Volíme jih
8. 2. 2023 | Thajsko - Ostrov Koh TaoV Bangkoku máme několik úkolů. Potřebujeme se stavit na nádraží a zjistit informace o vlaku do Chumphonu, což je naše přestupní stanice na ostrovy, sehnat večeři, převzít klíče od ubytování a jít k volbám na ambasádu. Nejjednodušší tedy je se rozdělit. Zatímco Marťa vystupuje z metra u hlavního nádraží, já pokračuju dál metrem a pak sky trainem na naše ubytování. V dopravní špičce je to celkem náročné, ale po cca hodině jsem na stanici On Nut. Z té jdu ještě 20 minut pěšky. Řeknu vám ale že klimatizované vagóny až skoro na bod mrazu nejsou pro nemocného člověka moc fajn. Převezmu klíče a jedu zpět sky trainem k ambasádě. Marťa mezitím zjišťuje, že se nám vlak nevyplatí a raději pojedeme autobusem. Sejdeme se na zastávce nadzemky, v 7/11 si koupíme večeři a jdeme volit. Po volbě jedeme na ubytování a spát.
Vstáváme brzy, abychom přejeli celé město až na autobusák se spoji na jih. V rámci šetření nekupujeme jízdenky on-line s přirážkou, ale až na místě. Když ale trochu nestíháme a nevíme, který autobus nás tam odveze, trochu litujeme. Naštěstí nám ochotný Thajec poradí a na nádraží dorážíme ještě s předstihem. Kupujeme lístky a luxusnějším a opět klimatizovaným autobusem vyrážíme na sedmi hodinovou jízdu. V ceně ale máme svačinu a oběd, což jsme ani nevěděli. Po cestě se seznámíme s Němkou, Francouzem, Maročankou a Nizozemcem, kteří míří stejným směrem: na ostrov Koh Tao. U taxikáře v Chumptonu se snažíme vyjednat lepší cenu, když je nás 6, ale je neoblomný. Dokonce i Maročanka Kerza neslaví úspěch a to jsou, podle nás, smlouvači největší.
Oddělujeme se od skupiny a jdeme do místa, kde doufáme, že nám prodají jízdenky na loď spolu s cestou do 8 km vzdáleného přístavu. Lístky nám tam prodají, ale za odvoz chtějí 100 bathů na osobu a to my raději dojdeme pěšky. V místním podniku si dáme výborný papájový salát se smaženým kuřetem a rýží a vydáváme se na cestu do přístavu. Po 3 km nám sami od sebe zastaví pickup s párem Thajců, co nás odvezou až do přístavu. Tam se potkáváme se skupinou, co si vzala taxíka a sedneme si s nimi na kafe, abychom je v zápětí opustili kvůli telefonátu do Čech. O půl deváté večer se naloďujeme. Najdeme naše místa, ve spací místnosti plné patrových postelí a vyrážíme. Do noci sledujeme výsledky voleb. Uf, dobře to dopadlo. A pak už usínáme na houpající se lodi. Marťa má uprostřed noci trochu mořskou nemoc, ale jinak je to v pohodě.
Mezi 4 a 5 ranní přistáváme na ostrově Koh Tao. Nechají nás ale spát na lodi a tak vstáváme až okolo 6, sbalíme se a vystupujeme z lodi. V noci k nám magicky doputovala bezdrátová sluchátka, snažíme se najít majitele, ale bez úspěchu a tak si ke spoustě materiálních ztrát připisujeme i jeden nález. Cca 2 km od přístavu máme ubytování, které je údajně dostupné od 8 ráno. Zdá se nám to trochu jako blbost, ale když mi přijde potvrzení z bookingu, tak to zkusíme. Paní má samozřejmě obsazeno a pokoj bude volný až ve 12. Škoda, těšili jsme se na trochu odpočinku. Necháváme u ní alespoň batohy a jdeme se projít.
Chvíli posedíme na nejbližší pláži a na mole pozorujeme krabíky. Pak se rozhodujeme vyrazit na další pláže a čumpoint. Obojí je ale placené (i když ne nijak závratně), ale byli bychom tam jen chvilku a nevyplatilo by se to. Místo toho objevujeme malinkou hůře dostupnou pláž a zadarmo. Kolem 11 se vracíme k ubytování a po cestě se stavujeme na výborné kari a pad thai v milé restauraci. Ubytujeme se a dnes se rozhodujeme už jen relaxovat. Martě to ale nedá a vyráží alespoň na 5 km vycházku. Po cestě shání večeři a zpět se nechá svézt od nějakého Thajce.
Jsme pořád nemocní a dopoledne jen ležíme. Na oběd ale vyrážíme do stejné restaurace jako včera a potom na dvouhodinový výlet po pobřeží. Procházíme přes dřevěné i betonové mostky, občas vylezeme na skály a kocháme se výhledy na moře i pláže. U jedné klidné pláže chvilku odpočíváme a pozorujeme klidné moře bez lidí. Najednou je ale plné černých hlav. Abyste rozuměli Koh Tao je potápěčským rájem a jsou tu jedny z nejlevnějších a nejkvalitnějších potápěčských škol na světě. Černé vynořené hlavy tedy byl potápěčský kurz v neoprenech, který se zničehonic vynořil.
Stejně jako ve všech zemích pozorujeme následky covidu a spoustu zavřených potápěčských škol a resortů, ale je vidět, že Thajsko to nezasáhlo tolik a postupně se vše rekonstruuje a znovu otevírá. Náš výlet okolo pláží končí u přístavu odkud se přes 7/11 vracíme zpět do ubytování. Večer vyrážíme na piknik na pláž. Splníme tím téměř polední výzvu na to-do listu od kamarádů a zároveň si vyberu poukaz z vánoc - láhev vína na pláži. Moc se nám líbí hrad z písku, ve kterém si udělala pelech místní fenka. Po chvíli přichází Thajec s jiným psem, který se ale fence nelíbí a pěkně na něj cení zuby. Pes to moc nechápe, ale nadšeně počůrá písečný hrad a jde si zaplavat.
Rána teď máme trochu pomalejší a tak se vyhrabeme až kolem 10. Zítra nám končí ubytování, ale máme pocit, že bychom ještě chvíli zůstali a tak vyrážíme hledat ubytko. Naše už je plné, ale včera jsme procházeli kolem pěkných bungalovů. Zkoušíme se tam poptat protože většina vypadá prázdná, ale poté co najdeme majitele zjišťujeme, že má provozuschopné jen 3 bungalovy. Nevadí prostě zítra opustíme Koh Tao, nedá se svítit. Jdeme na oběd a ve 2 si půjčujeme na 24 hodin motorku.
Někde čteme, že na pláži Hin Wong se dá pěkně šnorchlovat a tak tam vyrážíme. Bohužel také zjišťujeme, že na pláži se dají pozorovat akorát velké vlny a hromady odpadků. Hodně ironicky pak působí místní bar s názvem "Utajený ráj". Moc nerozumíme, co tu lidi dělají, ale my prcháme na druhou stranu ostrova na pláž Sai ri.
Největší pláž ostrova nás vítá rozpáleným pískem a spoustou lidí. Dá se tu pěkně šnorchlovat a mezi (bohužel mrtvými) korály je možné pozorovat velké množství rybek. Další zastávka je pláž Ao Tanote, opět na východní straně ostrova. Jsou tu sice velké vlny a vítr, ale podmořský svět stojí za to. V jednu chvíli pozoruju i chobotnici. V ten moment mi ale proud přehodí vlasy dopředu a jak se leknu, že na mě nějakej hlavonožec útočí a trhnu sebou, tak ji vyplaším a odplave. Náhodně potkáváme maročanku Kerzu a pak už frčíme dál. Vybíráme pláž ze včerejšího výletu, kde plánujeme další piknik se západem slunce. Bohužel je do mraků, i tak si to ale užíváme.
Další den balíme batohy, necháváme je u paní a nalehko vyrážíme na trojci placených pláží, co jsme vynechali první den. Pláž s názvem Freedom nás vítá průzračnou vodou a malým množstvím lidí díky časné ranní hodině. Moc si užíváme místní šnorchlování. Ryby bohužel neumíme moc pojmenovat, ale vidíme dlouhou hubenou jehlu, pestrobarevné kaprovité, malé ve stylu filmu Hledá se Nemo a dokonce mořského koníka.
Pláž se začíná zaplňovat, a tak se rozhodujeme trochu se projít po okolí. Předtím však ještě potkáváme český pár Tomáše a Lucku na dovolené a vyměňujeme si tipy a názory. Součástí tohoto komplexu pláži je i výhled a tak se rozhodujeme na něj vylézt. V sandálech to není úplně ideální, ale úspěšně zdoláváme přechod přes kameny. Jsme úplně durch zpocení, ale výhled za odměnu je super.
Rychle využijeme sprchu zdarma a jdeme na poslední jídlo u milé paní a na ostrově Koh Tao. Na poslední chvíli se ještě zastavujeme na Shark bay, která je standardně placená 100 bathy, ale když víte kam jít, můžete si užít šnorchlování i zadarmo. Já ani nejdu do vody, Marťa chvilku plave, ale nemá moc času a tak nám o místních žralocích jen poreferují jiní turisté. My si na ně budeme muset počkat někde jinde. Vezmu Marťu a batohy do přístavu a jedu vrátit motorku. Vše proběhne bez problémů a po 2 km procházce dorazím za Marťou. Stihneme ještě jednoho rychlé kafe, odbavení a pak už nás čeká loď do další destinace. Ale o tom zase jindy.