháme se odvézt zpět na ubytování. S řidičem si po cestě příjemně popovídáme o životě. Dozvíme se mimochodem, že pořídit si manželku tu stojí 12 až 15 tisíc ringgitů. Naše batohy v hotelu ještě kupodivu najdeme a úspěšně se zabydlíme. Marťa dojde ještě na nákup na večeři a snídani a pak už jdeme spát.
Dnes máme v plánu navštívit Rainforest Discovery Center (RDC) v nedalekém Sepilogu. Po snídani zavoláme grab, kterým se vezeme asi půl hodiny. Řidič nám stihne nabídnout pár výletů do pralesa, ale už máme zamluvené, co chceme a tak s díky odmítáme. Kolem desáté přijíždíme ke vchodu, koupíme se vstupenky a vcházíme do centra. Hned na úvod nás vítá pěkné jezírko, které se rozhodneme obejít stezkou lesem. Moc lidí tu nechodí a tak si užíváme příjemný tichý den. Ani tolik nemluvíme, abychom nevyplašili případná zvířátka.
Ze stezky kolem jezera přejdeme na krásný železný chodníček v korunách stromů. Z něho můžeme pozorovat první obří veverku ratufu a prohánějící se bandu makaků dlouhoocasých. Na stezce stojí několik věží nabízejících výhled nad korunami stromů pojmenovaných po různých ptačích druzích. Vylezeme na nižší věž trogonů a pak ještě na nejvyšší věnovanou zoborožcům. Obdivujeme orchideje v korunách, ale zoborožce bohužel vidíme jen v dálce přeletět. Pralesní stezkou věnovanou nártounům se vracíme zpátky ke vchodu, abychom si tu v kavárně dali oběd. Objednáme si a Marťa ještě vyrazí do okolí a najde krásného datla. A po jídle znovu do pralesa. Projdeme stezkou v korunách až na konec a pak zkratkou ke stromu pojmenovanému Sepilok gigant vysokému 65 metrů!
Potkáme tu trochu ztracené Nizozemce, kterým poradíme kudy jít, prohlédneme si hnízda pralesních včelek a pokračujeme k druhému mega stromu - Kabili monster, který měří neuvěřitelných 75 metrů. Máme ještě dost času a proto se rozhodujeme obejít nejdelší okruh po stezce pojmenované pita trail. A to prej, k mému zklamání, není chleba, ale pták. Z cesty nám uskakují ještěrky, nad námi švitoří ptáci a poskakují veverky a kolem nás bzučí hmyz. Džungle se vším všudy. Pozorujeme dva jiné datly, kter´ří se jakou dobu vystavují naším zrakům. A často místo opic někde skáče veverka. A protože ještě nemáme dost, lezeme znovu na věž zoborožců. Tentokrát jsme alespoň odměněni orlem malajským a strdimilem, kteří nahoře mají bufet ve včelím hnízdě.
V budkách dole na stezce sídlí poletuchy a máme štěstí, že jedna z červených zrovna vyleze, aby si odskočila na malou. Přesuneme se na nedalekou ptačí pozorovatelnu. Ptáků moc nevidíme, ale alespoň tu nalezneme malý dalekohled, který si Marťa přála. Blíží se zavírací doma a vracíme se ke vchodu. U jezera pozorujeme hýbající se větve. Já to přisuzuju makakům a dám si pohodičku na lavičce. Marťa ale nadšeně vyráží na průzkum. Za chvilku mi píše, že tam má orangutana a tak běžím za ní. A skutečně nad námi se přetahuje mladá samice z větve na větev. Očividně se jedná o poloochočeného jedince, ale i tak je to úžasný pohled.
Sledujeme jí až do botanické zahrady, kterou si v rychlosti ještě projdeme. Po páté opouštíme park. Autobus už asi nepojede a tak voláme grab. Marně. Za dlouhou dobu nás konečně přijme řidič. Je to ale nějaký vykuk a rezervaci těsně před příjezdem ruší a vydává se za normální taxi. Tak to ne. Rozhodujeme se řidiče ignorovat a dojít blíž k hlavní silnici. Po cestě zkoušíme občas grab a nakonec se jeden chytne. Za chvilku už u nás zastavuje sympatický mladík, který nám vysvětluje, jaké máme štěstí. Grab tudy takhle navečer údajně už moc nejezdí. Dobře si s ním po cestě popovídáme o místních poměrech, životě na vesnici a taky o naší cestě. Na hotelu si dáme chvilku oraz a potom vyrazíme do nedaleké samoobslužné prádelny vyprat. Během praní stihneme slušnou večeři ve vedlejším podniku a během sušení zvládneme nákup. A pak už jen zasloužený spánek.
V RDC se nám líbilo a proto tam dnes vyrážíme znovu. V hotelu uděláme checkout a s batohy se necháme odvézt taxíkem do Sepiloku. Batohy necháme u vstupu a spěcháme na stezku v korunách. Povedlo se nám tu být na osmou a za odměnu můžeme na zoborožčí věží pozorovat běžné zoborožce v dálce. Projdeme stezkou až k ptačí pozorovatelně a pak se vracíme džunglí ke kavárně. Tu potkáme minimálně dvakrát ledňáčky. V té já zůstanu pracovat na stránkách, zatímco Marťa vyráží znovu do lesa.
Marti okénko: Tahle džungle mě neskutečně vzrušuje. A tak se vydávám opět po cestě v korunách stromů. Mimochodem na ceduli tu ukazují světové inspirace pro stezku a mezi ně patří ta na Lipně (asi se tam taky budeme muset vypravit). Cestou potkávám francouzské birdwatchery a rychle si s nimi popovídám. A pak už putuju dál na zoborožcí věž. Tam najdu hnízdo orla, což je úplně super a lezoucí veverku ratufu. Projdu se ptačí pozorovatelnou a vrátím se cestu ledňáčků. Ti tu nejsou, ale ptáků pozoruji doopravdy hodně. Ještě na jednom místě potkám francouzské birdwatchery a společně sledujeme datly. Pak se střetnu s mladým sympaťákem a ukazuju mu datly. Čas kvapí a kam jinam se vrátit, než za manželem.
Já mezitím skoro dodělám, co jsem chtěl a společně si v kavárně objednáváme oběd. Blíží se nám pomalu odjezd a tak se vracíme ke vchodu. Máme ještě ale chvilku a tak si sedám na lavičku, zatímco Marťa ještě běží prozkoumat informační centrum (a houpací most přes rybníček). Po chvilce se za mnou staví Clair, Nick a Mary, kteří tu dnes náhodou taky jsou. Prohodíme pár slov, ale potkáme se na další výpravě a tak se spěchají připravit. Za chvilku se vrátí i Marťa a po vyzvednutí batohů si dáme cca 2 km procházku (v pekelném vedru) k záchranné stanici pro orangutany, kde máme domluvený spich s organizátorem našeho dalšího dobrodružství.