Soutěska Taroko
26. 6. 2023 | Taiwan - NP TarokoV Taipei nasedáme na vlak, který nás odveze do městečka Hualien, kam přijíždíme večer. Napadlo nás, že si pořídíme plynovou kartuši, abychom vařič netahali jen tak. Navíc úplně nevíme, jak budou v národním parku Taroko, kam směřujeme dál, fungovat restaurace nebo jídelny. Prvně tedy do obchodu s outdoorovým vybavením. Kartuši kupodivu mají. Dokonce nám doporučí i levnější variantu, i když anglicky nemluví.
Hodíme batohy do hotelu, kde nejdříve pošleme majiteli video, jak do schránky házíme peníze, aby nám následně poslal kód od pokoje. Pak se vydáváme pěšky asi 3 km do centra na noční trhy. Máme obrovský hlad, který se snažíme utišit koulema s rybí náplní - nic moc. Usměvavý pán nás láká do svého stánku na polívku. Ta nás tolik nezaujme, ale dáme si u nich nudle. A na dezert ještě dojdeme na palačinku a Marťa objeví tyčinky něco mezi tureckým medem a čokoládou.
Jsme kousek od pobřeží a tak se vyrazíme podívat na Tichý oceán. Přes vlnolamy se k němu ale přes usilovnou snahu nedostaneme a vracíme se na autobus. Ten nás odveze k ubytování, kde se ještě zazásobíme v 7/11 jídlem na pár dní v Taroku. Hotel je velmi hlučný a moc dobře nespíme.
Ráno vstáváme v 5, abychom stihli první autobus odjíždějící v 6. Na zastávce chceme koupit neomezenou jízdenku na 2 dny, ale milý pán u informací nám doporučí využít naše easy karty a že to bude výhodnější. Dáme na jeho radu a nakonec se ukáže, že měl pravdu. Nabereme pár prospektů. Marťa ještě sběhne pro repelent a už nasedáme.
Autobus nás veze asi hodinu a půl a my můžeme poprvé obdivovat krásy NP Taroko. Fascinuje nás hluboký kaňon řeky s vysokými strmými skálami. Přejíždíme roztomilé červené mosty a obdivujeme dřevěné visuté lávky přes řeku a svatyně vklíněné do úbočí hor. Řidič nás vyhodí u kempu, který se nachází na předposlední zastávce. Před námi stojí dlouhá dřevěná budova sloužící jako odpočívadlo s vyhlídkou na řeku v horním patře a s toaletami dole.
Sedneme si na chvilku nahoře ke stolku a Marťa se vydá na průzkum okolí. Objeví travnaté prostranství asi 100 metrů od budovy, kam posléze dojdeme postavit stan. S klidným svědomím tu necháme věci, protože v Taiwanu se nekrade a vyrazíme na první procházku.
Kousek od kempu začíná Lushui trail. Úvodní prales se po projdutí tunelem ve skále mění na pěšinu táhnoucí se po úbočí skal. Naskytne se nám krásný výhled na řeku a do ní stékající malé vodopády.
Po cestě pozorujeme motýly, ptáky a různý hmyz. Vylezeme u druhého místního kempu Heliu. Po cestě sem se nám líbil nedaleký most a tak se k němu pěšky vydáme. Obdivujeme jeho na červeno natřenou konstrukci a malou kapličku na skále čnějící nad řekou. Nedaleko přejdeme přes visutou lávku a podíváme se na řeku shora a pak už vyrazíme úzkou roklí po silnici dolů. Předpokládá se, že tu člověk mezi trasami přejede autobusem nebo autem/motorkou a tak občas trochu prekážíme. Procházku si ale velmi užíváme.
Po chvíli dojdeme k další zastávce: Tunnel of nine turns (Tunel devíti zatáček). Původně tudy vedla silnice, ale kvůli bezpečnosti a hrozícím sesuvům vyhloubili vedle novou silnici pro vozidla a tu původní trochu upravili a udělali z ní stylovou pěší stezku. Obdivujeme zákruty kaňonu lemované tunely a chodníčky. Počteme si něco o historii - tohle už je třetí verze tunelu, ty předchozí se zbrotili kvůli tajfunům. Stezka bohužel nevyústí na další zastávku a tak se vracíme po vlastních stopách zpět.
Na zastávce pak krátce počkáme, než nastoupíme do autobusu, který nás odveze asi o 3 km dál k zastávce Swallow grotto (vlaštovčí jeskyně). Tady procházíme ještě většími tunely podél ohromně vysokých skal. Pod námi proudí šedavá řeka zbarvená sedimenty a nad námi švitoří proletující vlaštovky. Na odpočívadle si dáme taiwanskou klobásu a pokračujeme po silnici až ke křižovatce s hlavní silnicí, kde stezka opět končí a musíme se vrátit.
Na začátku počkáme na spoj, který nás hodí až na konečnou na zastávku v městečku Tianxiang. Tady zajdeme do informačního centra, které je liduprázdné, ale celkem pěkné. Doplníme vodu a jdeme na poslední dnešní stezku. Po cestě sledujeme makaky formoské sedící na zábradlí. Pokračujeme asi kilometr na začátek stezky. Mapy.cz hlásí velké stoupání a klesání, ale šikovní Taiwanci vyhloubili přes hřeben půlkilometrový tunel a tak to je v podstatě po rovině.
Po průlezu tunelem nás vítá sousední údolí s pěknou modrou říčkou plnou kamení. Jdeme podél ní pár set metrů na vyhlídku a pak z ničeho nic před tunelem končí mříží. Tajfun stezku zavalil před půl rokem a bohužel ještě není přístupná. Vylezeme alespoň kousek na úbočí přes plot. Naskytne se nám krásný výhled na vodopády a modrou řeku pod námi a je nám hodně líto, že nemůžeme pokračovat.
Taiwanci dají hodně na bezpečnost a všude upozorňují na možné sesuvy a pády kamení. Nedá se nic dělat a vracíme se zpět do vesnice. V 7/11 dokoupíme nějaké potraviny a ani kvůli nim nemusíme zápasit s opicemi, protože když vidíme jak venku číhají, raději vše schováváme do batohu.
Jdeme na zastávku, kde studenta z Francie ujišťujeme, že poslední autobus ještě pojede. Chvilku si s ním povídáme o Koreji a krátíme si čekání. Autobus nakonec přijíždí a my vystupujeme na další zastávce u našeho kempu. Rozložíme si zázemí na vyhlídce. Uvaříme vodu na instantní nudle a zkoušíme se schovat do moskytiéry před komáry. Moc to nefunguje a tak se pomalu přesuneme do stanu spát.
Ráno vstaneme celkem brzy. Dáme si snídani a akorát to stíháme na první autobus směrem dolů. Dojedeme k návštěvnickému centru. V rychlosti si ho prohlédneme - celkem pěkné a pak vyrážíme na první dnešní stezku Shakadang Trail. Vlastně ne, protože abychom se na ni dostali potřebujeme projít po úbočí skal po stezce Xiaozhuilu. Vylezeme spoustu schodů, ale za odměnu dostaneme krásné výhledy na soutěsku a tyrkysovou řeku v ní. Pozorujeme místní faunu a flóru a než se nadějeme už jsme na začátku Shakadang trail.
Ta vede pod převisy a podél stejnojmenné řeky, která má krásnou barvu a spostu zákrutů a kamenů. Kolem se zdvihají zelené kopce. Moc se nám tu líbí. Trochu nás mrzí zákaz koupání. Dojdeme na konec a rozhodujeme se, co dál. Buď se můžeme vrátit stejnou cestou a nebo vylézt kopec napravo od nás.
Vypadá to, že máme dost času i energie a tak máme rozhodnuto a začíná stoupání. Lezeme krásným lesem plným kapradí a různého hmyzu a ptáků. Asi v půlce kopce dochází síly a tak si uvaříme oběd a vyrazíme dál. Konečně vystoupáme až do vesničky Da Li s malými roztomilými domečky a pěknými zahrádkami. Dokonce máme i nějaký výhled i když mraky hrozí deštěm nebo alespoň zatažením.
Posledních pár výškových metrů a konečně se ocitáme na vrcholu. Mraky se ale mezitím zatáhly přes nás a z výhledu není nic. Trochu se nám nachýlil čas odjezdu posledního autobusu a raději přidáváme do kroku. Slézáme nejdřív serpentýny a pak i schody. Dostaneme se pod mraky a můžeme se alespoň trochu pokochat výhledem. Vyrážím napřed, abych doplnil vodu a s Marťou se scházíme na zastávce akorát na autobus, který nás odveze do našeho kempu. Dáme si večeři a spokojeně usínáme.
Dnes nás čeká poslední den v Taroku. Pobalíme stan, nasnídáme se a nasedáme do ranního autobusu. Po obědě musíme stihnout vlak a proto máme čas jen na poslední zastávku. Volíme Eternal Spring Shrine, ze které vytéká silný vodopád. Na zastávce je na ní pěkný výhled a tak uděláme pár fotek, než tu odložíme batohy a vydáme se k ní. Stezku, která vede většinou tunelem nebo pod převisem mají postavenou už několikrát. Stejně tak svatyni. Obojí ohrožují sesuvy způsobené tajfuny a zemětřesením. Schody nahoru jsou bohužel zavřené a proto se rozhodujeme vrátit se k batohům a dojít pěšky k informačnímu centru.
Plány nám naruší hned další odbočka. Tady vede silnice k velkému chrámu ChanGuang. Pokocháme se stavbou a výhledy z něho a zjišťujeme, že se tu dá vlézt přes visutou lávku na tu stezku, která je z druhé strany zavřená. Vede tu mnoho schodů, ale když konečně vystoupáme až ke zvonici, stojí to za to. Naskytne se nám z ní krásný výhled jak na ChanGuang pod námi, tak na soutěsku a okolní hory. Marťa si zazvoní na zvon a pak už slézáme dolů. K infocentru to už nestíháme a raději se vrátíme ke svatyni a počkáme na autobus.
Vymyslíme ještě optimalizaci, že projedeme jedním o 10 minut dřív, než kterým potřebujeme a v íčku doplníme vodu. To se nám malém vymstí, protože Marťa to tak tak doběhne a to musím ještě řidiče chvíli zdržet. V klidu dojedeme do Hualienu. Dáme si tu výbornou kachnu s rýží a k tomu tři talířky: smažené tofu, vaječné tofu v rajčatové omáčce a mungo klíčky s mrkví. Opravdu si pochutnáme. Rozloučíme se stylovou budovou nádraží a nasedáme do vlaku na západní pobřeží…
