Slunce, měsíc a hvězdy
30. 6. 2023 | Taiwan - Sun moon lake a TaipeiKolem čtvrté přijíždíme k jezeru Sun Moon - hodně známé a populární destinaci obzvlášť u místních. Vše jsem skvěle naplánoval, abychom na takových místech byli ve všední den a vyhli se davům. Bohužel mi do plánování nečekaně vlezl taiwanský státní svátek začínající zítra (ve čtvrtek) a končící až v neděli. Chtěli jsme vystoupit u informačního centra, ale autobus nereaguje na tlačítko zastav a veze nás až do městečka Shuishe. No alespoň v místním 7/11 nakoupíme zásoby a místním spojem se vracíme o zastávku zpět ke krásné designové budově návštěvnického centra.
Moderní betonová budova nás uchvátí kombinací ladných křivek a vodních ploch. Trochu méně se nám líbí, že ze zastávky nevede přímá cesta, ale musíme skoro celou budovu jak blbečci obejít. Poprvé se nám to líbí, protože bychom se tu stejně prošli, ale jak se další dny vracíme, čílí nás to víc a víc. Stavíme se na informacích, které nás překvapí svou malou rozlohou vzhledem k celkové ploše budovy. Nic nového se tu nedozvíme. Pobereme pár letáků a jdeme se podívat vedle na výstavu.
První místnost obsahuje spoustu váz. Instalace nás rozhodně překvapuje. Pod decentními vázami jsou naskládané pestrobarevné ubrusy úplně odklánějící pozornost od zamýšleného cíle. V další místnosti zjistíme něco málo o historii a o tom, co se dá v parku vidět a to je vše. Zbytek budovy zabírá kavárna (moc nás neosloví) a správa parku. Mezi centrem a jezerem vede cyklostezka, kde u laviček odložíme batohy a jdeme se podívat na vodu.
Chvilku posedíme na odpočívadle u krásné modré vody s výhledem na město naproti a kopce za ním, než nás vyženou všudepřítomní mravenci a jdeme na procházku okolo. Líbí se nám okolní příroda plná kapradí, hmyzu a ptáků. Dojdeme nakonec, kde se nám naskytne pohled na hory a pagodu Ci En shlížející na jezero z protějšího kopce. Vrátíme se k íčku a na střeše si dáme večeři ze 7/11.
Před západem posbíráme saky paky a vydáme se hledat místo na spaní. Po vedlejší asfaltce stoupáme do kopců, než narazíme na menší odbočku. Vydám se na průzkum a najdu nenápadné schody zasypané listím vedoucí k malému skrytému chrámu. Prozkoumávám ještě další možnosti, ale nakonec se vracím k Martě a volíme chrámek. Venku před oltářem a ještě pod stříškou stavíme vnitřek stanu proti hmyzu a celkem spokojení a vyčerpaní usínáme.
Jako malý úplatek za přespání se rozhodujeme chrámek trochu poklidit. Vymeteme listí a větve a provoníme chrám tyčinkami. Pak už vyrazime zpět k návštěvnickému centru.
Najdeme volnou zásuvku na nabíjení, nasnídáme se a naplánujeme, co budeme dnes dělat. Začneme procházkou okolo jezera do Shuishe. Vede tu cyklo/pěší stezka, ale vzhledem k hustotě dopravy cyklisté stejně půlku času kolo vedou. A když uvážíme cenu, jdeme raději pěšky. Po cestě je spousta odpočívadel, kam cyklisté tolik nezajíždí a můžeme si je v klidu užít. Vylezeme k chrámu Long Feng Gong a obdivujeme výhledy na jezero a samotný majestátní čínský chrám plný draků.
Na oběd dojdeme do města. Najdeme levnou, ale výbornou jídelnu. Obzvlášť rýže s masem a sladkokyselou zeleninou nám moc chutná. Mají hodně lidí a proto si odpustíme kávu a dokončíme rozdělané věci venku na zídce. Sedáme do okružního autobusu, který nás doveze ke chrámu Wenwu. Masivní budova nás zaujme tím, že se tu dá dělat vše. Slouží jako modlitební a meditační prostor, kavárna a čajovna, odpočívárna, herna pro děti i komunitní centrum. Prozkoumáme vyhlídky ze střech a z kopce za chrámem. Do fontány přání hodíme penízek pro štěstí. Dáme si kávu a čaj a pohoupeme se na lavičce.
Nakonec stěží stíháme autobus dál k chrámku Xuan Zang. Osloví nás tu místní kluk. Chvilku si s ním povídáme a snažíme se mu vysvětlit odkud jsme. Musíme ale pokračovat a tak se snažíme rozhovor ukončit. Marně. Pokaždé přijde nová otázka. Konečně se omluvíme, že hrozí bouře a opravdu musíme jít a vyrazíme do kopce na pagodu Ci En. Po pár schodech stojíme pod ní a začínáme výstup do nejvyššího patra. Kde se nám naskytne nádherný výhled na jezero, okolní hory a taky nedaleké bouře.
Raději proto zase slézáme dolů kolem chrámu až na poloostrov, odkud chceme jet autobusem. Stezka končí u chrámu Xuanguang. Tady si chvilku odpočineme a pozorujeme spoustu ptactva. Namísto autobusem se nakonec rozhodujeme jet lodí. Marťa ještě prozkoumá mola a pak už nasedáme na loď. Paní, co nám prodávala lístky kus utrhla, jakože to platí na jednu cestu. Pan průvodčí tomu ale nerozumí a anglicky neumí. Poradí si však dobře. Obejde frontu, než najde mladou slečnu, co anglicky hovoří a společně se domluvíme. Jako bonus máme plavby dvě, protože loď nejede přímo do Shuishe, ale zastavuje ještě ve městečku Ita Tao.
To jsme navštívit nestihli, a tak máme radost, že přes něj plujeme. Nakonec přistáváme v Shuishe. V 7/11 opět rychle nakoupíme zásoby a necháme se odvézt k informacím. Chvilku nabíjíme elektroniku, večeříme a využijeme veřejné toalety na lehké umytí. Za tmy se odebereme k našemu chrámečku.
Ráno se opět chopíme košťat a vymeteme prostranství okolo chrámu a schody. Spokojení, že jsme si pobyt odpracovali bereme batohy a jdeme na autobus.
Rychle posnídáme a spoj tak tak stihneme. Malým busíkem se necháme odvézt do městečka JiJi. Po cestě pozorujeme průvod a chceme zastavit u nedalekého chrámu. Řidič ale signál pro zastávku nevnímá a dováží nás až ke kilometr vzdálenému nádraží. Necháme tu batohy na volno vedle lavičky a po staré dráze se zaparkovanou parní lokomotivou se vracíme na místo, kde šel průvod. Ten mezitím došel skoro až k chrámu a tak máme parádní podívanou s bubny, draky, oživlými sochami a ohňostrojem. Marťa se dostává do centra dění a místní ji postrkují, aby to pořádně vyfotila.
Za chrámem se ještě můžeme podívat na druhý chrám, který podlehl zemětřesení. Smutný pohled na sesypané věžičky. Musíme jít zpět, abychom stihli vlak. Na nádraží vezmeme batohy a necháme se nanavigovat, protože místním cedulím nerozumíme. Zanedlouho přijíždí malý osobáček, který nás doveze do městečka Ershui. Odtud máme courákem pokračovat do Taichungu. Zjišťujeme ale, že vlak pokračuje až do Taipei, kam potřebujeme a proto dokoupíme jizdenky, seženeme oběd a jen tak tak dobíhám, když vlak přijíždí. Nasedáme na 4 hodinovou cestu. O půl čtvrté vlak zastavuje v Taipei na hlavním nádraží. Před budovou si půjčujeme kola a s batohy jedeme na kilometr vzdálený hostel.
Nejprve vlezeme do Starbucks, ale náš hostel se jmenuje Starbox. Znovu tedy hledáme vchod a už nás portýr uvádí do výtahu a mačká čtvrté patro. Po cedulích dojdeme až k prostoru, který vypadá jako bývalý byt rozdělený na několik pokojů. Sympatický chlapík u vstupu nás vítá, vysvětluje vše o jeho hostelu a zajímá se o naší cestu. Odložíme věci a jdeme si užít poslední noc v Taipei. Čeká nás Taipei 101 - 10. nejvyšší budova světa a nejvyšší budova v Taipei. Koupíme lístky, i když počasí nám úplně nepřeje a už frčíme do 89. patra na pozorovatelnu. Výtah ukazuje rychlost kilometr za minutu a vyveze nás nahoru v cuku letu. 89 podlaží obsahuje spoustu míst na focení. Křesílka v lesním prostředí, měsíc se světýlky, zrcadlový roh, galaxie na podlaze a spoustu dalších. Také se tu můžeme pokochat krásným výhledem na noční Taipei. Bohužel jen přes sklo.
Stejně ale dlouhou dobu pozorujeme hemžení pod námi a různobarevně osvětlené domy. Zkusíme i vyšší patra, ale vyhlídky jsou zavřené. Podíváme se alespoň na krátký dokument o ohňostrojích odpalovaných z věže na Nový rok. Zdají se být opravdu impozantní. Nakonec ještě natrefíme na obří zlatou kouli zavěšenou uprostřed věže - závaží proti zemětřesení. Sjedeme dolů a přejedeme na břeh řeky Keelung. Podíváme na krásně nasvětlený chrám Ciyou a hned vedle se vydáme na průzkum nočních trhů na ulici Raohe. Marťa si vybere vaječné omeletky s mini chobotnicemi a hroznové víno na špejli zalité karamelem. Mě zaujmou smažená obalované žebírka a čokoládový koblih. Zalijeme to už tradičním bubble tea. Zajdeme ještě na blízký duhový most (zas tak nás neoslnil) a vracíme se na hotel.
Ráno zajdeme naproti přes ulici na tradiční snídani. Dáme si palačinky s cibulkou, omeletu, hamburger a ředkvičkový koláč - radish cake. Dnes nás čeká let, ale máme ještě pár hodin čas. Sedneme na kola a frčíme do nedaleké galerie moderního umění. Hned po vstupu vyjedeme do horního patra. V mezipatře vidíme cedule, že všechny expozice jsou zavřené. Nahoře se můžeme podívat na jednu zajímavou instalaci z papíru a fólie zabírající celý ochoz a to je vše. Máme trochu obavu, zda tu neplýtváme časem.
V přízemí naštěstí objevujeme dvě další výstavy. Jednu plnou promítaček, diapozitivů a hejblátek. Druhá je věnována nějaké letecké katastrofě a zachycujeme letadlo v hangáru a pak v plamenech. Martě se nakonec nejvíc líbí úplně dole v "dětské" části plné kaleidoskopů, dětských kreseb a interaktivních prvků. Po galerii se vracíme na hotel pro batohy. S batohy pak sedáme na kola, máme ujet 850 metrů, ovšem trochu selže navigace. U nádraží se nám nepodaří nalézt stojany na kola a musíme nakonec ujít dalších 800 metrů pěšky. Dojdeme do nádražní budovy a stylově se s Taipei rozloučíme ve stejné restauraci jako při příjezdu.
Po obědě sedáme na vlak, který nás odveze až na letiště. Poslední peníze na kartách utrácíme za dva bubble tea a jdeme přebalit batohy do letadla. Za vrácení karet bychom museli platit a tak je raději necháme v hale, aby si je třeba někdo vzal. Projdeme check-in a sedáme do Pika-jetu. Letadla s motivy Pikachu a Pokémonů a kam nás doveze? O tom zas příště.
