Úplná plážová pařba
11. 2. 2023 | Thajsko - NP Ang ThongUž jedem po moři. Některý věci prostě víte. A já už odmala věděla, že si moře zamiluju. A tak to prostě je. Dojedeme na Ko Samui s jasným cílem. Dojet na prťavý ostrůvky v Národním parku Ang Thong. Ko Samui nás uvítá přístavem, vcelku slušným a hlavně levným ubytováním. Hodíme věci na pokoj a jdem lovit "zájezd". Jinak se do parku nedá dostat. Nabízí ho tu všude, ale my přesně víme kam jít. Pomůže nám totiž síla sociálních sítí a tam zjistíme co a jak. Najdeme paní, co nám poskytne slevičku, protože ráno do přístavu dojdeme pěšky. Uchvátí nás západ slunce a za zpěvu kytaristy si zatancujeme.
Nadšení se vrháme na místní trhy ukořistit něco k jídlu. A vyhraje to sushi, trošku netradičně pojaté, ale chutná nám. Ještě si dáme palačinky jako dezert a nakoupíme to stejné na snídani. Paráda! Ráno vstaneme brzy, vypravíme se pro kávu a zásoby do 7/11 a sbalíme. Loď jede v půl deváté. V osm na molu se dozvíme, že v ceně není vstupné do národního parku. Fakt to nemám ráda. Prostě odcházíte s pocitem, že jste zařídili vše a ono se to tak jen zdá. Jako hurikán se dostavím do cestovní kanceláře a Thajka se mi v podstatě vysměje do očí. Vrátím se zpátky a zaplatíme. Ale tohle mě fakt zamrzí. A už si dáváme lehkou snídani na lodi s mladým párem s Německa hrajeme fázi 10. Kolem 11 dorazíme k vcelku pěkné modravé laguně Thae Nai uprostřed ostrova Mae Koh.
Jsme mezi prvními z celé naší lodě a tak si náležitě užíváme rybek a krásného pryšcového pralesa. Ještě si dáme koupání v moři a jdeme na oběd. Probíhá formou bufetu a docela fajn se najíme. Vrátíme se na naše místa. Mladá Němka kolem 20ti nám přijde pěkně znuděná. Ovšem téměř vzápětí vystupujeme. Kolem jedné si to nakračíme do informačního centra na ostrově Ko Wua Ta Lap a ubytováváme se. Cena 80 baht za člověka znamená naše první legální ubytování na pláži. Nadšeně hledám opice s bílou maskou kolem očí, jmenují se hulmani tmaví.
Na šnorchlování to tolik nevypadá, protože je zkrátka zakalená voda. I tak vidím alespoň žlutavého čtverzubce. Pak se vypravím k záchrannému programu na ochranu endemického střevíčníku Paphiopedilum ang-thong. Dáme si kávičku při které fotím opice, postavíme stan a pro jistotu nakoupíme chipsy. Vypravíme se na čumpoint a zpotíme se ihned po první vyhlídce. Ale když myslím zpotíme, tak bych to spíš přirovnala zhruba k letní bouřce po dvaceti minutách. A ty schody! Čtvrtá vyhlídka směřuje do pralesa, kde se vesele ozývají zoborožci. Po páté vyhlídce následuje moje smrt, zpocená nevěřícně sleduju prudké schody. Naštěstí Míša mi shora píše o hulmanech a tak schody vyběhnu. Sledujeme roztomilé opičky a ten výhled.
Stojí za to. Okolo půl šesté poznáme Rusku Ann, co žije roky v Německu a mile si s ní povídáme a sledujeme opice. Západ slunce se moc nekoná a tak za šera scházíme do kempu. Tam si dáme spolu s Annou večeři. Po ní ještě shlédneme film The beach s Leonardem DiCapriem, jenž se natáčel v Thajsku, dáme si pytlík bramburků a šup spát. V noci prší, ale náš stan to dá. Míša mi nezapomene, jak jsem v noci chtěla zavřít stan. Prej sem ho vzbudila kvůli třem kapkám. Tak bych rozhodně ten slejvák nenazvala. Ráno přestává pršet a my si dáme snídani s výhledem na moře. V devět si půjčíme kajak a pádlujeme kolem malého ostrůvku Ko Phi. Ručně vyrobená pádla fungují dost nanic. Především jedno stále nabírá vodu a tak má Míša sprchu zadarmo. Moje pádlo se jeví kupodivu v pohodě a tak jej mileráda vyměním s Míšou. Vyhnu se tak námaze. Zastavíme na pláži na ostrůvku a chceme zkusit šnorchlování.
Ale těch odpadků všude kolem. Pláž připomíná skládku. Nic nevidíme kvůli zvířenému písku, vzdáme to. Já zkouším druhou stranu, ale po tom, co se málem zamotám do lana, to taky nechám být. Projíždíme kolem pěkných skal mezi ostrovy až se dostaneme na otevřené moře. Tam to vcelku hází. A i já lehce zapádluju. Projedeme mezi skalami, po kterých běhají roztomilí krabíci. Máme ještě skoro hodinu a tak dopádlujeme na menší pláž a zkusíme znovu šnorchlování. Vidíme lehce nějaké rybky, ale jsou vlny a to nemám moc ráda. Vrátíme kajak. Já se jdu projít po kempu a najdu matku s malým oranžovým hulmanem. Roztomilé. Dáme si oběd a při něm zjistíme, že dneska na moři viděli velrybu. Byli jsme tak blízko! Pokračujeme kávičkou a pekelně se rozprší.
Čekáme tak dvě hodiny jako sardinky pod střechou občerstvení. Odpoledne objevím tajnou stezku pralesem k druhému molu. Míša se mezitím potká s Annou, ta nám ukazuje svůj bungalov a domluvíme se na společné večeři. Vypravíme se do jeskyně, cesta se podobá lehké feratě. Míša je nadšený, já tolik ne. A tak spíš následuju podivné prskání, bohužel jeho původ nezjistím. Ale vyplaším kukačku stračí. Jeskyně nám přijde pěkná.
Zelené průzory dělají jinou atmosféru. Pak už slezeme dolů. Zkouším strategii sedy skluzy a to funguje. Ještě pofotím opice. Fotek na promazání není totiž nikdy dost. A pak si dáme výbornou večeři, už neriskujeme ostré jídlo a dáme si smaženou rýži. Užívám si jí s mořskými plody, které mám fakt ráda. S Ann oslavíme kolou narozeniny její sestry. Je v Rusku, odkud se není snadné dostat. Držíme pěsti ať se jí to podaří. Příjemně si popovídáme a jdem spát. Ráno mě budí Míša, že jde na východ slunce. Strašný, jak se ti lidi mění. Vyhrabu se z postele a už lezeme pekelný výstup nahoru. Kdo sakra vynalezl ty schody?! Vyjdeme až nahoru a už se kocháme pastelovými barvami východu slunce.
První ranní paprsek si člověk musí zasloužit. Snídáme a čekáme až sluníčko vyleze zpoza mraků. Pohled na ostrovy je jeden z těch nejhezčích. Sejdeme dolů a dáme si kávičku a pracujeme. Cestování prostě znamená taky: plánovat, hledat informace, mazat fotky a psát web. Překvapilo nás, kolik času zabere vlastní vydání článku. Ovšem baví nás to. Následuje koupačka v moři, zkoumání okolí a odhlášení se z ubytování. Spakujeme stan, dáme si oběd. Trávíme čas s Annou. Koukáme na mrňouse hulmana.
Dáme si poslední kávičku, já ještě omrknu místní návštěvnické centrum. A prší. Chvíli čekáme. Já si beru pláštěnku a jdeme po rozbouřeném molu k loďce, co nás převeze na loď. S Annou si užijeme cestu na Koh Samui a je na čase pokračovat dál. K večeři si dáme špízky se sticky rice a zítra chceme poznat místní pláže. Ráno po snídani peru (ne s někým, ale s prádlem). Často peru ručně a jsem v tom skoro mistr. Míšu vyšlu pro motorku, ale protože se zrovna jako automatická pračka nekoukám na zprávy, prošvihneme příležitost. Nevadí. Zkusíme ještě paní z travelagency (co jsme od ní měli předchozí výlet) a té se zrovna jedna vrátila! Ještě se vrátíme pro lékárničku a vyrazíme k první pláži Coral beach. Zkoušíme šnorchlovat a nic. Po rybách a korálech ani památka.
Přejdeme na Silver beach a já jsem zralá dát si kafe (zralá = pěkně protivná). Zaplaveme si ve vlnách. Šnorchl se nepodaří. Následně se přesuneme do milé restaurace na oběd. Po čtyřech měsících nás zaujme čistý plastový ubrus. Zbrusu nový. Jídlo nám chutná. Pokračujeme na další pláž. Ve městečku Baan Lamai najdeme místní trhy, dáme si ovocný šejk a potkáme několik Čechů. Někdy by si na dovolené člověk měl uvědomit, že může potkat někoho, kdo mu rozumí. Jdeme se projít po pláži Lamai beach, ale ta je plná odpadků a letovisek. Míša si koupí stylové Nike plavky za dvě kila, no nekup to… Prchnene raději k vodopádům. Navštívíme Na Muang, malý vodopád v lese. Projíždíme mnohé výhledy na moře, ale zástavba je trochu kazí. Nakonec koupíme lístek na trajekt. Užijeme si nádhernou pláž, pozoruji ptáky a veverky. Před západem slunce moře odkryje písečný ostrov.
Jídlo si užijeme na trhu a zase nakoupíme snídani. Unaveni padneme do postele. Ráno nás čeká přejezd. A kam to bude? Můžete si zkusit vygooglit slova nejnavštěvovanější a nejkrásnější národní park. Naše dny v Thajsku se pomalu krátí. 22. února nám vyprší bezvízový styk. Bude nás čekat další země? No na návrat domů to ještě není…