Vítá nás Laos
16. 10. 2022 | Laos - Hlavní město VientianeVracíme se do Hanoje. Teď už naposledy. Vybíráme trochu jiné ubytování než náš osvědčený Hanu's House, což se ukazuje jako chyba, jelikož náš pokoj má okna do ulice a hned pod nimi je restaurace, kde se pije asi do jedné ráno. Trochu pomáhají špunty do uší, ale moc se nevyspíme. Ráno potkáváme našeho hostitele Jacka, který nám nabízí lepší pokoj, ale už jsme rozhodnutí jít zpět, tam kde jsme byli spokojení. Dostáváme ale tipy na nějaká místa v Hanoji k návštěvě a také nám Jack rezervuje jízdenky do Laosu za asi 150 míň, než jsme našli on-line. Zároveň zjišťujeme, že nějaký pár má problém získat na hranicích víza a proto se rozhodujeme navštívit Laoskou ambasádu v Hanoji a zajistit si víza tam. Máme štěstí ambasáda je asi 300 metrů od ubytování a tak rovnou vyrážíme. Vyplníme formuláře, odevzdáme pasy a za 1000000 dongů si necháváme expresně udělat víza, pro která se máme odpoledne vrátit.
Hanoj už známe opravdu dobře a typické turistické památky jsme navštívili už při předchozích návštěvách. Ještě jsme ji ale neviděli z výšky a proto vyrážíme k Lotte mrakodrapu, kde je možné vyjet do 62. patra. Chvilku bloudíme, než se nám podaří najít vchod a cenu cca 300 Kč na osobu. To se nám platit nechce a tak prolezeme zbytek přístupných pater, jestli neuvidíme něco z nich, ale jsou tu na nás chytří a nemají nikde okna. Vracíme se zpět do centra (ve špičce, takže dojedeme až po setmění) a vyrážíme na alternativní výhled do jednoho z mnoha sky barů v Hanoji. Za cca 200 na osobu máme krásný výhled a ještě drink, takže nelitujeme, že jsme nevyjeli na Lotte.
V okrajových čtvrtích Hanoje se nacházejí ještě některé původní vesnice, které si zachovávají své tradice. Vyrážíme do hedvábné vesnice. Po chvíli bloudění projdeme do ulice plné barevných deštníku a hedvábí. Prozkoumáme výrobnu a obchůdky a vyrážíme dál do vesnice Cu Da, historické vesnice, kde se vyrábějí nudle mien. Zdá se, že druhá zdejší tradice je pojídání koček a psů, protože všude visí cedule s nápisy kočičí a psí maso. Trochu ironicky pod jednou cedulí vidíme, že někdo hledá koťátko. Nemyslíme, že ho najde. Prozkoumáme místní chrám a po pár kilometrech procházky podél řeky/stoky nacházíme výrobnu a sušírnu nudlí. Pro dnešek už mají skoro hotovo a tak jen sledujeme jak usušené nudle vrší na malou motorku do pár metrové výšky. Večer ještě ochutnáváme místní dezert - sladkou polévku Che. Příliš nás nezaujala.
Další den se pomalu loučíme s Hanojí. Vyrážíme ještě do hadí vesnice, ale hady tu mají schované a i když to může být zajímavé jídlo, tak způsob, jakým ho tu rituálně připravují nás odrazuje. Zpátky do centra bychom chtěli jet vlakem, ale všude nám říkají, že vlak nejede. I na zastávce a tak jedeme zase autobusem. V 6 večer nasedáme do spacího autobusu směr Laos.
Kolem třetí ráno dorážíme na hraniční přechod, kde čekáme asi do 7, než se hranice otevřou. V 6 jdeme na snídani do podniku na hranicích a dáváme si poslední vietnamské pho a kupujeme pár plechovek coly, abychom se zbavili vietnamských peněz. Stále nám zbývá 96000 dongů, ale už musíme jít na přechod. První úkol je získat razítko, že opouštíme Vietnam. Po tom, co sledujeme, jak si celníci čistí stoly a dávají barvu do razítek přichází kontrola pasů a "správní poplatek" čti úplatek 50000 dongů nebo 2 dolary. Dolary dávat nechceme tak to zkoušíme ukecat na 96000. Marně. Naštěstí jsou s námi i další turisté a ti nám dávají zbývající dongy a první kontrolu máme za sebou. Víza už naštěstí neřešíme a procházíme k další bráně a slavíme přechod do Laosu. Předčasně, jelikož jsme se dostali teprve do hraničního pásma a tak šlapeme na Laoskou hranici. Už celníci jsou tu o poznání milejší a správní poplatek mají napsaný přímo na oficiální ceduli, takže jim ho věříme. Vyplňujeme dotazník a konečně oficiálně procházíme do Laosu.
Nasedáme zpátky do autobusu a jedeme až do Vientiane, hlavního města Laosu. Na nádraží sice jsou bankomaty, ale ani jeden nechce vydat peníze na naše karty. Máme 9000 laoských kipů a jedenáct kilometrů do centra. Veřejná doprava už nejezdí a na neveřejnou nemáme cash. Jdeme pěšky. Asi za kilometr potkáváme banku a zkoušíme znovu štěstí. Tentokrát mi bankomat sežere kartu a zmatený člověk z pobočky mi na telefonu ukazuje, že mi ji vydají až zítra. Jdeme dál. Konečně nalézáme banku, kde nám bankomat vydá hotovost. Zanedlouho kolem nás projíždí tuk tuk (místní vozítko, kde základem je motorka, na kterou je navařená korbička pro 4 až 6 lidí) a po dlouhém smlouvání nás řidič odveze za 50000 KIPů do centra k hotelu. Jdeme ještě na krátkou procházku po večerním městě a pak už spát.
Ráno vyrážíme na centrální autobusovou stanici a berem autobus směrem k bance s mojí kartou. V bance mi kartu vydají i když po mě chtějí poplatek asi za to, že mi jí tam do rána schovali. Pak už jdem prozkoumávat centrum. Na to, že je to hlavní město nám ve srovnání s Vietnamem Vientiane připomíná spíš nějaké zapadlejší okresní město. Doprava je tu klidná a lidé nikam nespěchají. Prozkoumáváme Vat Sisaket - chrám z 19. století s mnoha soškami buddhů a Hor Pha Keo - původně chrám z 15. století, ale už mnohokrát přestavěný. Nyní slouží jako malé muzeum.
Odpoledne se přesouváme k monumentu Patuxai. Slavnostní brána připomínající vítězný oblouk v Paříži. Marťa dostává chuť na kafe, ale to už se tady po čtvrté hodině asi nepodává a tak jdeme na pivo. Nejoblíbenější značka v Laosu je Beerlao a musíme říct, že chutná celkem dobře. Večer se u Patuxai spouští barevné fontány s hudbou. Chvíli tam okouníme a pak už jdem zpět na hotel. Po cestě ještě sedneme na jedno pivo v místní putice a atmosférou si připadáme skoro jako v české hospodě.
Ráno zaspíme, jelikož náš hotel nemá okna a tak si dáme v přilehlé francouzské restauraci skoro brunch a vyrážíme autobusem do buddha parku. Tady prozkoumáváme další spoustu soch Buddhy a pak jdeme do místní restaurace na oběd. Jsme hladoví a tak se smiřujeme s vyššími cenami. Bohužel kvalita neodpovídá, kokos chutná zkaženě a v ceně není ani rýže. Zjišťujeme také, že ve Vietnamu jsme se nepřipravili dostatečně na pálivá jídla.
Opouštíme Buddha park a ve městě si dáváme výborné smoothie z čerstvého ovoce. Balíme batohy a vyrážíme na autobusák. K našemu nemilému překvapení ale poslední autobus jel 16:20 a teď je skoro 5. Vzhledem k tomu, že stejně půjdem pěšky rozhodujeme se pro malou zacházku na That Luang - chrámový komplex se zlatým chrámem a zlatou ležící sochou Buddhy. Pak už chvátáme na nádraží. Tři kilometry před cílem nás dobíhá milý chlapík a ptá se, kam jdeme. Nevěří nám, že jdeme z centra pěšky a nabízí nám, že nás sveze na korbě svého pickupu a zdarma. Chytl si nás náš první stop. Na nádraží se nás ještě ptá, jestli nepotřebujeme pomoct s překladem, ale to už hravě zvládáme sami. Dáme si rýží s mrkví a vajíčkem k večeři a nasedáme do spacího autobusu. Tentokrát má opravdové postele a ne jen sklopná sedadla, ale pořád mi pár centimetrů na mojí délku v posteli chybí.