Přístavy ostrova Palawan
21. 6. 2023 | Filipíny - Oblast Port Barton a město Puerto PrincessaVítá nás Port Barton. Dojdeme na místo, kde nás mile vítá Archie, který to vlastní. Po mírném relaxu na našem pokoji vyrážíme na oběd. Objevujeme kuchařku Rachel a její kantýnu postavenou na naší oblíbené hrncové metodě. Za dobrou cenu cca 100 Kč dostaneme dva plné talíře výborného jídla.
Po jídle vylezeme před kantýnu a přemýšlíme, kam na kafe. Hned vedle nás zláká příjemná kavárnička s dobrou kávou a přátelskou atmosférou. Využijeme WiFi, kterou naše ubytování neposkytuje a po slehnutí oběda vyrazíme na chvilku na pláž. Marťa zkouší šnorchlování, ale moc toho tam prý k vidění není. Žene se bouře. Raději se vracíme na ubytování kde čekáme, než se to prežene. Pak nastává čas večeře. Dojdeme opět k Rachel a zkusíme zase jiné hrnce. Je to opět výborné. S Archiem si domlouváme za skvělou cenu poslední island hopping na Filipínách na další den.
Ráno prší. Hodně. Tour se dá bez storna zrušit a toho se rozhodneme využít a přesunout plavbu na zítra. Posnídáme a čekáme, než se déšť přežene. Přesuneme se na oběd do naší oblíbené jídelny. Déšť ustal a rozhodujeme se vyrazit na procházku po plážích. Jdeme po té hlavní asi 500 metrů, než skončí hlubokou řekou. Přemýšlíme, jestli se otočit a obejít to po silnici, ale už na nás mávají z druhého břehu děti a přitahují se k nám na voru a že nás za 50 pesos na osobu převezou. Smlouváme 50 za oba a potom, co vypadá, že odejdeme, souhlasí s naší cenou.
Jdeme ještě asi kilometr, než narazíme na moc pěknou kavárnu Pablo's café uprostřed ničeho. Usměvavá paní na nás mává z okna a omlouvá se, že nejdříve musí utěšit dítě. Máme času dost a tak si jen sedneme a relaxujeme. A získáme čerstvou papáju jako kompenzaci. Zanedlouhou se paní objeví a připraví nám výborné kapučíno. Moc se nám tu líbí. Místní rodina má příjemný, vzdušný dům. Dobrá inspirace do budoucna. Po kafi jdeme dál, než přijdeme ke Coconut beach (Kokosové pláži). Chtějí vstup, ale my ani nemáme chuť na koupání a tak pokračujeme dál až k White beach (Bílé pláži). Nevím, kdo ty pláže pojmenovává, ale nejspíš je barvoslepý. Pláž je béžová jako každá jiná. Pozorujeme tu oranžového ledňáčka a spoustu krásných mušlí.
Připozdilo se a proto se vracíme zpět. Ve vesnici zkusíme tentokrát jinou restauraci na večeři. Marťa měla chuť na polévku a tady ji uspokojí dýňovou. Já nepohrdnou hamburgerem. Vracíme se do našeho útočiště a tím zakončujeme náš den.
Další ráno vypadá krásně. Svítí slunce a my se těšíme na loď. V klidu posnídáme a před devátou nás nabírá pán na tricykl a veze nás do přístavu.
Zaplatíme za tour a kolem 9 vyplouváme. Jako první zastavujeme u Twin reef korálového útesu. Vítají nás korály a spousta rybek, které tu opět krmí. Užíváme si podvodní život včetně několika Nemů. Za nedlouho se vracíme na loď a pokračujeme k želví svatyni. Dlouho hledáme, ale nakonec nám průvodce jednu želvičku ukáže. V okolí se můžeme porozhlédnout po trochu jiných korálech s trochu většíma rybama a taky žahavýma potvorama. Jedna medúza mě vezme po rameni a je to jak projít kopřivama. Vracíme se k lodi. Posádka pro nás zatím přichystala oběd. Trochu skromnější, než v El Nido, ale výborný. Obzvlášť ananas chutná skvěle.
Po obědě zůstanu relaxovat u plavidla zatímco Marťa se vydá na další průzkum korálů. Zhruba za půl hodiny se vrací a můžeme plout na další korálový útes příhodně nazvaný Fantastic reef. Oproti Twin reefu tu pozorujeme jiné druhy ryb a obrovské korály. Po obeplavání útesu pokračujeme lodí na pláž na ostrově Capsalay. Na šnorchlování to tu není a tak se jdeme projít. V mangrovech pozorujeme různé ptáky. Hodně nás zaujal zpívající datel. Trochu si zaplaveme v moři a Marťa se jde obejít ještě druhou stranu ostrova. Já si užívám teplé moře. Před odplutím se ještě kluci z posádky vypráví na ostrov a donesou pro každého kokos. Příjemné osvěžení a gesto.
Počasí se zhoršuje a hrozí bouřka. Zastavujeme na písečném náspu s nadneseným názvem Starfish island - ostrov hvězdic, kde najdeme slovy dvě hvězdice. Parkujeme tu asi 6 lodí a lidi se mačkají na malém ostrůvku. Moc nechápeme, co na tom vidí. Před 5 dokončujeme plavbu. Zajdeme na večeři. V obchodě koupíme kolu a na ubytování dopijeme zbytek rumu. Zkusím pár písní na místní kytaru, ale chybí ji struna a tak to po chvíli vzdáme a jdeme spát.
Poslední den v Port Bartonu zahájíme snídaní na ubytování a pak si od majitele plujeme motorku. Musím říct, že už jsme měli i kousky v lepším stavu, ale chceme dojet jen k nedalekým vodopádům a mělo by to stačit. Navíc nám motocykl propůjčí zadarmo.
Cesta k vodopádu tradičně končí polňačkou, ale úspěšně se dokodrcáme k parkovišti. Tři místní děti nám hned nabízejí průvodcování a my tradičně s díky odmítáme. O kousek dál se zapíšeme do návštěvní knihy a necháme jim něco málo jako vstupné dobrovolné. Cca půlhodinová cesta k vodopádům se nám hodně líbí. Je celkem klidná a můžeme na ní pozorovat spostu hmyzu a ještěrek. Hlavně motýli a vážky tu jsou moc pěkné. Od vodopádu Pamuayan moc nečekáme, ale vcelku překvapí a líbí se nám.
Svlažíme v něm nohy a chvilku relaxujeme. Tu náhle pozoruju pohyb ve vodě. "Marťo, had!" zavolám. A skutečně malý hnědý hádek si to plave jezírkem pod vodopádem. Fotíme a sledujeme jeho pohyb k nic netušícím turistům. Když je ale had spatří, změní směr a odplave na zídku, kde ho Marťa ještě fotí. Vydáváme se zpět. Marťa fotí a užívá si zvířátka, já si v mezičasech čtu. Po návratu k motrce a následně do Port Bartonu se stavíme na autobusáku.
Plakát říká, že autobus pojede o půl druhé, ale raději se ptáme ještě místního člověka a ten říká, že v jednu. Raději přijdeme před jednou. Stavíme se na ubytování, ale rozhodneme se ještě vzít motorku a dojet do Pablo's café kavárničky na pláži. Výborné ledové kapučíno nás nabije na další cestu a spokojení se vracíme do centra. Dáme si poslední oběd u Rachel, dojdeme do ubytka, kde popadneme batohy a před jednou dorazíme k autobusu. V autobuse nám řeknou, že si máme koupit lístky na přepážce, zatímco před přepážkou nás pán odchytne a nasměruje nás zpět do autobusu. Sedneme si a čekáme, co se bude dít.
Děje se vedro. Jdu čekat ven. Kolem čtvrt na dvě se raději vrátím na místo a autobus neodjíždí ani v jednu ani o půl druhé, ale 13:20. Cesta ubíhá celkem příjemně. Když chce někdo vystoupit nebo nastoupit hned vyskočí jeden z průvodčích (máme tři) a dává špalek pod kolo. Druhý pomáhá při nástupu a třetí tam je asi na okrasu. I lesnatá krajina Palawanu má něco do sebe a celou cestu se můžeme kochat buď džunglí, veničkama nebo mořem.
Konečně se blížíme k Puerto Princesa - našemu dalšímu cíli. Jedeme ale veřejným autbusem (abychom ušetřili) a ten zastavuje na terminálu asi 20 km od centra. Nevadí alespoň máme šanci konečně vyzkoušet jízdu vozítkem jeepney. Stěží se nasoukáme na podle mě dvě poslední volná místa i s batohama. Všichni chtějí sedět u východu, aby mohli snadno zadem vystoupit a proto musíme projít přes všechny lidi. Další "povinností" lidí sedících u řidiče je posílat jízdné od lidí vzadu a tak přes naše ruce putují peníze jedním i druhým směrem.
Po cestě se jeepney trochu uvolní a když se blížíme k našemu hotelu zavoláme na řidiče a ten nám na místě zastaví. Trošku bloudíme blátivými uličkami, než najdeme náš hotel. Za tmy se pak vydáváme na průzkum města a na večeři. Najíme se v příjemné vegetariánské restauraci a zamíříme zpět. Po cestě však natrefíme na oblast se spoustou stánku. Začíná to prodejem květin, ale rychle následují tradiční domky a po nich řemeslné stánky, po kterých už najdeme stánky se vším možným. Jídlo, oblečení a cetky. Dojdeme k velké budově v centru. Dole se můžeme podívat do malé amatérské galerie a nahoře můžeme sledovat zápas v boxu mezi dvěma klukama. Box nás příliš neosloví a vracíme se spát do hotelu.
V Puerto Princesa se nám nepodařilo najít pro nás zajímavý program a proto si dáváme oddychový den. Pobalíme, batohy necháme na hotelu a vyrazíme na pozdní snídani. Včera jsme si vyhlídli pěknou kavárnu, co otevírá v 10. Přijdeme tam po desáté a na dveřích visí zámek.
Nedá se nic dělat, jdeme se podívat po okolí po něčem jiném. Marně. Vracíme se zpět, ale kavárna má pořád zavřeno. Sedneme si před ní a koukáme na google recenze, když v tom přijede motorka a pán nás pustí dovnitř s tím, že máme asi 15 minut počkat. Konečně si můžeme objednat a po chvíli dostáváme snídani a kávu. Za to čekání to úplně nestálo.
Zklamaní vyhledáme další kavárnu, kde si dáme oběd. K mému hamburgeru dostanu 4 hranolky. Asi jsem si ho měl dát s rýží. Prostředí tu mají sice hezké, ale přebíjící se hudba ze 3 různých reproduktorů a komáři způsobí, že na kafe nezůstanem a pokračujeme raději do města. V centru obhlédneme kostel a malý památník obětem druhé světové války.
Pokračujeme k moři na promenádu po pobřeží s výsadbou palem. Vyfotíme medúzu v moři, co vypadá hodně žahavě a zamíříme do dnešní poslední kavárny o kousek dál. Tady se konečně cítíme spokojeně a zůstaneme až do večera a na večeři. Prázdná promenáda se pomalu plní místními, co se sem chodí procházet posedět, zaběhat a projet na kole. Dáme si poslední večeři na Filipínách a po tak výborném zakončení se začneme vracet na ubytování.
Po cestě seženeme něco na zítřejší snídani, vyzvedneme batohy a jdeme pěšky na letiště. Bez problémů přeletíme do Manily. Tady potřebujeme přejet z terminálu 3 na terminál 1. Je půlnoc a pán u stolečku nám oznamuje, že autobus zrovna odjel a musíme počkat 45 minut. Chceme spát, ale vydržíme a kolem tři čtvrtě na jednu skutečně spoj přijíždí. Na druhém terminálu projdeme kontrolou a najdeme si trošku skryté místo za vozítky, kde rozložíme karimatky a dáme si rychlý šlofík na 3 hodiny. Ruší nás povídající si lidi a hrající si děti, ale minimálně já jsme tak unavený, že za nedlouhou usínám.
Budíme se okolo 5 a jdeme na proceduru odbavení na další letadlo. Při odbavení zavazadel nám dvě přepážky před námi zavřou a trochu se to vleče. Imigrační je docela rychlé, ale kontrola palubních zavazadel trvá dlouho. Naštěstí jsme vyrazili brzo a tak vše bez problémů stíháme. Před bránou si ještě dáme snídani a za poslední filipínské pesa si koupíme jedno 3v1 u stánku, protože na normální kafe nebo druhé 3v1 už nemáme dost peněz.
Čekáme na otevření brány, když za námi přijde usměvavá paní s dotazníkem spokojenosti. Snažíme se vymyslet, za co jsme kolik utratili a jak se nám to líbilo. Zážitek hodnotíme pozitivně i když strháváme body především za Manilu. Před devátou se konečně dostaneme do letadla a odlétáme poznat novou zemi.