Vyhlídka na Kuala Lumpur
18. 3. 2023 | Malajsie - Hlavní město Kuala LumpurPřijíždíme do Kuala Lumpur - hlavního města Malajsie. Na autobusáku chvilku hledáme cestu na správný spoj. Po úspěšném koupení jízdenek a nasednutí do metra přejíždíme na naše ubytování Frame hotel, kde plánujeme strávit 5 nocí. Odpoledne vyrážíme na první vycházku do okolí směrem k centru. Objevujeme svítící a hrající schody. To je něco pro Marťu. Kousek od nich zkoušíme kavárnu. Mají to sice dražší, ale za normální kapučíno to stojí. Dál směrem do města procházíme ulici Jalan Alor. Na obou stranách stojí spousta restaurací od čínských přes vietnamské až po malajské.
Kousek dál pak potkáváme asi 8 stánku s durianem, ale tam se Martě z intenzivní vůně/smradu dělá trochu špatně a tak se vracíme. Uvažujeme, že bychom vyzkoušeli místního kraba, ale při ceně cca 1000 Kč na porci nás chuť přejde a odbočujeme do vedlejší uličky, kde nás čeká další street art. Dáváme si na něj jen chvilku. V Kuala Lumpur budeme celkem dlouho a nechceme vše projít během jednoho dne. To, co vidíme nás ale dost oslovuje. Vysoké domy pomalované odshora až dolů pestrobarevným uměním se nám moc líbí.
Kousek odsud natrefíme na malou restauraci, kde si dáváme za rozumný peníz večeři. I když paní na začátku upozorňujeme, že chceme nepálivé a očividně nám rozumí, tak to nevyjde. Když se nás po jídle paní ptá, jaké to bylo, upřímně odvětím, že výborné, ale pro nás trochu pálivé. To jsem ale neměl dělat. Kuchařce zmrzne úsměv a je očividné, že tomu nerozumí, že ona přece udělala jídlo nepálivé. Dávám si předsevzetí pouze chválit nebo mlčet a sebemenší kritiku si nechat pro sebe. Dnes nás opouští po 10 letech hlava státu a tak kupujeme 2 piva na oslavu nového prezidenta. Před spaním si dáme pivo a film (Brumbál stále žije).
Máme času dost a rozhodujeme se dnes zajít na brunch. Marťa vybrala kavárnu s English breakfast (anglickou snídani) v menu za příznivou cenu a tak vyrážíme. V kavárně ale zjišťujeme, že english breakfast se jmenuje místní čaj a snídaně vůbec nemají. Zdálo se nám to podezřele levné. Pokračujeme do druhé kavárny, ale tam už zase nevaří a tak končíme na oběd v McDonald's. Abychom si komerci užili na maximum, pokračujeme se podívat do nedalekého obchoďáku Pavilion. Musím ale říct, že západní styl teď není pro nás a preferujeme lokální trhy a tak prcháme. Uprostřed Kuala Lumpur se tyčí obří mrakodrapy. Asi nejznámější z nich jsou Petronas towers.
Dvojce mrakodrapů měřící 452 m má do dnešního dne titul nejvyšší dvojvěže na světě. O titul nejvyšší budovy přišli už dávno, ale ani nově postavený mrakodrap Merdeka 118, který se má v letošním roce dokončit, ho mít nebude. I když měří skoro 679 metrů, překonává ho Burj Khalifa v Dubaji (828 m). V těsném sousedství Petronas towers se nachází malý parčík s velkou fontánou s ozvučením a osvětlením, ale o tom později. Projdeme se parkem a zkusíme i nákupní centrum pod Petronas towers. Martě se hodně líbí skleněné výtahy, které jezdí uprostřed budovy přes 5 pater a tak se projedeme nahoru a dolů.
Další cíl: street art ze včera. Pěšky dojdeme asi 3 km do Čínské čtvrti. Procházíme největším pouličním uměním, co jsme zatím viděli. Celé domy doslova od země až po střechu jsou pomalované výjevy z džungle, sklizně a přípravy durianu a spoustu dalších. Přesuneme se k hipsterskému centru REXKL. Chvilku zkoumáme místní stánky, ale moc nás to nezaujme a tak se raději jdeme podívat na Petaling street plnou čínských stánečků. Tady můžete koupit všechno od čepic, přes hodinky a kabelky až po šaty a kostýmy. Nic nekupujeme ale je to fascinující. Po důkladném prozkoumání navštěvujeme ještě ukrytý koutek se street artem, zelení a kaféčky.
Nedaleko se nachází hinduistický chrám Sri Mahamariamman, ale začne pršet a tak se na moment schováváme na zastávce. Deště jsou tu sice intenzivní, ale relativně krátké a za chvíli můžeme vyrazit do chrámu. Vstupné nechtějí, ale musíme tam jít bez bot a jejich uložení vybírají 0,2 ringittu. Zrovna tu probíhá nějaká slavnost a hraje tu kapela na různé flétny a bubny. Znovu se spouští déšť. Jdeme do kavárny, ale ta hipsterská je na náš vkus trochu drahá a tak se v dešti přesouváme k metru. Metro má výluku, což ale nevíme. Nastupujeme ve stanici do vlaku, který jede správným směrem. V další zastávce všichni kromě nás vystoupí a než si uvědomíme, co se děje už se vracíme do původní zastávky. Tady vystupujeme a čekáme na další vlak správným směrem. Na další zastávce nezapomeneme vystoupit přejít na druhou stranu a nastoupit do správného vlaku a úspěšně dojedeme na hotel.
Po včerejším debaklu se snídaní volíme bezpečnou cestu a snídáme raději zásoby na hotelovém pokoji. Zkušeně nasedáme do nadzemky a i s přechody ve správných stanicích úspěšně vysedáme na stanici Masjid (mešita) Jamek. Na ulici objevujeme řadu stánečku se spoustou dobrot. Sem se vrátíme. Nejdřív ale obcházíme okolo mešity podél řeky života.
Samotná mešita je bohužel uzavřena, ale stejně máme pocit, že mešity vypadají lépe zvenku. K obědu vybíráme kari rotti (vaječné vysoké omelety plněné cibulí, masem a kari), sendvič s masem, kuřecí a vepřové satay (familiárně tomu říkáme krysička na špejli) a Marťa zkouší tempeh, který ji včera jinde chutnal. Vše je výborné až na tempeh, kde Marťa zapomněla zmínit no spicy. Zapíjíme to skvělým mango shakem a cintrónovou limonádou. O kousek dál procházíme náměstí Nezávislosti s pěknou administrativní budovou Sultan Abdul Samad a mrakodrapy v pozadí. Na rohu natrefíme na galerii. Trochu nás zmatou lidé čekající na usazení ke stolu, ale prostě jsme nepochopili, že součástí galerie je i restaurace. Spodní patro velmi záhy končí u toalet, ale objevujeme ještě horní patro. Tady se nám líbí různé miniatury a hra ze zrcadlením a 3D efekty. Nejvíc nás ale oslovuje obří model kuala lumpur plný světýlek zářících ve tmě.
Z galerie zamíříme na central market. Tady mají spoustu oblečení, elektroniky a dekorací zejména pro turisty. Nic nás zas tak nezaujme a raději navštěvujeme nedalekou kavárnu ETC. Moc milý personál nám připraví výbornou kávu a my přemýšlíme, co dál. Marťa chce na mrakodrap, ale ten nejvyšší je ještě zavřený a než jít na Petronas towers, to raději bych volil televizní věž Menaru. Dojdeme k ní pěšky a kupujeme dražší lístky na otevřené patro s boxy se skleněnou podlahou. Rychlo výtahem vyjedeme do výšky 300 m, kde se nám naskytne panoramatický výhled na všechny ostatní mrakodrapy v Kuala Lumpur.
K dispozici tu máme dva sky boxy - malé vyhlídky se skleněnou podlahou čnící za hranu věže. Stoupneme si do řady na první z nich, ale po 10 minutách čekání se rozprší a sky deck se zavírá. Naštěstí nám dole lístky orazítkují a můžeme přijít ještě jednou. Na zastávce chvíli čekáme, než přejde nejhorší liják a pak se vydáváme na večeři. I v centru se dá najít kvalitní levný street food a hned si u sympatického pána objednávame dvoje smažené nudle - nepálivé. Tentokrát jsme se pochopili a nudle máme moc dobré a ani trochu pálivé. Nicméně nás pán nezapomene upozornit na všudepřítomné nádoby s čili, kdybychom si to rozmysleli.
Večerní město nás láká množstvím světýlek a nočního života a proto dojdeme k Petronas towers do parku s fontánami. V noci svítí všemi barvami a kolem osmé se dokonce ozve hudba a my fascinovaně hledíme na kombinaci obřích mrakodrapů a vodní show.
Cesta na hotel metrem nás vede ještě kolem Masjid Jamek, na kterou se také chceme podivat v noci. Světelná show tu je jiná, celé nábřeží svítí modře a do toho začnou z trysek po celé délce řeky vypouštět páru. Mešita zahalená v modré páře působí hodně mysticky. Metro tu moc nezvládáme a po cestě zpět lezeme na špatnou stranu stanice. Protivný pán u okýnka nám vysvětluje, kudy to teď musíme obejít a jak to, že nevidíme ty cedule, které to říkají (všechny napsané Malajsky). Na druhý pokus úspěšně nasedáme do vlaku a necháme se odvézt do hotelu.
Další den vyrážíme v 10 metrem směr Batu caves. Nečekáme moc a podle toho to i vypadá. Po hodině cesty vlakem dorazíme k jeskyni. Je tu asi milión lidí. Nahoru k jeskyni vedou celkem zajímavé pestrobarevné schody, které střeží obří zlatá socha.
Vylezeme nahoru, ale v jeskyni je spousta opic, holubů a Indů a celé se to mísí do jednoho velkého smradu. Moc se nezdržíme a nasedáme do zpátečního vlaku do města. Oběd chceme realizovat na stejných trzích jako včera, ale dnes je sobota a trhy mají očividně jen přes týden. Vezmeme za vděk jedním ze tří zbylých stánku a dáváme si kari rotti palačinky. Dnes také chceme zopakovat pokus s vyhlídkovou věží. Počasí je sice podmračené, ale věříme, že to výjde. Na sky box čekáme ještě déle než včera, ale stojí to za to. Nejdříve nás fotí fotograf na svůj foťák, ale pak naštěstí vezme i náš mobil a fotí na něj. Jak později zjišťujeme fotky nám dají on-line, jen když si koupíme alespoň jednu fotku vytisknutou za 150 ringittů. A to nám za to opravdu nestojí. Než se nadějeme je minuta a půl pryč a už musíme uvolnit box pro další. Byl to ale super zážitek stát na skle a koukat 300 metrů pod sebe.
Na druhé straně ještě počkáme na box číslo 2 a výhledem na nejvyšší budovu. Fotky pochopitelně nekupujeme a frčíme zpět na hotel. Bydlíme v 5. patře a nad námi už je jen střecha. Se střešním barem. A dnes je sobota. Nemusím snad dodávat, že se vyspíme hodně špatně.
Dnes nás čeká milé setkání. Naši polští přátelé Edyta a Wojciech končí svůj trip po Asii a z Kuala Lumpur letí domů. Krásně nám to vyšlo, abychom se tu potkali a rádi se s nimi uvidíme. Bohužel jejich let měl zpoždění a ještě přiletěli na letiště 60 km od města a tak se dostanou do hotelu až ráno. Domlouváme se, že se potkáme kolem 11:30 u Masjid Jamek. Už si nekupují simky a tak je pro nás trochu složitější se domlouvat. Jsme tam s předstihem, ale ani půl hodiny po domluveném čase Poláky nevidíme. Masjid Jamek má asi 5 východů a tak nervózně obcházíme od jednoho k druhému. Nakonec přece jen dorazí a radostně se vítáme. Jeli stejnou linkou jako my, akorát z druhé strany a měli podobné problémy s tím, že z vlaku zapomněli vystoupit a pak ještě museli na autobus. Přesuneme se ke galerii a ochutnáváme philipínskou kokosovicu (kokosovou vodku) s kolou. Familiérně tomu říkáme oběd.
Poveselení navštěvujeme galerii. Z galerie pak míříme na skutečný oběd. Na náměstí parkuje několik food trucků, kde se dobře najíme včetně rotti palačinek. Potom jdeme do botanické zahrady a vypravujeme si zážitky z cest. Prší a tak se na chvíli schováme v přístřešku ve společnosti koček. Projdeme se zahradami, podíváme se na jeleny a pak se rozhodneme vyrazit do Čínské čtvrti. Znovu prší a trochu se ztratíme. Edyta má ale jasný směr, párkrát se poptá na cestu a už sedíme před nákupním centrem a čekáme na grab. Nikdo nás ale nechce vzít a tak přebíháme ještě kousek na metro a svezeme se jednu zastávku. V čínské čtvrti obejdeme pár stánku a pak se rozhodujeme dojít na kafe/oběd. Po kafi je čas na Petronas towers a večerní fontány. Najdeme si pěkné místo s výhledem a pak se kocháme a povídáme si ovšem možném. Po světelné show jsou Poláci už unavení a tak se u Masjid Jamek loučíme. Ale domlouváme se ještě na společnou snídani na další den. Bez problémů dorazíme na hotel. Bar je dnes taky otevřený, ale naštěstí dnes končí otevírací doba trochu dřív.
Tak ještě poslední setkání s Edytou a Wojciechem na snídani. U Masjid Jamek obcházíme místní stánečky a vybíráme si svoje snídaně. Marťa konečně sežene ingredience na pravou English breakfast - párky, vajíčka a fazolky a já si u paní vyberu plněné pečivo. Mňam. Sedneme si na nábřeží a užíváme si společný čas, dobré jídlo a výbornou kávu. Pak už je čas se rozloučit, ale určitě se ještě potkáme někde v Evropě nebo jinde ve světě. Nasedáme na metro, odhlásíme se v hotelu a dál už jen autobusák. Pamatujeme si, že autobus jede ve 12:30 a jen nám trochu podezřelé, že nás nechtějí pustit k bráně o chvilku déle než půl hodiny předem, ale klidně počkáme. Když projdeme k bráně zjistíme, že spoj jede až v jednu. Nevadí, máme času dost a další cíl nám neuteče.
