Rušná pohoda maloměsta
16. 3. 2023 | Malajsie - Městečko KuantanPřijíždíme do Kuantanu se zpožděním kolem desáté večer. Nic naplat rozhodneme se pro náš první taxi Grab. Přes appku objednáme auto. Nakonec přecházíme jinam, abychom se s řidičem minuli. Nemám ráda taxikáře, tuk tuková mafie tomu nepřidala a tahle zkušenosti, kdy nám Grab naúčtuje 3 ringitty navíc tomu nepřidá. Napodruhé se nám podaří sednout do auta a řidič nás odveze na ubytko. Malá panika s mým hledáním telefonu a vyřízení jdem spát. Přijdou mi únavné přejezdy. Další den vyrazíme do centra města kolem buddhistického, katolického a islámského hřbitova. Cestou vidíme hulmany poskakovat po elektrickém vedení.
Najdeme prádelnu a jdeme na brzký oběd. Kavárna Office má místní nudle i "real coffee" , tak jim dáme šanci. Vyzvedneme si vyprané a usušené prádlo. Je fakt pohoda odevzdat kopici smradlavého hnoje a dostat do ruky tašku voňavého oblečení. Vše naložíme do batohu. A už jdem dál, naším zvykem je jít přímočaře. A tak se ocitáme v policejním komplexu, který asi budeme muset obejít. Už se skoro vracíme, když na nás ochranka zavolá, abychom se vrátili a člověk v uniformě nás vyvede boční brankou. Vycházíme přímo u modrobílé mešity Sultána Ahmada I.
Kolem ní léta obrovský houf holubů a místní je krmí. Projdeme se kolem obchodního centra ke street artové uličce, která je naprosto úžasná. Obdivujeme tentokrát skvělá, některá i 3D nová díla. Slon, drak, balón, holičství. Musíš to vidět na vlastní voči!
Pak se jdeme ještě podívat na nábřeží k přístavu Sungai a dáme si výbornou zmrzlinu a ledovou čokoládu. Projdeme se po promenádě kolem řeky a s otevřenou pusou koukáme na vydru. Předvádí se na molu. Hraje si s lanem, vyvaluje se a skáče do loďky
.
Míša už dávno hlásá, že se na výpravy do pralesa vykašle. Zvířata podle něj se vidí častěji ve městě než v džungli. Ještě varan. Zase objednáme Grab a už frčíme k moři. Kolem KFC, StarBucks a McDonaldem projdeme na krásnou pláž Teluk Cempedak plnou Malajců. Ještě nás čeká tvrdý průchod mezi tlupou makaků. Mladá opice na mě cení zuby. No možná bych byla i větší hrdina, ale vidina pokousání opice mě neláká. Navíc agresivní chování je motivuje k útoku a věřte mi, že tyhle opice se bojí akorát praku. Projedeme se po cestě s výhledy až k další krásné pláži Teluk Tongkang. Tady už skoro nikdo není. Ani ten kemp, co ho tu zobrazují mapy. Obklopují nás tisíce drobných krabů, vlny narážejcí na skály a krásné obrazce černého a světlého písku, které tvoří moře.
Vylezeme na skály a užíváme si ten klid. Větší druh krabů se pevně drží skal a ani velké vlny s nimi nehnou. Při zpáteční cestě už tu tolik opičáků nepotkáme. A nakonec neodoláme a jdem do McDonaldu. No jo, lepší a chutnější a levnější by asi bylo něco jiného, ale hranolky a cosi podobající se sýru? Nelze odmítnout. Ještě vidíme bandu opic krmící se spolu s majnami ukradeným jídlem, doneseným ovocem a odpadky.
Pak už se necháme odvézt do hotelu, zkoukneme film (Věřím tomu, že Brumbál tentokrát přežije!) a dobrou.
Rozhodneme se zůstat v Kuantanu o den déle. Kdesi na jihu mají zrovna (pro Malajsii takové normální) povodně. Ze záhadných důvodů nemůžeme zůstat o den déle ve stejném ubytku a tak změníme místo. Po ranní pohodě, vyspávání a snídani opustíme ubytko a táhneme se vedrem blíž k centru. Na hotýlku se necháme batožiny a zamíříme do vietnamské kavárny. Čekáme do dvou na check in, abychom si mohli trochu odpočinout na pokoji. Cestou potkáme trhy a docela si pochutnáme. Já si dávám "rýžové" jakoby knedlíky s vajíčkem a Míša fajn špízky (satai) s rýží. Jen nám všechno bohužel zabalí do plastů a to neuvěřitelným způsobem. Ne vždycky tomu dokážeme vzdorovat.
Na pokoji chvíli odpočíváme a nedá mi to, jdem k mangrovům. Necelé tři kilometry (a stejně zpátky) započneme kolem čtvrté hodiny. Asi na patý pokus se pokoušíme koupit nůžky na nehty. Prostě nám ty funkční zrezly. A tak vlastně kupujeme lepidlo na boty a kelímky na ledové kafe. Mají tu všechno kromě těch nůžek. Kolem rušné silnice dojdeme k hlavní výpadovce. Podél ní jdeme ještě asi kilometr, kolem staveniště a štěkajících psů dojdeme na odbočku. K mangrovům se sice nedá dostat, ale jsou tu úžasně pletená hnízda. Sledujeme ledňáčky a vlhy.
A objevíme i hnízdo orla odkud vykukuje mládě. Zastavíme se v místní jídelně, kde se nás ptají, zda chceme doopravdy vepřové. Trochu se podivíme proč, ale pak nám to dojde. Muslimská zem. Projdeme se nasvíceným městem, ještě jednou si užijeme street art.
Osloví nás dva studenti a povídají si s námi. Nafotí si nás. GDPR hadr. A nadšeně vypraví o výborném tradičním jídle. (Prý jsme nenavštívili správné oblasti.) Necháme se vtáhnout do příjemného kaféčka na mangové tango a pomerančový sunshine. Ještě projdeme po trzích a mrzí nás, že jsme plní k prasknutí. I tak si dám kukuřici. Dojdeme na pokojík a zítra nás čeká cesta. Ráno vstaneme, užijeme si společný čas, zacvičíme si. A máme to časově akorát na městskou. Dojedeme na autobusák, vytiskneme zase ty papírové jízdenky (pokaždé ten tisk stojí jinak) a nakoupíme prý nepálivý (kdoví jestli) oběd. Sedneme do autobusu.
Cesta se vine kolem velkých palmových plantáží. Hodně jsem studovala problematiku palmového oleje. Malajsie patří na druhé místo v množství vývozu této komodity. Ale ta realita je otřesná. Lány, kde se vypaluje, sází a sklízí. Všichni jsou tu na to hrdí. V Taman Negara jsme potkali ornitologa z Belgie. Ten sice nepreferoval palmy, ale přišel s názorem, že je to lepší než zelenina, kde se používá doopravdy hodně chemie. Vtipné je, že pod palmou žije hodně myší a tudíž se dobře v plantážích hnízdí sovám. Sympatický řidič, co nás vezl do Jerantutu a měl před důchodem, se těšil na svou plantáž, která mu zajistí živobytí. Jiná strana mince. Ale teda mé srdce ekologa pláče, když si představím nevratnou ztrátu úžasného pralesa. Prostě v Evropě zhýralost palmového oleje podporovat nebudu.
Jedeme. Cestou si dáme výborný (a doopravdy nepálivý) oběd. Zkouším stále víc jíst vegetariánsky, ale daří se mi to jak kdy. Ovšem tenhle tempeh byl famózní! Musím podotknout, že malajská kuchyně je také na pohled nevabná, ale prý bude hůř. A jsme tu! Doopravdické velkoměsto. Tak další příběh může začít…
