Vánoční pohoda na ostrově
31. 12. 2022 | Kambodža - Koh Rong SarloenV přístavu v Sihanoukville zjišťujeme, že nákladní loď ve 12 nejede a tak čekáme na loď odjíždějící ve dvě. U milé paní s vozíkem si dáme k obědu polévku s lotusovými stonky, vedle zkusíme čerstvý kokosový ořech, lehce se zásobujeme pivem na plavbu a nasedáme. Vzhledem k tomu, že loď má vézt dva náklady místo jednoho tak si sedáme na mrazák a stůl. Vše ostatní je postupně zaskládáno a loď se začíná postupně naklánět. Vezeme vše od potravin, přes klimatizace a palivo až po motorky. Nakonec se nakládá ještě led v obrovských kvádrech a pak už konečně vyrážíme. Ne ve dvě ale o půl čtvrté.
Plavba naštěstí proběhne v pohodě a kolem půl 6 přijíždíme do prvního přístavu v zátoce Saracen. Zhruba půl hodiny předtím se rozhodujeme s Kryšem přelézt na horní palubu, ale vzhledem k náročnosti necháváme holky dole. V přístavu už čeká řada lidí a druhá řada přijíždí postupně na loďkách. Přidáme si trochu jako při přepadení piráty, protože místní naskakují na palubu a drancují (sbírají si své zboží). Vše je před plavbou nafoceno a odesláno, takže vědí, kde co mají, ale pro nás je to jeden velký chaos. Během 40 minut je větší polovina nákladu pryč a my pokračujeme s lodí k dalšímu výkladišti. Tady už je vyloženého zboží méně a za chvilku frčíme do cílové destinace: zátoka M'Pay.
Čas dojezdu je půl osmá. Předpokládaný čas byl 5, ale tak to tady chodí. Doprovodíme Kryše a Gitu směrem na ubytování a u milé paní, kousek od centra vesničky, si dáme výborné jídlo. Kryš s Gitou nás pak doprovodí na pláž, kde chceme pár nocí stanovat. Za tmy se jdeme ještě vykoupat a užíváme si světýlka, která při plavání vytváří luminiscenční plankton.
Ráno se probouzím před svítáním a za ranního úsvitu se na pláži protáhnu a jdu si zaplavat. Marťa mezitím cvičí angličtinu, ale na plavání se přidá. Pak si sbalíme věci a s batohama vyrážíme ke Gitě, abychom si společně dali kávu.
Po cestě se ještě stavíme ke stejné paní jako včera na omeletu. U Gity si schováme batohy a jdeme s Marťou na pralesní trekking k vodopádům. Jeden vodopád má asi 30 cm a druhý "velký" neteče vůbec. Aspoň je u něj ale jezírko sladké vody a tak si dáme koupel. Odpoledne se jdeme všichni společně koupat do moře a užít si plážové pohody. Večer si dáme pár piv u Gity a Kryše při západu slunce. Pak už nás čeká jen světelná koupel, stavba stanu a spánek.
Další den chceme vyrazit na pláž na druhé straně ostrova. Po chvíli chůze pralesem dorazíme do dolu. Ostrov je v národním parku, ale těžba je tu očividně v pohodě. Nestíháme a tak se vracíme zpátky do vesničky, kde se na obědě potkáváme u naší oblíbené paní, abychom pak všichni vyrazili na společné šnorchlování. Kryš tu má známé a tak nás vzali na loď spolu s potápěči za 5$ na osobu včetně zapůjčení šnorchlovacího vybavení.
Pro Marťu je to poprvé a vše nejde zcela hladce s vybavením, které nám zcela nesedí, ale stejně si to moc užíváme. Plaveme mezi korály a rybkami a občas se vracíme na loď odpočinout. Při jednom seskoku ztrácím náhubek šnorchlu a tak se potápím už jen v brýlích. Po dvou cca 50 minutových sekcích se vracíme zpět do přístavu. Podmínky pro přistání u mola nejsou vhodné a tak se brodíme chvíli vodou. Večer si ještě na pláži dáme rybu a drink a pak jdeme naposledy spát do stanu.
Další den chceme přejet do zátoky Saracen. Sedíme tedy na kafi na pláži a čekáme na loď, co má jet v 11. Kolem 10:15 se na molu začne něco dít, ale myslíme si, že ještě máme čas. Po půl jedenácté ale vidíme, že jedna loďka odjíždí. Tu jsme teda asi nestihli. Jdeme se zeptat na molo, kdy jede další a údajně až ve 4. Na pláži vidíme cedule, že je možné koupit lístky na loď v 1 a záhy na nás mává i člověk z mola, že máme přijít ve 12 na molo a něco nás odveze. Potkáme se ještě s Gitou a Kryšem u kokosu a pak už nasedáme na loďku. Chtějí po nás 7$ za odvoz na druhou pláž, což se nám zdá dost, ale chceme se dostat rychle na druhou stranu, protože Martě není dobře a potřebuje si odpočinout. Dnes jsou velké vlny a to Martě na barvě nepřidá. Kapitán nás doveze na druhou stranu, ale k velmi vzdálenému molu. Domlouváme se s ním, že potřebujeme ještě k druhému molu, s čímž nemá moc problém. Pak ale nastupuje na řadu Německá turistka, která chce k Saracen pláži a ne k molu, kde jsme my a vzniká velmi vyostřená situace, kdy kapitán nechce ustoupit protože molo u pláže je rozbité a jsou údajně velké vlny a turisté zase zaplatili za něco jiného, než dostali. Situaci kupodivu uklidňuje Marťa, která se do toho vloží a pár lichotkami si získá kapitána na svoji stranu a vše se vyřeší. Obdivuju jaký pokrok jsme oba udělali od Vietnamu, kde pro nás taky často bylo řešením situace víc křiku a negativity, než klidného a usměvavého jednání.
Po vystoupení z lodi nás čeká asi kilometr a půl dlouhá procházka k našemu resortu, kde plánujeme strávit následující 4 dny. V ubytování nás vítá usměvavá Ruska a záhy se k nám připojí i velmi přátelsky a profesionálně jednající Rus, který nám detailně vysvětluje, co vše je možné na ostrově a v okolí vidět. Oceňujeme, že pozná, že nejsme žádní luxusní turisti a ukazuje nám, kam můžeme dojít pěšky. Po úvodním představení se přesouváme k naší vilce. Cenově nám to přijde jako luxusní resort na naše standardní poměry, ale nefunguje nám elektrika a teplá voda teče jen při prvním sprchování. Elektřinu naštěstí záhy opraví a až na jeden další výpadek funguje vcelku spolehlivě. Po osvěžení nechám Marťu odpočívat a vyrážím na soukromou pláž a kochám se pomalu zapadajícím sluncem.
Marťa se zatím vzchopila natolik, že se mnou může jít na večeři, ale dává si jen polévku. Já zkouším objednat hovězí burger, ale nemají mlýnek na maso ani bulky a tak volím smaženou rýži. Trochu si povídáme s Němcema u vedlejšího stolu a smějeme se, když přinášejí objednávky ke špatným stolům. Večer ještě voláme do Letohradu a pak už jdeme jen spát.
Dnes je Štědrý den. Po snídani vyrážíme směrem k centru hlavní pláže. Marťa se po kilometru vrací, protože jí stále není moc dobře a já pokračuju směrem k obchůdkům. Nakupuju vonné tyčinky místo prskavek, svíčky místo světýlek na stromeček, banány a kokosové mléko jako cukroví a kartáč na vlasy pro Marťu jako dárek. Po cestě ještě seberu skořápku od kokosu na pouštění lodiček. Odpoledne si ještě půjčím šnorchl a zkouším potápění na soukromé pláži, ale je mizerná viditelnost a když malém narazím čumákem do ježovky, tak to vzdávám a jdu si taky odpočinout za Marťou. Během dne také voláme do všech koutů světa rodinám a přejeme jim pěkně svátky. Kolem 5 vyrážíme na večeři. Marťu bohužel čeká zase polévka, ale já si dávám "tradiční" večeři: německý bramborový salát a grilovanou rybu. Je to moc dobrý, ale trochu nám kazí dojem, že na večeři čekáme přes hodinu. Jinak jsou tu ale moc milí a půjčí nám 4 skleničky s vodou, ve kterých si zaplíme svíčky jako adventní věnec.
Krátíme si čas telefonátem do Německa. Po večeři jdeme na pláž a do písku kreslíme stromeček. Na větve umísťujeme svíčky a vonné tyčinky a pod stromeček dárečky. Rozkrajujeme si ovoce. Jablka tu mají z Ameriky a tak raději volíme banán (je tam hvězdička) a zkoušíme na moře vypustit lodičku z kokosu, ale vlny jsou moc velké a tak ji raději sbalíme a pustíme ji na ubytování v umyvadle.
Ráno je Marťa pořád v bídném stavu a tak vyrážím sám na výlet kolem 10. Chci zajít za Gitou a Kryšem na jejich pláž, ale mám výletovou náladu a vezmu to ještě na maják vzdálený asi 5 km. Za dolar mě na něj místní člověk nechá vylézt a můžu se pokochat výhledem na celý ostrov. Po cestě pozoruju zoborožce, opice, ještěrky a datla. Občas odbočím na pláž a moc si to užívám.
Bohužel čas ubíhá rychleji, než jsem předpokládal a na Sunset beach dorazím až kolem druhé. S Gitou a Kryšem si dám oběd a šnorchlování. Vidíme spoustu krásných rybek, korálů a dokonce i sépii. Je úžasné sledovat jak se maskuje a mění barvu. Už musím jít, celou dobu nemám signál a nechci nechat Marťu moc dlouho samotnou. Stavím se ještě v obchodě po cestě pro banány a utíkám za Marťou. Měl jsem propustku do tří a je půl páté. Hups. Marťa naštěstí přežila. Uf. Nakrmím Marťu banány a jdeme ještě na procházku na pláž na západ slunce. Večer je na menu pizza, moc dobrá a pro Martu opět polévka. Celkem vtipné je, že si pokaždé objedná to stejné a pokaždé tam něco překvapí. Dnes to je zázvor. Není to úplně dietní, ale lepší než nic.
Další den už se Marťa cítí lépe a tak vyrážíme na menší výlet na lazy beach. Jedna cesta je dlouhá asi 4 km, ale nemusíme spěchat a v pohodě tam kolem 12 dojdeme. Mám půjčený šnorchl a tak se prostřídáme a užijeme si trochu potápění. Po cestě zpět se stavíme pro další banány a jdeme na další hovory domů. Tentokrát do Volyně. Odpoledne trochu pracuju na stránkách a Marťa jde na procházku na soukromou pláž.
Dnes nás čeká stěhování. Vánoční dárek (pobyt ve vile) skončil, ale v resortu se nám líbí a ceny mají vcelku příznivé a tak se přesouváme ze soukromé vily do řady domečků. Je to o dost levnější, je tu lepší výhled a nikdo tu zatím nebydlí a tak nám to vyhovuje skoro víc, než původní ubytování. Během dne dopisujeme článek na web a mě není zcela dobře a mám chuť si odpočinout. Marťa tedy sama vyráží na druhý konec pláže k vodopádu a podívat se na místo s mušličkama, které nám ráno doporučila paní z ubytování. Večer už probíhá tradičně. Na večeři sedíme na našem oblíbeném místě na terase a užíváme si západ slunce.
Další den je v plánu návštěva Gity a Kryše na pláži - tentokrát už společně. Před desátou vyrážíme přes město na jejich pláž. Kolem oběda se potkávme s Gitou u jejich stanu a jdeme společně na oběd. Po obědě chtějí holky drbat u kávy a tak jdu šnorchlovat. Dnes bohužel žádná sépie, ale i tak je to super. Později se přidám k ženám na kafe a kolem 5 začíná na baru happy hour a tak si dáme pár drinků při západu slunce. Po setmění se ještě vykoupeme ve světélkujícím planktonu a pak už vyrážíme, abychom stihli poslední objednávky na našem ubytování. To nestíháme a tak si po cestě koupíme brambůrky a dojdeme k nám. Tam zjišťujeme, že Marťa nemá telefon. Prohledáme několikrát všechny věci a píšeme Gitě, jestli by se po něm nepodívala. Bohužel telefon není k nalezení a tak je plán na další den jasný. Půjdeme ráno zpět a budeme hledat.
Po snídani vyrážíme zpět. Neděláme si přílišné naděje, protože Gita mezitím prohledala všechny místa a poptala se i na místních ubytováních a v kavárně, ale chceme to zkusit. Procházíme stejnou cestou a prohledáváme znovu všechny místa, ale po telefonu jakoby se zem slehla. Je to smutné, ale zas tak to nepřekvapuje. Koneckonců s podobnou situací jsme počítali a proto s sebou taháme od začátku náhradní telefon. Alespoň si tedy užijeme příjemný čas s Gitou, Kryšem a šnorchlováním, než se Gita a Kryš vypráví lodí zpět na M'Pai bay. Popřejeme si šťastný nový rok a rozloučíme se, protože jsme se rozhodli zůstat na našem ubytování a Gita s Kryšem chtějí jet zpět do Siem Reap na Silvestr. Odpoledne ještě chvíli šnorchlujeme, než se vydáme zpět na naší pláž. Po cestě zjišťujeme, že naše ubytování se bohužel už zaplnilo a rozhodujeme se, že pojedeme taky na M'Pai bay, kde jsou ještě volná ubytování a jedno rovnou rezervujeme. Dáme si večeři a jdeme spát.
K snídani dnes máme bonus. Ovocný talíř jako dárek k poslednímu dni. Zjišťujeme, že zásobovací loď jede až ve 4 a tak nespěcháme. Pak nám ale přijde, že nemusíme čekat do 4 a můžeme zkusit přejít po svých. Cesta by tam měla vést, ale část je prý pod vodou tak, že hladina sahá po prsa. Máme času dost a po obědě se rozhodujeme to risknout. Přejdeme celou pláž Saracen (cca 5 km) a pak už se kolem vodopádu noříme do džungle. Procházíme kolem elektrického a vodovodního vedení po cestičce vedoucí okolo domků místních obyvatel. Uprostřed džungle pak slyšíme blížící se rachot a objevujeme zdroj elektriky - dva naftové generátory. Pohodlnou cestičkou doputujeme do další zátoky, kde se nachází ubytování Mad Monkey. Chceme si tu dát kávu a smoothie na cestu, ale jediná možnost placení je přes speciální hodinky a to se nám zdá příliš komplikované a tak raději vyrážíme dál.
Cestička se bohužel brzy ztrácí v porostu mangrovů. Chvilku se prodíráme džunglí, než to dál nejde a další cesta vede už vodou. Nejdříve zkouším přejít bez batohu a vypadá to, že to půjde a tak beru nejdříve svůj a pak i Marti batoh na ramena a vodou po prsa se brodíme na druhou stranu. Marťa se ve vodě řízne do nohy a během jejího ošetřování se vydávám na průzkum, jestli projdeme dál. Bohužel zjišťuju, že dál je to ještě horší a rozhodujeme se raději dojít zpět na hlavní pláž na zásobovací loď. Má jet ve čtyři a je po třetí a tak vcelku chvátáme, ale ukazuje se, že zbytečně, protože na ni v přístavu čekáme ještě přes hodinu a půl. Alespoň si teda dáme v plážovém baru pivo na zapití našeho nového nezdaru v džungli.
V 5 přijíždí loď, ale než ji vyloží je skoro 6. Na M'Pai bay dorážíme okolo 7. V našem ubytování na pláži necháváme batohy a vyrážíme za naší oblíbenou paní na kari. Lidí tu od minula vcelku přibylo a tak se stěží vejdeme. Po večeři se k nám připojí Gita s Kryšem, kteří taky změnili plány a na silvestra tu nakonec zůstanou taky. Máme z toho velkou radost. Po cestě se stavíme k nim na ubytování, kde si dáme pár piv na dobrou noc. Vtipně tu potkáváme slečnu, kterou známe z výletu v džungli v Laosu. Svět se malej.
Poslední den roku 2022 nás vítá sluníčkem a zvuky moře za oknem. Na snídani chceme palačinky od naší oblíbenkyně, ale dnes asi nemá dobrou náladu a posílá nás pryč s tím, že otevírá až v 10. Nevadí najdeme jiné místo s palačinkami a užijeme si je i když nejsou tak dobré a jsou maličko dražší. Dopoledne pracuju na stránkách v kavárně zatímco Marťa střídavě pije se mnou kávu a čaj a střídavě běhá na pláž za mušličkama. Na oběd jdeme k paní na fried rice. Už má lepší náladu a oběd dostáváme v rekordním čase. Po cestě na ubytování kupujeme zásoby na večer a jdeme si trochu odpočinout. A pak už jen párty. Takže 10, 9, 8, ...
